Oficiální ukončení skialpinistické sezóny se již tradičně pojí s československým firnovým memoriálem v Norsku, který je spolupořádán Komisí tradičního skialpinismu ČHS. Tentokrát se na akci probíhající ve dnech 12. až 18. května vydala z České republiky genderově vyvážená skupina nadšenců.

Po dvouleté nedobrovolné přestávce, kdy bylo Norsko kvůli covidu zavřené pro zahraniční návštěvníky, přiletěla do Ålesundu opět větší skupina skialpinistů a jednoho splitboardisty. Místní předpověď počasí byla hodně nestálá, takže tradiční pojetí memoriálu, kdy se po celou dobu působí převážně v jednom pohoří bylo letos pozměněno. Pohybovali jsme se tak napřed v oblasti Sunnmøre, abychom se přesunuli do Jotunheimenu s následným závěrem v Romsdalu. Největší účasti (téměř čtyřicet lidí) z let 2016 a 2017 letošní československý firnový memoriál v Norsku nedosáhnul, neboť z různých důvodů chyběla řada tradičních místních účastníků původem z České republiky i Slovenska.

Program memoriálu byl tradičně sportovní, relaxační a kulturní. Přes den se šlapalo na tuleních pásech a sjíždělo z různých vrcholů, chodilo se pěšky, saunovalo a vše vrcholilo večerním debatním posezením u ohně.

S lyžemi a splitboardem jsme se pohybovali na řadě kopců. Prvním z nich byl Auskjeret (1200 m), který je výborný na aklimatizaci při převýšení výstupu 900 metrů a s parádními vyhlídkami na fjordy všude okolo. Pokračovali jsme tradičním vrcholem nad Isfjordem, kterým je Kyrkjetaket (1439 m). Ředitel memoriálu Rosťa Haruda jej hodnotí takto: „Túra na jeden z nejznámějších vrcholů na západním pobřeží Norska nabízí kolem 1400 metrů celkového převýšení a z toho je zhruba 1000 vertikálních metrů nepřerušovaného sjezdu o sklonu 25-30 stupňů.“

Pro některé zúčastněné měl být první velkolepou ledovcovou túrou výstup na Store Ringstind (2124 m). Bohužel, v partiích od cca 1900 metrů panovala velmi hustá mlha s viditelností do několika metrů, takže jsme museli výstup ukončit pár desítek metrů pod vrcholem. Účastníci si vše vynahradili o den později, kdy se pekli na slunci při další ledovcové túře na vrchol Storebjørn (2222 m) alias Velký medvěd. Brzké ranní vstávání se vyplatilo a na vrcholu jsme byli jen chvíli po první dvojici, která prošlapávala stoup panenským nerozlyžovaným svahem. Lyžovat nerozježděným svahem v Norsku za slunečného počasí není úplně standardní.

Nevynechali jsme ani klasiku s výstupem na Loftet (2170 m), na jehož vrcholu se část skupiny oddělila ke sjezdu panenskýmis svahy kolem výstupové stopy, zatímco zbytek pokračoval do sedla nebo s cepínem a mačkami až na Veslfjellltinden (2157 m) https://www.tulenipasy.cz/katalog-skialpinistickych-tur/veslfjellltinden-2157-m-ledovcova-tura-na-vrchol-v-jotunheimenu/. Na strmější severní výběžek ledovce Hurrabrean jsme najížděli jako první opět do nerozježděného sněhu. Na první lyžařské stopy jsme narazili až ve výšce pod 1600 metrů. Závěrečným skialpinistickým bonbonkem potom byl vyhlídkový vrchol Hesten (1610 m) v Sunnmøre.

Ředitel memoriálu Rosťa zhodnotil osmý ročník takto:

„Bylo fajn, že po dvouroční covid-pauze a zavřených hranicích z domoviny opět přiletěla velice početná skupina lyžařů a jednoho splitboardisty, který ale, po zážitcích z vybraných komplexních túr, zřejmě brzy opustí tuto slepou vývojovou větev, která postupně vymizí, stejně jako člověk neandrtálský. Jsem mile překvapen pozitivní reakcí většiny lyžařů (a taky splitboardisty), a to i přes brzké ranní budíčky, dlouhé nástupy s lyžemi na batohu, brodění se močálem, vrcholy v mlze, a nekonečné sněhové prérie. Za Kuldy bylo lip.“ 

Celkově se osmý ročník československého firnového memoriálu povedl na výbornou a účastníci se rozjížděli nebo odlétali do svých domovských destinací maximálně spokojeni.

Jan Pala - předseda Komise tradičního skialpinismu