Popis:

Čestná členka ČHS. Blažena Karasová, rozená Cvrková, přední československá horolezkyně 50. let. Bláža začínala lézt za 2. světové války na pískovci s Joskou Smítkou. Je po ní pojmenována Blážina stěna ve skalní oblasti Srbsko na Karlštejnsku. Ve Vysokých Tatrách má na kontě 225 výstupů (94 zimních) a 4 prvovýstupy. Velmi aktivně se stavěla k otázkám samostatného ženského lezení - absolvovala např. přechod hlavního hřebene Vysokých Tater v čistě ženském družstvu a byla vedoucí a trenérkou ženského reprezentačního družstva. Reprezentantka Československa v letech 1951-1954 a nositelka tehdy udělovaného titulu "mistryně sportu" působila dále v Rile, Julských Alpách, Pyrenejích, ve Walliských Alpách a na Kavkaze (1959 traverz Ušby). Pracovala i jako funcionářka v různých komisích horolezeckého svazu, zejména komisi žen. Tolik encyklopedické slovníky. Bláža uměla překročit bariéry socialistického sportu svým působením v mezinárodním ženském horolezeckém spolku RHM (Rendez-vous Hautes Montagnes) založeném ve Švýcarsku v roce 1960, kde díky její autoritě získané sportovním umem a utvořeným kontaktům byly československé lezkyně prakticky jedinými pravidelnými účastnicemi akcí tohoto spolku z východní Evropy.

Životopis:

Začínala lézt za 2. světové války v Divoké Šárce spolu s bratrancem. Později jezdili i do Skaláku, kde potkala

Josku Smítku, který ji učil techniku lezení na pískovcích. Po válce začala lézt ve Vysokých Tatrách, postupně se dostala do československého reprezentačního družstva. Čím dál víc lezla v ženském družstvu, v září 1955 podnikly první ženský přechod hlavního hřebene Vysokých Tater.

 

V roce 1958 jela poprvé na zájezd na Kavkaz jako vedoucí horolezců Středočeského kraje, působili v údolí Adyl-Su. O rok později jela na Kavkaz znovu, tentokrát zdolaly s ženským družstvem Ušbu a dostalo se jim uznání. Později trénovala ženské družstvo a dále lezla, hlavně s Evou Posejpalovou. Obdržela titul mistryně sportu. Stala se členkou mezinárodního ženského horolezeckého spolku Rendez-vous Hautes Montagnes.

 

Nejvýznamnější výstupy:

 

Vysoké Tatry - 225 výstupů, 94 v zimě, 4 prvovýstupy

1947 Volova věž

1947 Žabí kůň, Proti srsti

1951 Široká, Motykova cesta

1951 Ganek, Birkenmayerův žlab, 1. letní přelezení, klas.V, spolulezec: Václav Zachoval

1951 Česká věž, cesta Patery a Šislera

1951 Javorový štít, středem Z stěny, prvovýstup prostředním žebrem, klas.V, spolulezci: Z. Bretová,

Jiří Mašek a Ladislav Vodháněl

1952 Malý Kežmarský štít, S stěna, Stanislawského cesta

1952 Železná brána, S stěna

1953 Východný štít nad Železnou branou, Baronova cesta

1953 Lomnický štít, Z stěna, Karouškova cesta

1954 Žabí kůň, S stěna

1954 Baranie rohy, JZ stěna, prvovýstup středem stěny prostředního pilíře klas.V, spolulezci: Milič

Blahout a Olga Lásková-Zibrinová

1955 přechod hlavního hřebene v ženském družstvu ve směru Ľaliové sedlo – Kopské sedlo, 17.

až 23.září, spolulezkyně: Ema Formanová, Irena Hrablíková, Olga Lásková-Zibrinová, Mirka

Macků, Zdena Nespěchalová-Blahoutová

1957 Ošarpance, JV plotny

1957 Galerie Ganku, Stanislawského cesta

 

Kavkaz

1958 Džan-Tugan (3.996 m)

1959 Ušba, S vrchol (4.694 m), cesta z Podušky

1959 Pik Ščurovského, hřeben

1959 Čatyn-Tau, hřeben

 

Alpy

1966 Mont Blanc, Mont Maudit, Mont Blanc du Tacul

1967 Matterhorn, Lvím hřebenem

1968 Betlerstock, J stěna

Klíčová slova:

Alpy, Kavkaz, organizace, pískovce, Rendez-vous Hautes Montagnes, reprezentace, RHM

Připojené a související