V době od 1. do 21. srpna se uskutečnila závěrečná (letošní třetí) akce mladých alpinistů – Sokolíků, která byla posledním společným výjezdem v rámci tříletého cyklu tohoto týmu.

Společného soustředění v oblasti Picos de Europa (Španělsko) a v oblasti Chamonix (Francie) se pod vedením Standy Mitáče zúčastnili: Eliška Vlčková, Zbyšek Černohous, Lukáš Ondrášek, Šimon Janošec, Samuel Maštálko, Ondřej Mrklovský (náhradník za Jakuba Skočdopole), Jan Novák (jen Chamonix). Doprovázeli je zkušení alpinisté (a bývalí Sokolíci) Ondřej Tůma a Jáchym Srb a fyzioterapeutka Blanka Šarlota Jurková. 

O tom, jak soustředění probíhalo, se dočtete v článku Ondřeje Mrklovského:

"V sobotu dopoledne 1. srpna mělo v Praze sraz družstvo Sokolíků – před nimi byl poslední společný zájezd jejich tříletého cyklu. (Autor článku byl pozván jako náhradník za Jakuba Skočdopole, pozn.) Všechny členy výpravy včetně potřebného vybavení se podařilo naskládat do týmové dodávky a brzy jsme již svištěli přes Německo a Francii.

Zde jsme ve vesničce kousek vedle dálnice přečkali noc a během druhého dne dorazili do Španělska. Zbytek dne jsme využili k nákupu proviantu do hor a přeuspořádání a poslední kontrole vybavení. Další den nás čekal nástup k chatě Vega de Urriellu, příhodně umístěné přímo pod vápencovým monolitem Picu Urriellu, dominantou pohoří Picos de Europa. Přestože nástup nebyl z nejdelších, s batohy zabalenými na týden lezení, jsme se všichni řádně zapotili.

Pro postavení táboru jsme si vybrali travnatý palouk kousek nad chatou a přímo pod impozantní 550 m vysokou západní stěnou Picu Urriellu. Ze začátku převislá a poté převážně kolmá a téměř hladká stěna vzbuzuje respekt, ale Sokolíci se jí nezalekli a ještě ten den většina z nás vyrazila na rychlé seznámení z materiálem do prvních délek některých z cest. Místní vápenec je jeden z nejkvalitnějších, jaké lze v horách nalézt. Tvoří krásné kompaktní plotny a převisy s dírkami, lištami a pověstnými ježky, kteří se ostře zařezávají do kůže nebohého lezce.

V následujících dnech se postupně střídáme téměř ve všech cestách, které západní stěna nabízí, a většinu z nich se daří také vylézt. Mezi krásné, zhruba půlkilometrové linky patří „Murciana 78“ 7c+, „Gizon Berri Bat Naiz“ 7b+ nebo „Leiva“ 7b, či kratší kratší, „Cherokee Way“ 7a+, 180 m. V okolí severozápadní hrany se vine linie odvážné cesty „El Norte Oculto“ 7c+, 455 m – nejtěžší počin Sokolíků, o který se postarali Lukáš Ondrášek a Bětka Vlčková. Standa Mitáč jejich snažení natočil pro plánovaný Příběh cesty. Někteří z nás si stihli také odskočit do severní stěny, která nabízí klasickou cestu z roku 1904 a východní stěny, ve které lze nalézt lehčí lezení v nádherném vodou vymletém vápenci.

Po týdnu nám začaly docházet síly i zásoby a nadešel čas sestoupit zpět do údolí. Dopřáli jsme si den regenerace u nedalekého oceánu a našli jsme si čas také na kulturní zážitky – návštěvu Guggenheimova muzea v Bilbau. Postupně, jak se nám vracely síly, jsme však rychle začínali spřádat další lezecké plány, dalším cílem bylo totiž francouzské Chamonix.

A tak se v noci 12. srpna zastavila kola naší dodávky v mekce evropského alpinismu. Druhého dne jsme všichni vyjeli zubačkou na stanici Montenvers a přes ledovec a sérii žebříků se vydali k chatě Envers, poblíž které jsme si postavili naše skromné stanové městečko.

Bylo třeba rychle přeladit lezecké kytáry z módu vápno a chyt do módu žula a spára. To nám ale problém neudělalo a v oblasti Envers des Aiguilles jsme si ve východních stěnách užívali perfektní žulu, spáry všech rozměrů, sokolíky i občasnou plotnu. Vylezli jsme například cesty „Retour á la Montagne“ (7b, 190 m), „Mélissa“ (7a, 100 m), „Le pont des soupirs“ (6b+, 250 m) nebo „Guy Anne I'Insolite“ (6a+, 370 m).

V okolí chaty Envers jsme nechali poslední zbytky sil, a když už naše těla začala hlásit blížící se rozpad na prvočinitele, nastal nevyhnutelně čas sestoupit a vyrazit zpátky do rodné vlasti.

Na tomto zájezdu jsme měli možnost si zalézt ve dvou výrazně odlišných horských oblastech, což to nám přineslo spoustu zkušeností a ukázalo více rozličných směrů, kudy by se mohly naše další alpinistické cesty ubírat..."

Vylezeno Picos:
„El norte oculto“ 7c+, 455 m: Lukáš Ondrášek, Bětka Vlčková (PP tým)
„Murciana 78“ 7c+, 500 m: Lukáš Ondrášek, Šimon Janošec (PP tým)
„Gizon berri bat naiz“ 7b+, 450 m: L. Ondrášek, Š. Janošec (RP tým)
„Leiva“ 7b, 500 m: Samuel Maštálko, Eliška Vlčková (AF tým)
„Cherokee way“ 7a+, 180 m: Ondřej Mrklovský, Standa Mitáč (PP tým)
„El vuelo del dragón“ 6b+, 180 m: O. Mrklovský, Zbyšek Černohous (OS tým)
„Sagitario“ 6a+, 200 m: Samuel Maštálko, Bětka Vlčková (OS tým)

Vylezeno Chamonix:
„Retour á la Montagne“ 7b, 190 m: Jan Novák OS (+ Georgy Zhuravlev)
„Retour á la Montagne“ 7b, 190 m: Lukáš Ondrášek + S. Maštálko (tým PP)
„Mélissa“ 7a, 100 m: Jan Novák OS (+ Georgy Zhuravlev)
„Une gueule di diable“ 6c+, 90m: Jan Novák OS (+ Georgy Zhuravlev)
„Une gueule di diable“ 6c+, 90m: L. Ondrášek + E. Vlčková (tým OS)
„Le pont des soupirs“ 6b+, 250 m: Jan Novák OS (+ S. Maštálko, Z. Černohous)
„Guy Anne I'Insolite“ 6a+, 370 m: E. Vlčková OS (+ Zbyšek Černohous)
„La piége“ 6a+, 200 m: E. Vlčková + S. Maštálko (OS)

foto: Standa Mitáč

Hlavním sponzorem týmu Sokolíků je Mountain Equipment

Materiálově je dále podporují Tendon a Rock Empire