Sotva se vrátili z Chamonix, vyrazili Sokolíci na další akci – společné lezení s anglickým týmem Young Alpinist Group (YAG) na českých a okolních  skalách. Vzali je do Saska, Labáku i Adršpachu.

Společnou družbu anglických členů Young Alpinist Group (YAG) a českých Sokolíků zahajujeme v Sasku. Zdejší krásné věže nabízí víc možností „normálního“ stěnového lezení po chytech, a tak není potřeba se jen sápat ve spárách a komínech.

„Angličtí Falkoni“ dosedli do Prahy v sobotu odpoledne. Tam je vyzvedl Standa Mitáč a zavezl/dovedl je až do bivaku pod Wilder Kopf, který vybral na první část týdne. Tam se během víkendu postupně slétl i tým českých Sokolíků. Nahoru jsme si vytáhli spoustu jídla a vody, abychom mohli další tři dny pohodlně hnízdit.

Lezeme všechno, co se dá, hlavně klasičtější cesty, hrany, údolky, spáry. Třeba Westwand VIIc na Blosztock, Roberts Rippe VIIIc na Flaschköpfe nebo nebo Westwand VIIIb na Höllentor.

Britové jsou zdejším lezením nadšeni hned od začátku: zkouší se seznámit s taháním a zakládáním uzlů, z čehož jsou přirozeně nesví, ale kdo poprvé nebyl? Na nedostatek mága a frendů si samozřejmě stěžuje každý z nás. První den lezeme ve velkém horku a odpoledne se jdeme schovat do stínu sektoru Wolfsfalle, kde vybíráme hlavně spáry.

Pohoda v bivaku, ve žluté mikině autor článku Vojta Fejta

Pohodu v Sasku vyruší jen noční déšť z neděle na pondělí. Stěny všude mokré, a tak si dáváme dlouhé, líné ráno a využíváme „shopping window“. Kupujeme zásoby jídla v obchodě a na oběd zveme delegaci do jedné z děčínských restaurací. Později odpoledne se jdeme podívat na Pravý břeh Labáku na Trůn pod převis. Hurá, skála je suchá, můžeme lézt. Oproti smyčkám jsou borháky příjemná změna, a tak lezeme ostošest. Hlavně Marin (Marek Jeliga) seká cesty jednu za druhou skoro bez přestávky. Na první pokus se prochází v těchto cestách: Návrat krále (Xa), Poslední relikvie (Xb), Kouzelník žito (Xb) a Čistič Viktor (IXb). Zírá na to český i britský tým.

Řádně se zničíme a za svitu čelovek jedeme zpátky do biváčku. Zítra nás čeká poslední den lezení v Sasku.

V úterý jsme docela úderní, ještě nás nedostihla únava, a tak lezeme až do tmy. Je příjemně, teploty spadly o deset stupňů. Skoro po každé cestě střídáme spolulezce, abychom se všichni dobře seznámili, a funguje to: obě party si velmi dobře sedí a nálada je skvělá. Den zakončujeme na dvojvěží Rohnspitze a Domwächter, na které vylezeme ve více týmech prakticky ze všech stran a nahoře si uděláme i kraťoučké přelanění, abychom se nenudili.

Gemma Robertson leze Rostige Wand VIIc, Friensteiner Zacken, Sasko

Ve středu ráno jsme už slušně unavení, a tak si dáváme rest v podobě přejezdu do Ádru. Tam máme možnost spát na půdě hospody U Tošováka, což je velmi příjemná změna, které si všichni vážíme. Celodenní odpočinek se nám úplně nepovede, a když se po příjezdu najíme, tak jdeme hned do skal. Lezeme kratší a lehčí širočiny, abychom Brity seznámili s místním terénem a ukázali jim lezení bez chytů. Zahraničním kolegům se Adršpach strašně líbí, nálada je skvělá, a tak si část týmu jde večer ještě rychle vylézt Milence. V nástupové délce ale Trajbimu (Tomáš Trajbold) bohužel smekne lezečka, spadne asi z šesti metrů a zlomí si nohu. Odváží ho sanitka. Později zjistíme, že až na nohu je v pořádku a nějaký čas si nezaleze. Takhle jsme si první den v Ádru nepředstavovali...

Další den se z toho snažíme vzpamatovat a spíš ukazujeme návštěvě dominanty a krásné cesty. První část dne trávíme společnou procházkou. Po obědě se vracíme „do práce“. Na prvním konci lana jsme většinou my; Britové se do toho, až na výjimky, příliš nehrnou. Ačkoliv lezou skvěle, tak jsou na písku poprvé, jsou tu na návštěvě a jsou to hlavně alpinisté a přeborníci v mixovém terénu.

K plnému zážitku z Ádru patří samozřejmě stavění, a tak jsme se na jedno vydatné vypravili. Na místě zjišťujeme, že se nestaví ze země, ale z menší asi deset metrů vysoké věže. Vyrážíme komínem nahoru na menší věž, opravdu tu není moc místa a dopad dolů nic moc. Po včerejším incidentu si radši nahodíme kruh, abychom se zajistili, a začínáme stavět. Tři patra a jsme u kruhu, pak ještě tři patra ze sedačky a nejmenší a nejlehčí Gemma Robertson dolézá poslední kousek rájbáku na vrchol. Vítězoslavně otevíráme knížku, horezdar po deseti letech nám však bohužel měsíc zpátky vyfoukla nějaká jiná parta. No nic, jdeme lézt.

Český a britský tým nacvičují stavěcí dovednosti v cestě Prázdninovka VI na Čertovu tchýni, Ádr

Během posledních dvou dnů lezeme na věže jako Starostová, Džbán, Milenci, Štěpánská koruna, prostě krásné klasiky. Seznam všeho, co jsme vylezli a nevylezli, snad ani udělat nejde. Jedním z nejlepších momentů bylo společné setkání na Milencích, kam jsme vylezli čtyřmi různými cestami.

Návštěvu zakončujeme veřejně přístupným přednáškovým večerem, který se odehrává v podkroví Tošováka. Sešlo se kolem třiceti diváků/lezců. Český tým vypráví o programu Sokolíci a specificích lezení na písku. Naše návštěva potom popisuje chod své skupiny YAG a Will Hempstead přednáší o zimním lezení ve Skotsku, kam v zimě pojedeme na návštěvu.

Večerní přednáška U Tošováka, s mikrofonem James Price

Našim novým kamarádům z Anglie se tady moc líbilo a mnozí by se do Česka chtěli za lezením opět vrátit. Také se těší na naši návštěvu v únoru 2026 a jsou zvědaví, co předvedeme v zimě na jejich „písečku".

Děkujeme našim partnerům! Tým Sokolíků obléká Mountain Equipment, lana dodává český výrobce Tendon, lezecký hardware značka Wild Country a svačiny do batohů Chimpanzee. Děkujeme také hospodě U Tošováka za poskytnutí perfektního zázemí pro oba týmy.

Vojta Fejta, člen týmu Sokolíci

Foto: S. Mitáč