Letošním rokem finišuje třetí cyklus Sokolíků, výcvikový program mladých alpinistů. Jednou z posledních zastávek před závěrečnou expedicí do Pákistánu bylo lezení v Chamonix. Jak to probíhalo, popisuje František Bulička.

Anička s Ondrou vysoko v cestě Echo

Setkali jsme se na ledovcové pláni pod impozantní věží jménem Grand Capucin. Když to porovnám s prvním výletem na Portalet, tady už jsem měl dojem větší dospělosti. Trousili jsme se po skupinkách v různou dobu a obešli jsme se tentokrát i bez velení Standy Mitáče, který šetřil dovolenou na srpnovou expedici a strážil nás na dálku z Labáku.

Já  jsem dorazil jako první v týmu se slovenským lezcem Tomášem Bučkem. Upírali jsme zraky a naděje na linii cesty „Voie Petit“ . Vede právě na Grand Capucin a s obtížností 8b (obtížnost byla některými shozena na 8a+) a vysokou nadmořskou výškou se řadí mezi nejtěžší vícedélky v Evropě. Přelez se konal překvapivě rychle. Jeden den jsme využili jako aklimatizační a před tím, než nás ze stěny vyhnalo sněžení, jsem ještě stihnul navěsit expresky do klíčové šesté délky. Potom přišlo neskutečné okno dobrého počasí, které trvalo sedm dní vkuse a my jsme cestu za dva dny s bivakem na pohodlné polici vylezli. Klíčovou délku vylezl Tomáš druhým pokusem a zbytek délek jsme týmově vylezli na OS nebo flash.

Po Petitovi jsme dali jeden restday a poté ještě v dobrém stylu a čase vylezli nádhernou cestu „L’Or du Temps“ (7c+, 450 m, Arnaud Petit a Nina Caprez 2017) také na Grand Capucin. Všechny délky se nám dařilo přelézt na OS a až v úplně posledním 7a, dvě lehké délky pod vrškem Tomáše zmátla zákeřná pasáž a naneštěstí spadnul. Se správným programem to bylo až směšně lehké, a délku jsem tak vylezl alespoň na flash. Celkově tedy „flash tým“ za jeden den.

Tým Aničky Šebestíkové a Ondry Mrklovského se odvážně hned po příchodu na ledovec rozhodl pokusit legendární Grand Pilier d’Angle. Jejich pokus ale skončil ještě na ledovci pod samotnou stěnou. Podcenili čas odchodu a spánkový deficit, a když uviděli nebezpečně tající ledovec, radši se otočili. Další den se však zmátořili a vylezli na Grand Capucin cestou „L’Echo des alpages“ 7a+. Slovy Ondry: „Na druhým, stylem SOS.“ Slovy Aničky: „Musela jsem hákovat 6c, který bylo rozhodně těžší, než to 7a, tak nevim.“ Po odpočinkovém dni si ještě střihli osmisetmetrový alpinistický „Gervassuttiho pilíř“ (6b, nahoře lehčí mixy). Oba zůstávají v oblasti na delší dobu, takže se můžeme těšit i na další výkony, pokud jim počasí dopřeje.

Sněhový hřeben na Pilíři Gervassutti

Dan Podráský se domluvil s Ondrou Haškem a po brzkém ranním vstávání si dobře protáhli nohy na „Gervasuttiho pilíři“. S nadsázkou si stěžovali pouze na čekání fronty Francouzů s gajdama, kteří prý „byli pomalí, házeli na nás šutry, nešli předběhnout a ještě měli tak čtyřikrát dražší vybavení než my!” Mimo to ale mluvili o krásném lezení. Zvažovali bivak, ale pohodlí stanu je zlákalo, a tak ještě před půlnocí stihli přes ledovec pod Aiguille du Midi doběhnout zpátky pod Capucina. Restday si zkrátili vylezením na věž Pointe Adolphe Rey.

Potom se oba uchýlili k sólo lezení. Dan předvedl velký výkon sólo přelezem „Kuffnerova hřebene“ (D, 700 m, 4c) na Mt. Maudit, odkud si to ještě protáhl na vrchol Mt. Blancu a zpátky seběhl normálkou zase do našeho kempu. Celé to stihnul za obdivuhodných 10,5 hodin.

Ondra Hašek zase rychle vybušil severku Tour Ronde (klasická „North face“ D, 350 m), která na sebe celou dobu upozorňovala neustále padajícím kamením. Ondra tedy vyrazil ve tři ráno, a za dvě hodiny byl nahoře a před úsvitem zpátky ve stanu. Výstup ztěžknul tím, že to, co zdálky vypadalo jako sníh, byl ve skutečnosti led.

Romanticky založený Tomáš Lukášek s sebou kromě jemu vlastní pohody a úsměvu od ucha k uchu přivedl také Elišku Novotnou. Ta si zažila svoji vůbec první zkušenost s ledovcem, pořádnými horami a taháním po vlastním. Chvíli ji bylo špatně, ale držela se statečně a s úsměvem. Tomášovými slovy: „S Eliškou jsme lezli nějaký ty lehčí: „Salluard route“ (6a+, 260 m) na Pointe Adolphe Rey a „Le Lifting du Roi“ (5c, 300 m) na Le Roi de Siam. Co aspoň trošku stojí za řeč, je „Tabou“ (7a+, 180 m) na Chandele du Tacul OS. Myslím, že si oranžovou žulu i skvostné počasí užili, tak jako všichni ostatní a snad se ještě někdy vrátí. Výjezd bych každopádně prohlásil za úspěšný. Trénink na srpnový Pákistán ideální. 

Tak Horám Zdar!

František Bulička, Sokolík
Foto: Ondra Mrklovský, František Bulička