Facebook

Český horolezecký svaz

NANGA PARBAT 2005 LIGHT EXPEDITION CZ

26. 08. 2005 | Rubrika: Alpinismus | Komentáře (0)

Zpráva po návratu – na vrchol se nepodařilo vystoupit.

Termín expedice: 5. července až 18. srpna 2005
Účastníci expedice: Pavel Matoušek, Olga Nováková, Zuzana Hofmannová, Josef Milfait, Miroslav Churavý, Luděk Kopecký

Cíl expedice: Nanga Parbat (8125). Vrchol se nachází v Kašmíru na území dnešního Pákistánu.

Výstupová trasa : Severní cestou, cestou H. Buhla – přes Rakiotský ledovec. Trasa je shodná s výstupovou trasou pokusů Němců z let 1932, 1934, 1936, 1938 , prvovýstupu Hermanna Buhla z roku 1953 a úspěšného výstupu Československé expedice v roce 1971. Od té doby na vrchol touto cestou zřejmě nikdo nevystupoval.

Časový průběh expedice (zjednodušeno) :

  • 9.7.     postaven BC (3970m, pod Velkou morénou)
  • 12.7.   postaven 1. tábor (4500 m – Velká moréna)
  • 16.7.   2. tábor (5300 – zlom Rakiotského ledovce)
  • 17.7. až 24.7.            několik period špatného počasí neumožňuje prostoupit ledovcem nad 2.táborem
  • 29.7.   3. tábor (5900m, pod sedlem J.Chongri), napadne asi 30 cm čerstvého sněhu, bouře, pro elektrické výboje se nelze v táboře postavit
  • 30.7 až 2.8.   špatné počasí
  • 4.8 až 5.8.      4. tábor (6100 – pod Západním Rakiotským sedlem), pokus o Rakiotský štít (Z.Hofmannová, L.Kopecký). Postup zastavil lavinézní terén, hluboký sníh a bouřka se sněžením.
  • 7.8.     společný výstup na J. Chongru (6448 m), do večera napadne asi 30 cm nového sněhu
  • 8. až 9.8.        ve dne v noci nepřetržitě sněží, napadne 80 až 100 cm sněhu, přes špatné počasí zahájen sestup, cesta vzhůru je na dlouhou dobu uzavřena
  • 10.8.   příchod do BC
  • 14.8.   odchod z BC

Hlavní komplikace při výstupu :

  • Trasa mezi 1. a 2. táborem je často ohrožována padajícími seraky (lavinami)
  • Orientačně složitý a tedy pomalý průstup spodní částí Rakiotského ledovce
  • Komplikované hledání cesty kolem 2. tábora (zlom ledovce) a horní částí ledovce
  • Nad 6000 m trvale špatný (hluboký) sníh, laviny
  • Nestabilní počasí, zejména v oblasti Rakiotského ledovcového plata. Nejdelší perioda pěkného počasí 3 dni, zpravidla je pěkně jen jeden den a dopoledne. (Jako neskutečný sen se zdají některé záznamy předchozích expedic :  „od 30. června do 18. července bylo slunečno “, „čtyři týdny jsme měli slunečné počasí …“ ,  „… všechno šlo bez větších těžkostí, za dva týdny … počasí stále výborné…“)
  • Časté sněžení. Vlivem sněžení a tlakových vln od lavin byly poničeny tři stany expedice.

Poznámky k expedici :

  • Nanga Parbat zaujímá mezi osmitisícovkami zcela výjimečné místo. Neřadí se sice k nejvyšším osmitisícovkám, ale jeho Rúpalská stěna je nejvyšší horská stěna světa. Je také první osmitisícovkou, o kterou se již roku 1895 pokoušela horolezecká expedice. Přesto dodnes nepatří k příliš navštěvovaným. Také severní cesta, kterou byl první výstup na vrchol uskutečněn, má doposud pouze jedno opakování.
  • Expedice byla vedena lehkým stylem, bez použití kyslíku, výškových nosičů, bez budování zabezpečených postupových táborů. Přes mnohé pochybnosti i mezi horolezci se expedice snadno obešla také bez pomoci kuchařů (a dalších „pomocníků“) v základním táboře.
  • Z organizačního hlediska nebyly vážnější problémy. Kromě dopravy do BC jsme  neměli od agentury žádný servis. Vlastní vybavení BC, vlastní vaření v BC, vlastní WC stan, …. Problémy s tímto řešením měl pouze styčný důstojník, kterému se zdálo, že nejsme ta správná expedice, když nemůže diktovat náš program a vysedávat ve velkém společenském stanu.  Zabezpečení agenturou cestou do BC a zpět, včetně služeb sirdára bylo bezchybné (24 nosičů do BC, 11 zpět).
  • Vybraný směr výstupu je velmi opuštěný. Naposledy zde zřejmě působila Československá expedice v roce 1971 a před 10 lety Japonská expedice, která ale od 2. tábora vystupovala jinou trasou. Po obou (!!!) expedicích jsme našli stopy jejich pobytu – odpadky v 1. táboře. Náš sirdár byl nosičem Japonské expedice a upřesnil nám směr jejich výstupu. Japonská trasa je z bezpečnostního hlediska velmi, velmi problematická (pro nás až nepředstavitelně) a je jen s podivem, že jediným zraněním byla prý zlomenina. 
  • Opuštěnost výstupové trasy má své nevýhody i výhody. Veškerá činnost na kopci byla jen a jen naše činnost. Při více expedicích by se zřejmě postupovalo rychleji. Takto se ale jednalo o zcela jinou situaci, než bývá při většině dnešních expedic běžné. 
  • Vrchol sice nebyl dosažen (z dříve uvedených důvodů), přesto si myslím, že se jedná o velkou zkušenost pro všechny účastníky. Všichni účastníci vystoupili na J.Chongru (6448 m). Jedná se o teprve asi o 3 výstup v historii na tento vrchol a je to poprvé, co na vrcholu stanuli Češi a poprvé co na vrcholu byly ženy.
  • Nanga Parbat přes Rakiotský ledovec zůstává i nadále velkou výzvou. Vždyť poslední expedice tu byla před 34 lety a doposud zde byly vykonány pouze dva úspěšné výstupy (1953 a 1971). Vždy se jednalo o početné a těžké expedice včetně výškových nosičů. Je to poprvé, co se touto cestou pokusila vystoupit lehká expedice a je to poprvé, co na Rakiotském ledovcovém platu stála žena.
  • I pro mnohé z nás zůstává tato cesta výzvou do dalších let. 

Pavel Matoušek,
vedoucí expedice

| Komentáře(0)