Aby byl život zajímavější, je dobré si dělat plány. Naším plánem většinou je navštívit nové země a poznat nové hory, skály a skalky. Není potřeba to moc rozlišovat, protože většinou a hlavně jde o to si dobře zalézt. Lezeme už docela dlouho, tak aby nás to lezení bavilo a nezačalo nás náhodou nudit, hledáme nové směry, nové kroky, je to trochu dobrodružnější a taky pracnější, ale máme pak cíl. 

Naším cílem pro podzim roku 2008 bylo Turecko a 280 metrů vysoká věž Parmakaya nebo Dermikazik, která svojí 650 metrů vysokou  stěnou, s nejtěžší cestou od Loachera a spol., přímo lákala zatlouct si do ní taky nějaký ten nejtík. Bohužel ale pro nás tyto nejkrásnější skvosty  zůstaly uzavřeny, protože i zde mají nově nesmyslné omezení, a to zní "no bolts". Takže můžeme klidně překrásnou Parmakay rozmlátit skobami, ale nýty už ne. Na různá nesmyslná omezení už jsme zvyklí, v Ádru taky nesmíme používat borhaky, jen tradiční kruhy. Jenže tam nám to zas tak moc nevadí, hlavně že můžeme lézt nové směry. Ale velké stěny bez nýtů, to je fakt skoro nemožný. Naštěstí nám zdejší horolezec nabídl alternativu, a to údolí Cimbar Vadisi, kde prý mají taky stěny až 650 metrů vysoké, a můžeme si tam prý boltovat jak chceme, stačí že odspodu.

A jak to celé probíhalo? Letecky Istanbul, busem přes noc do Adany a pak už jen kousek do vesničky Dermikazik.
Jeden den jsme tradičně věnovali průzkumu stěn. Dlouhé směry tu sice měli, ale ty kompaktní, strmé, co nás nejvíc zajímaly, byly vysoké tak maximálně okolo 200 metrů.  Do oka nám padla překrásná jížní stěna věže Muezzin. Nejen, že byla nejblíž, ale především vypadala na  těžký lezení v perfektní skále. Nejlepší zázemí nám poskytla horolezecká chata Ordosu a strmá stěna nám nabídla skvělou  zábavu na čtyři horké a slunné odpoledne. 
4.9. První den ve stěně, s Ondrou hned vyletěl háček při tlučení druhého nýtu, štestí že jsme vyrazili bez vrtačky, Ondrův pád chytám tak tak dva metry nad zemí, rozbitá pata, spálený ruce, mít vrtačku tak je po ní. Ulezem tak 70 metrů do 7a a natlučem tak 9 nýtů.
5.9. Standardní den ve stěně, trochu toho vzrušení v háčkách, každý děláme délku.
6.9. Upal, úžeh, únava a válení .
7.9. Perfektní skala, perfektní háčky, kroky jasně daný, a pak dělám štand, tady už to přímo nejde. Ondra dává nýt do traverzu zprava, bude to epesní klička.
8.9. Ondra dokončuje kličku, za čtyři nýty, už je zase pěkně v lince, zase ve směru. Střídačka, na krásný bouldřík za děrky, dám nýt, trochu lámavý skály a pak už lehce na vrchol, jsme moc spokojený.
Kolik je na světě krásných míst , krásných  stěn, jasných linek, super kroků, jako by to bylo všechno daný. Užíváme si zapadajícího slunce na vrcholu, pár fotek a rychle dolů. A teď už jenom lezení, už žádné tlučení.
10.9. Po odpočinku a dni jídla a narvaných břich jsme cestu  na RP přelezli, bylo to  trošku nervozní, ale to k tomu občas patří, teď už se smějeme a jsme zase spokojený. Ta cesta nás moc nadchla, skoro jako Boux, vysoko nad zemí.
Ideální rest day, výlet do Kapadocie, moře věžiček v Goreme, kam dojedete busem přes Nigde cca za 3 hodiny. Trochu se opít, prolézt prastaré světnice, a potom zase zpět, za velkým lákadlem Kazikly Vadisi. A pak už jen řádíme, shybujem v převisech, zdejší konglomerát za pár dní lezení  určitě stojí. Perfektní příroda, spíme v údolí, jsme tu sami. 
15.9. Vyrážíme za naším posledním cílem v pohoří Ala Daglar a po čtyřhodinovém pochodu stojíme pod Parmakayou. Klasickou cestou se to dá vylézt s 80 metrovým lanem na dvě délky.
Nádherný vrchol, po pěkným lezení, tak jo, paráda, byli jsme tady a teď už chceme k moři, grilovaný kebaby a všechny ty dobroty. Ideální místo, Olympos, hodinu jízdy od Antalie. Ubytování v Kádir, horolezci za 15 lir, postel v dřevěný chatrči, a k tomu snídaně, večeře, celý den čaj a káva, internet, disko každý den a to vše gratis. Teplý moře, krásný cesty do 8c a super deepwatter soloing, jachta s člunem za 250 lir klidně 20 lidí a nebo 40 za osobu na člunu od Kádir. Navštívíme ještě povinně Gebajkri, nejlepší sportovní oblast Turecka,  překrásný krápníky a hadi. A pak zas honem domů, na ty naše překrásný skály, prolézt prsty a pak posedět v hospůdce a vymejšlet plány.

Tomajda za  Dolní žleb company.

merhaba 2008 - v akci 582.8 KB

merhaba 2008 - deník.jpg 328.4 KB