Další závod světového poháru dospělých v lezení na obtížnost a rychlost proběhl 27. - 28. 7. tentokrát v italském Arcu.

 

 

Z našich reprezentantů se jej zúčastnili nakonec jen 3 zástupci obtížnosti Adam Ondra, Jakub Konečný a Vojtěch Trojan, reprezentantů na rychlost bylo 5 – Jan Kříž, Petr Burian, Matěj Burian, Hana Křížová a Denisa Mercová.

 

 

Páteční kvalifikace provázelo šílené vedro, ve kterém se nedalo dýchat, natož lézt. Cesty postavené německým stavěčem Christianem Bindhammerem vypadaly zajímavě, jen u žen se jedna z nich příliš nepovedla, když hned 19 z nich, a to i favoritek, skončilo v jednom nepříjemném dlouhém kroku, nebo pro některé skoku, do struktury.

 

Naši muži Adam Ondra a Jakub Konečný začínali na kvalifikační cestě č.2, která se jevila jako „lehčí“. Jakub startoval jako devátý a po bezproblémovém přelezu spodní části si před nálezem do stropu špatně postavil nohu a krok do dalšího chytu nedotáhl. Jakub byl zklamaný, protože se podle jeho slov v cestě cítil dobře a až do místa, kde spadl neřešil žádný problém. Adam Ondra svou první kvalifikaci topnul a byl překvapen, že ho následovali ještě jen 2 závodníci. Vojta Trojan šel na řadu až mnohem později a začínal na první kvalifikační cestě. Vojta se v cestě už od začátku necítil dobře a pravděpodobně dlouhým pobytem na slunci a díky velkému vedru se nedokázal pořádně zaktivovat ... dolezl do kroku do velké obliny asi v půlce cesty, který ale potrápil nebo dokonce eliminoval spoustu zkušenějších lezců.

 

V druhé kvalifikaci Kuba od začátku lezl trochu nejistě a po těžkých krocích přes převis do oblin se nedokázal spravit a celkem překvapivě spadl níž, než asi i sám čekal. Celkově skončil 55.

 

Kuba se k cestám a svému výkonu vyjádřil takto: „Že by se mi tento závod povedl, to se říct nedá, kvaldy jsem bohužel zalezl na slabých 50% a výsledek tomu odpovídal, nálada šla ale nahoru, když jsem si v Massone vylezl tři 9áčka, určitě dobrá oběť a i dodatečné potvrzení formy.“

 

Adam se v druhé cestě rozběhnul a nechal se zastavit až cvakáním topové expresky. Sám říkal, že mu druhá kvalda připadala těžší, i když nakonec měla 8 topů.

 

Vojta se svým vysokým startovním číslem zase dlouho čekal - až do 17 hodiny, aby se představil v druhé kvalifikační cestě. Lezl ji mnohem rozhodněji než tu první, ale na těžký a nepříjemný krok pod stropem už nezbyly síly… Vojta se umístil jako 65. Vše okomentoval takto:

 

„Závod v Arcu se mi příliš nevydařil. Do mého lezení se promítla celková únava po měsíci stráveném závoděním a cestováním. I když jsem neudělal moc chyb, tak s výsledkem a se svou výkonností nejsem moc spokojen. Jinak kvalifikace se stavěčům hodně povedly a moderní styl cest se mi líbil. Teď už se chystám domů, trochu si odpočinout  a poladit formu na MS juniorů v Moskvě.“

 

Páteční večer po kvalifikacích patřil předávání cen Wild Country Rock Award, kde jsme mohli hrdě zatleskat Adamovi Ondrovi k jeho ocenění za neuvěřitelné výkony v minulé sezóně.

 

V sobotu po poledni- opět v těžko popsatelném vedru – začalo semifinále. Adam  rychle a s přehledem dolezl do stropové pasáže, kde se po těžkém cvakání expresky dostal do špatného chytu na struktuře a nedotáhnul se do dalšího bočáku. Tohoto výsledku dosáhlo 5 závodníků, ale po uznání protestu Slovinců na Adamovo „plusko“ a přehodnocení bodování výkonu Stefana Ghisolfiho se pořadí proměnilo a Adam postupoval z 5. místa do večerního finále.

 

O finálové cestě a o tom, jak se mu lezlo už Adam sám říká:

 

„Finálová cesta byla dost brutální, těžké a nejisté pozice těla, člověk si nemohl nikde vydechnout ani psychicky. Ačkoliv v kvalifikaci a semifinále jsem se cítil relativně jistě a pohodlně, ve finále to byl pro mě boj od začátku. Nakonec jsem byl rád, že jsem dolezl, kam jsem dolezl, i když na 2. místo stačilo tak málo.“

 

Adamovi chybělo plusko na zmiňovanou druhou pozici, ale nakonec byl po počátečním zklamání spokojen se 4. místem.

 

Pro závodníky startující v lezení na rychlost započal tento světový pohár již v pátek 27. 7., kdy proběhl tvz. practice. Bývá zvykem practice zařazovat před samotnou kvalifikaci, ale je však na rozhodnutí Jury presidenta, kdy a jestli vůbec practice proběhne (např. na světovém poháru ve Villars practice nebyl vůbec). Samotný závod tedy probíhal až v sobotu za účasti pěti českých závodníků.

 

Nejlépe si z našich reprezentantů vedl Jan Kříž, kdy se mu podařilo probojovat z doslova nadupaných kvalifikačních kol do osmifinálové šestnáctky (posledním postupujícím do 1/8 finále byl Rus Shikov s časem 6.33s). Tam se nejprve ve vyřazovacích duelech potkal s Italem Gonterem, kterého porazil se svým nejlepším časem na tomto závodě – 6.16s. Ve čtvrtfinále nastupoval již proti podstatně rychlejšímu závodníkovi – Rus Timofeev (čas z kvalifikace: 5.80s). Tento duel byl plný emocí, kdy po vydařeném startu Honzy, udělal Timofeev chybu. V momentě, kdy byl Honza o skorou celou délku svého těla před Rusem, udělal také chybu a než se opět vzpamatoval, Timofeev se již rozběhl v plné rychlosti a v závěru Honzu porazil o 0.11s. Celkově se tedy Honza umístil na pěkném 7. místě s lehkým zklamáním, že nedokázal využit chyby Timofeeva pro následný postup.

 

Třicátá první příčka patřila jak v kategorii žen, tak v kategorii mužů zástupcům České republiky – Haně Křížové a Petrovi Burianovi.

Hanka (závodící stále v mládežnických kategoriích – kat. A) předvedla výkon pod svoje možnosti – 11.36s, spokojená není ale nevěsí hlavu a stejně tak jako v mužské kategorii Ital Zodda (také startující v mládežnických kategoriích, zde 21. místo – 6.48s) – říká, že si sílu a štěstí šetří do nadcházeních závodů – tedy na juniorské mistrovství světa, které se koná již příští týden v Moskvě.

Petr předvedl vyrovnaný výkon 7.05s, se kterým je spokojen, jelikož na mezinárodních závodech se jedná o jeho zatím nejlepší dosažený výsledek. Do budoucna věří, že se dostane pod hranici 7s tak, jak se mu to podařilo na kvalifikačních závodech na domácí (neoficiální) stěně v Brně.

 

Čtyřicátá příčka v kategorii žen patří Denise Mercové. Tato mladá závodnice (závodící stále v kategorii juniorek) se lezení věnuje poměrně krátkou dobu a opět se jí podařilo posunout hranici jejího osobního rekordu z mládežnických závodů v Imstu (14.64s) – a to s časem 13.14s.

 

Matěj Burian, který se již poměrně dlouho trápí se zraněními, do tohoto závodu nastoupil, a obsadil konečné 57. místo s časem 9.42s. Matěj spokojený nebyl, jelikož udělal v pokusu chybu, která ho zbrzdila a zabránila mu zalézt časy, které je zvyklý lézt.

 

Všem zúčastněným děkujeme a přejeme hodně štěstí do následujících závodů.

 

kouč Alexandra Gendová, Eva Křížová, foto Petr Piechowicz