Asi jsme svými neustálými spanilými přípravnými výjezdy na výběr a čištění lezeckých cest, na trasování tratí MTB, na mapování orienťáku apod. místní sudetské božstvo natolik „utahali“, že nám připravilo naprosto ideální  závodní počasí a první kapky

spadly teprve druhý den při nakládání materiálu do naší půjčené pseudododávky. Zmokl pouze Máca při sbírání posledních kontrol a to zase potěšilo ostatní - v suchu sedící. Vždyť škodolibá radost je nejčistší lidský cit.

            V onu památnou sobotu 30. září absolvovali všichni přeživší survivalisté asi 15 km

na horském kole podle mapy. „Máca asi měkne (- stárne)“, mysleli si na startu závodníci.

Ale členitý profil trati, který je nutil tlačit – táhnout – nést – a posléze i zahazovat kola,

je brzy vyvedl z omylu (no tak strašný to zas nebylo ...). Pouze „zábavné“ hledání kontroly

č. 2, přesunuté pravděpodobně „iniciativními“ chataři, všechny závodníky „poněkud“ zmátlo...

            To tratě horského kola bylo vloženo lezení a lanové lávky – oboje tradičně vypečené.

Ale to lezení po neznámých krásných suchých dírkách ... – prostě paráda. Vložená lanovka

byla letos „trochu“ strmější a „trochu“ delší, ale nikdo strom netrefil (díky Čadisovi).

Ovšem některé nepublikovatelné výroky se vyskytly, když závodníci na vloženém orientačním běhu zjistili, že jedna z kontrol je ukryta přímo na startu celého survivalu

(u hospody), kde si ji nikdo ráno nevšiml (inu hustník je hustník).

            Po udýchaném návratu do depa, pravda – někteří mladší běželi celý orienťák s batohem (co není v hlavě, musí být v nohách), následovala další část. Byl to sjezd, snos, shoz a posléze opět sjezd s horským kolem na vodu. Těžba dřeva a kontrola za plotem už pak nemohla nikoho přece překvapit.

            Potokoříčka Metuje překvapila již jen svojí „bobří“ hrází, při jejímž přetahování  se vymáchala pouze jedna (samozřejmě domácí) dvojice. Hádáte správně – oni orientační běžci

s batohem. Ovšem závěrečný polosuchý jez připravil divákům mnohé artisticko-akrobatické

kousky závodníků. Avšak sjeli téměř všichni !!! Zde na jezu končila nejmladší „outdoorová

mimina“ – kategorie A. Zbytek startovního pole - do kopce a přes nedohledné pole již jen „pohodově“  pokračoval na kolech do cíle na Bišíku. Zde byl závodníkům odměnou pohled

na procházející turistický pochod a rozjíždějící se svatební veselí. Budiž velký dík nájemci Pavlu Volkovi, že všechny tři akce „s přehledem“ zvládl zkoordinovat.

            Po nezbytném navedení posledních dvou dvojic na cíl, již následovalo bleskurychlé předávání diplomů, medailí a pohárů nejlepším. Následoval zlatý hřeb večera – předávání věcných cen.  Protože nám zejména firmy Salewa, Saltic Zlín a Mates Trutnov zachovaly přízeň, mohl hodnotnou sportovní cenu obdržet každý úspěšný (tedy přeživší) účastník závodu. Organizátorům pak bylo největší odměnou úsměv a radost  mladých závodníků.

Naopak největší radostí závodníků pak byl ten fakt, že již jsou v cíli a že mohou zapadnout

do spacího sáčku,  případně doma do postele. Až na ty dorostence, kteří odjížděli rovnou do tanečních. Jejich taneční kreace bych ovšem rád viděl!

            Po slibu „mladých“ z řad SSAR a Yetti clubu, že příští ročník uspořádají oni (a Máca se může soustředit pouze na roli poradce a prudiče), se dospělejší osazenstvo „obětovalo“

a strávilo zbytek večera v místní výborné restauraci. Zde všichni závodníci i pořadatelé kladně zhodnotili letošní povedený a hlavně ideálně vyvážený survival, který by se neobešel

bez významné pomoci Krajského úřadu Královéhradeckého kraje a ČAES.

            Za sebe chci ještě zvlášť poděkovat za pomoc organizátorům z řad rodičů, příbuzných

a členů horolezeckých oddílů SSAR, Excetric a Yetti club Trutnov.

 Martin (Máca) Macek

V7sledky naleznete zde