V červnovém newsletteru IFSC vyšel krátký rozhovor s naším nejlepším lezcem Adamem Ondrou, který vedla Elena Corriero. Přečíst si jej můžete zde, i s českým překladem, který jsme pro vás připravili.

B. Valentová

Rozhovor s Adamem Ondrou
IFSC Newsletter 6/2010

Adam Ondra v cestě Open Air (ilustrační foto)

Adam Ondra. There’s no need to explain who he is, and why he’s so popular in the climbing community: his performances are inspiring on the rock as well as on plastic. I catch a glimpse of him sitting on the ground, in the open air, after qualifications at the BWC in Vienna and realize it’s the moment to ask my questions, when suddenly I realize it’s going to be a tough job: he’s been interviewed so many times in the last months that I may not find anything interesting to add. I sit close to him, and confront his smile.
Není třeba vysvětlovat, o koho se jedná, a proč je mezi lezci tak populární: Jeho výkony jsou velmi inspirující, a to nejen na skalách, ale i na "překližce". Zahlédla jsem ho, jak sedí venku, na zemi, po kvalifikaci na SP v boulderingu ve Vídni, a uvědomila si, že je správná chvíle položit mu několik otázek. Ve stejném okamžiku jsem si ale uvědomila, že to nebude jednoduché, protože v posledních měsících byl Adam zpovídán tolikrát, že si nejsem jistá, zda najdu ještě něco zajímavého, co je možné doplnit. Sedám si vedle něj a setkávám se s jeho úsměvem.

Adam, you recently said you’re taking part in the BWC just to keep the ranking, but it seems you’re really committed.
Adame, nedávno jsi řekl, že se SP v boulderingu účastníš jen kvůli rankingu, ale ve skutečnosti to vypadá, že ses do toho pustil vážně.
Well, the seasons is well divided, and so I will focus on both lead and boulder. I still have not decided what I’ll do at the European Championship, though.
Je to tak, sezóna je dobře rozdělena a proto se zaměřuji na lezení na obtížnost i na bouldering. Ostatně ještě jsem se nerozhodl ohledně mistrovství Evropy.
 
Well, since you practice both disciplines… which are the emotions at stake in one and in the other?
Věnuješ se oběma disciplínám, můžeš říci, o co jde, co je v sázce v každé z nich?
I think that Boulder changes much in competitions and outdoor. Outdoor it’s very physical, but you can take you time. In competitions it’s really like a problem to solve, and there’s more pressure, also because you’ve got to keep going despite mistakes, it’s mentally hard. Lead changes less, outdoor and competitions are more similar as to the emotions involved, but I feel more pressure outodoor. In competitions it’s onsight, you simply go a muerte.
Myslím si, že bouldering při závodech a v přírodě se hodně liší. Bouldering venku je fyzicky velmi náročný, ale máš čas. Při závodech musíš řešit problém, je tam větší tlak, také proto, že musíš pokračovat bez ohledu na chyby, je to psychicky náročné. Lezení na obtížnost se mění méně, lezení venku a při závodech si je bližší pokud jde o zapojení emocí, ale já cítím větší tlak, když lezu v přírodě. Při závodech je to on sight, prostě jdeš na krev.
 
And what do you like most?
A kterou disciplínu máš nejraději?
Boulder is better to enjoy the competition, the atmosphere is more friendly; but a mistake can bring you down. I think that lead is less dependent on luck, that’s why I like it most.
Boulderingové závody si lze víc užít, atmosféra je při nich přátelštější; ovšem chyba tě může vyřadit. Myslím si, že lezení na obtížnost je méně závislé na štěstí, proto ho mám raději.
 
You’re still going to school, is that correct?
Stále studuješ, je to tak?
Yes, I go to school every day until 2pm, then I go training for 2 hours and a half.
Ano, denně jsem ve škole do 2 hodin, a pak jdu na dvě a půl hodiny na trénink.
 
Tell us about your training, do you train alone?
Řekni nám něco o svém tréninku, trénuješ sám?
I usually train on my own, except at times when I do bouldering. If I go to the gym at 3pm nobody’s there… When I train endurance I do laps… I climb, mostly, but I also do some pull ups on a kind of rotating rail for slopers,  my weak point…
Obvykle trénuji sám, kromě boulderingu. Když jdu ve tři hodiny odpoledne do tělocvičny, nikdo tam není… Když trénuji vytrvalost, dělám kolečko… Většinou lezu, ale také dělám shyby na otáčejícím se válci na trénink oblin, to je moje slabé místo.
 
When did your climbing career start?
Kdy tvoje lezecká kariéra začala?
I entered my first competitions at 6. I could already climb 6a, so my mates convinced me to try…
Na prvních závodech jsem byl v šesti letech. Uměl jsem přelézt 6a, tak mně ostatní přesvědčovali, abych to zkusil…
 
Did your height help you?
Pomáhala ti tvoje výška?
I don’t think so, I was the second smallest in my class!
Nemyslím si to, byl jsem druhý nejmenší ve třídě!
 
How do you reconcile outdoor climbing and competitions? Do you ever give up going to the crag?
Jak se ti daří slaďovat lezení v přírodě a závody? Přestáváš někdy chodit do skal?
It’s hard for me not to climb outdoor, it’s a psychological torture.
Pro mne je těžké nelézt venku na skalách, je to psychické mučení.
 
What does it mean for you being an athlete?
Co pro tebe znamená být závodníkem?
Well, if I have to make a distinction I feel more like a climber than an athlete; for me it’s more enjoyment than professionalism. I will keep climbing when I stop competing, doing FA ground up, multipitches…
Pokud bych měl srovnat, cítím se být spíše lezcem než závodníkem; požitek z lezení pro mne znamená více než profesionální sport. Až skončím se závoděním, budu dále lézt, dělat prvovýstupy od spodu, lézt vícedélkové cesty…
 
But you’re a professional nonetheless.
Ale ty jsi profesionál.
Yes, I am supported by my Federation and my sponzors. 
Ano, podporuje mne moje horolezecká federace a sponzoři. 
 
In one of your recent interviews you mentioned the Olympics.
V jednom ze svých nedávných rozhovorů jsi zmínil olympijské hry.
Yes. I think that climbing – being a natural movement like running or swimming – belongs to the Olympics, and I do not understand why it’s not there. Some say that sport climbing will lose its soul, but I don’t agree. Still, events may be improved, even if I think that what we are missing is basically attention from the media. Boulder is somehow difficult to understand, and lead could probably be more intense or bouldery; but I think that recently it got better, for example the route in China was good, long but fast.
Ano, myslím si, že lezení, které je přirozené stejně jako běhání nebo plavání, patří na olympiádu, a nerozumím, proč tam není. Někteří tvrdí, že sportovní lezení ztratí svoji duši, ale s tím nesouhlasím. Mělo by se to zlepšovat, i když si myslím, že to, co chybí, je zájem médií. Boulderingu je trochu těžké rozumět, a lezení na obtížnost by mělo být intenzivnější nebo bouldrovější. Myslím si ale, že se to v poslední době zlepšuje, například cesta v Číně byla dobrá, dlouhá, ale rychlá.
 
We’re all well informed on your climbing performances, so let’s finish with some personal information… Any other hobby besides climbing?
Víme toho hodně o tvých lezeckých výkonech, tak zkusme zakončit rozhovor něčím osobnějším… Máš vedle lezení i jiné koníčky?
Not really… I listen to the radio, I watch climbing videos… I don’t have much time to read books but I read newspapers…I try to educate myself.
Moc ne… Poslouchám rádio, dívám se na videa z lezení… Nemám dost času na čtení knih, ale čtu noviny… snažím se vzdělávat.
Last but not least… What are your hidden goals or desires?
A nakonec: Jaké jsou tvé tajné cíle a přání?
If I had I wouldn’t tell, because they won’t come true.
Kdybych nějaké měl, tak bych je neprozradil, protože by se nenaplnily.