Skialpinismus – plenární zasedání ISMF (International Ski Mountaineering Federation)

Teherán, 16.10.2008

Po přijetí nové organizační struktury umožňující existenci tzv. „sportovních jednotek“ uvnitř UIAA se samostatnou právní subjektivitou a také poté, co většinový názor členských federací potvrdil, že by se UIAA měl i nadále hlásit k myšlenkám olympijského hnutí, by se zdálo, že závodní skialpinismus nemá důvod odcházet ze svazku s UIAA a následovat tak ambiciózní UIAA Climbing. Založení organizace ISMF (International Ski Mountaineering Federation) v únoru letošního roku se zdálo být jen logickým krokem na předem dohodnuté cestě; veliké úsilí včetně několika osobních návštěv prezidenta Mika Mortimera v Barceloně bylo vyvinuto k precizaci smlouvy o vzájemném vztahu obou organizací. Už předešlý vývoj situace však dával tušit, že hlasování o podpisu smlouvy bude velmi těsné, a že zájem ISMF o úplné osamostatnění je hodně silný – například ze strany tajemníka Josepha Castelleta. V přípravě na jednání jsem se sešla se členy naší komise závodního skialpinismu. Po několikahodinovém probírání všech aspektů pro i proti, včetně seznámení s názory slovenských skialpinistů opustivších před několika lety James, jsme se dohodli, že nevidíme žádný závažný důvod k odtržení z UIAA, naopak by to pro nás znamenalo nevýhody, a že v tomto smyslu budu hlasovat.

Plenární zasedání zahájil president ISMF Luis Lopéz (vlevo) a tajemník Joseph Castellet. Z přítomnosti Mika Mortimera a Silvia Calviho, vedoucího pracovní skupiny pro přípravu nových stanov, bylo jasné, že se bude lámat chléb. Celkem v poklidu proběhla prezentace sportovního projektu i diskuse nad ní. Naše připomínky – např. nerozšiřovat juniorské kategorie, neposouvat věkovou hranici dolů či udělat výjimku a povolit u dětských kategorií v družstvu členy z různých zemí – neměly většinovou podporu.

Hodně se diskutovalo o potřebě zatraktivnit závody. Ideálním prostředkem k tomu jsou krátké sprinty (do 100m), což je sice fakt, ale ztotožnit takový závod s horskou disciplínou je už přece jen poněkud kostrbaté. Spíše to připomíná lyžování. Není to tak od věci – v Itálii například závodní skialpinisté fungují pod FIS.   

Bývalý vynikající slovenský závodník Miro Leitner zde zastupoval Slovenskou skialpinistickou asociaci. Spolu se dvěma zástupci polských kolegů jsme utvořili slušný východní blok, i když v tomto případě s poněkud odlišnými zájmy.

Kultivovaně proběhla i s napětím očekávaná diskuse před hlasováním o návrhu smlouvy mezi UIAA a ISMF. Každý z přítomných 12 zástupců členských federací (někteří ovšem tzv. proxy hlasy zastupovali dalších 6) dostal prostor pro svoji argumentaci. A ta je například – být nezávislý znamená mít větší náklady, podívejme se na závodní lezení, jak rostou členské poplatky a startovné, kdo je nezávislý pracuje lépe a lépe se mu shánějí sponzoři, kooperace s odbornými komisemi UIAA není dostatečně silný motiv zůstat, chceme si dělat propagaci sami, stejně nemůžeme dělat společná zasedání, jak to, že se zase přemýšlí zda smlouvu podepsat či ne – vždyť už to bylo jednou rozhodnuto a rok se na tom pracovalo, nakonec silný apel od Švýcarů: Zůstaňme pod deštníkem UIAA a další 4 roky makejme pro tento krásný sport. Pak nastalo zvedání rukou a naplnil se doslova a do písmene předpoklad, že hlasování bude těsné: 9 hlasů pro, 9 proti. Co teď? Na takovouto situaci kupodivu stanovy nového ISMF nepamatovaly. Nakonec PA odmítlo návrh odložit hlasování, aby se mohlo zúčastnit více členských zemí, a rozhodlo opakovat volby tajnou formou.  Aby bylo zcela jasné, o čem se hlasovalo, napsalo se to černé na bílé: 

A výsledek? Kupodivu, jeden ze zástupců se cítil dostatečně oprávněn změnit během čtvrt hodiny svůj názor, a je to 10:8 PROTI. Někdo se raduje, někdo je rozpačitý, někdo cítí, že něco není úplně fér, ale je dokonáno. ISMF pojede dál po vlastní linii a musí nyní usilovat o mezinárodní uznání od WADA, GAISF a IOC. ISMC zanikla jeho ustanovením.

ČHS zaplatí v příštím roce 3700 EUR místo dosavadních 2500. Malou útěchou mu může být, že v příštím roce bude plenární zasedání v Bratislavě.

Alena Čepelková