Skály u Svojkova tvoří výrazný skalnatý hřbet, vybíhající ze svahu Tisového vrchu asi 400 m směrem k západu nad Svojkov. Hřbet sestává ze zpevněného pískovce s hojnými rezavě zbarvenými železitými polohami a jeho jižní stranu tvoří výrazná mohutná skalní stěna, rozčleněná do řady skalních věží, spadajících ke Svojkovu. Členitější a méně strmý severní svah klesá do hlubokého a romantického Modlivého dolu, z něhož sem několika stržemi vedou lesní stezky. Výstup je ale možný i z jižní strany po strmé stezce, upravené kdysi v průrvě mezi skalami. Po temeni celého hřbetu vede od Tisového vrchu pěšina, ze které jsou přístupné vrcholky okrajových skal.

Nejzápadnější skalní věži vyčnívající přímo nad silnicí se říká Matterhorn a nedaleko od ní je výrazný masiv Žluté stěny, na jehož temeni bývala kdysi upravená vyhlídka. Vedle ní je asi nejznámější ze Svojkovských skal, nazývaná Praděd nebo Dědova skála, jejíž horní část má zřetelnou podobu obličeje starého muže. Ve starých průvodcích se uvádí, že skála připomínala profil Ludvíka XIV., jehož jménem byla také někdy označována. Strmou průrvou pod Pradědem vedla kdysi k vyhlídkám upravená stezka ze Svojkova. Dále směrem k východu je v členité skalní stěně ještě několik horolezeckých věží, nesoucích různá jména, jako například Kužel, Klotylda, Tlouštík, Věž přátelství nebo Neznámý terč. Z dalších skal, které jsou již více rozptýlené na zalesněném západním svahu Tisového vrchu, je asi nejznámější Českolipská věž.

Bukový důl je asi 300 m dlouhá skalnatá strž na západní straně Slavíčku. Tato rokle vybíhá šikmo vzhůru od silnice ze Sloupu do Svojkova v místě, kde z ní odbočuje široká lesní cesta, vedoucí po svahu Slavíčku do sedla nad Modlivým dolem. Dolní část rokle tvoří malý skalní kotel. Po pravé straně je mohutná Pinkasova věž, naproti ní přímo uprostřed údolí stojí menší Buková věž a nad ní o něco vyšší Vyhlídková věž.