Facebook

Český horolezecký svaz

Členství, ČHS Trio, pojištění

ČHS informace, servis

Sport

Skály

Vzdělávání

Mládež

Karel Bělina

Karel Bělina
  • ID: O000160
  • Datum narození: 13.1.1947
  • Vloženo: 07. 04. 2015
  • Naposledy editováno: 04. 07. 2015

Popis:

Nejpilnější prvovýstupce cest na českých pískovcích, o čemž svědčí jeho přezdívka "Pískovcová fréza". Kromě prvovýstupů se věnuje i údržbě skal, kterou dělá svým osobitým způsobem. Jeho vášní je sbírání tzv. Berg-Heilů, tedy prvních výstupů v roce. Má na kontě přes 4000 prvovýstupů. Od konce totality vyjíždí pravidelně i do Alp.

Životopis:

Karel Bělina se narodil 13. ledna 1947 v Kutné Hoře a od roku 1956 dodnes žije v rodinném domku v Povrlech nedaleko Ústí nad Labem. Po základní škole se vyučil lakýrníkem, dlouho pracoval jako řidič nákladního vozu pro různé podniky. Prošel několika sporty, nějakou dobu také boxoval, ale stále hledal něco, jak sám říká, co by mělo nějaký smysl. V roce 1963 procházel v Ústí nad Labem kolem vývěsky tamních horolezců a o jeho dalším životě bylo náhle rozhodnuto. Cítil, že to je to, co hledal. Hned na příští horolezeckou schůzku přišel a požádal o přijetí do horolezeckého oddílu. Tenkrát se odehrál asi tento dialog mezi předsedou oddílu a Karlem:

Takovejch jako ty už tady bylo! Dostali průkazku a potom toho nechali..."

No jo! Ale já nejsem ‚žádnej takovej'. Já jsem Karel Bělina!!. Já to myslím vážně."

Nedal se odbýt a nakonec ho mezi sebe vzali. Jako nováček to rozhodně neměl lehké. Přirozená selekce horolezeckých adeptů tehdy probíhala tak, že nejenže je nikdo v ničem nešetřil, ale naopak byli vystaveni tvrdému výcviku a drilu. Kdo vydržel, ten už u lezení zůstal. Takto Karel Bělina vzpomíná na svůj první zájezd do hor – bylo to v zimě roku 1964 do Vysokých Tater kam odjel s lezci zvučných jmen – Milošem Matrasem, Karlem Johanovským, Jaroslavem Mlezákem, Bohdanem Zvaričem a dalšími:

Jako parťáka pro první túru si mě vybral Jarda Mlezák. Mezi samozřejmosti patřilo nošení těžšího batohu, mytí ešusu v plesu nebo čištění bot. Hned druhý den po příjezdu na horskou chatu jsme brzy ráno nastoupili do severní stěny Svišťového štítu. Tenkrát to byl docela vážný podnik, i dnes jde o těžkou cestu. Túra je psaná na 10 hodin a venku byla krutá zima a plno sněhu. Lezli jsme v plném tempu, bez odpočinku. Byla to opravdová kruťárna. Ke konci výstupu jsem už byl tak unaven, že se mi ztrácel zrak. Z absolutního vyčerpání jsem chvílemi neviděl, ale přesto jsem byl šťastný, že tam mohu být. Cestu jsme samozřejmě dolezli a pak i mnoho dalších...

 

Pískovcová fréza

V šedesátých letech se už zvolna začínal měnit pohled na pískovcové skály a věže, jen jako na pouhý cvičný terén. Nejvýznamnější věže byly sice již dávno slezeny, ale zcela „ladem" stál obrovský potenciál menších věží a masivů a ještě větší množství nevylezených cest.

První prvovýstup vylezl Karel Bělina v Labském údolí ještě za Rudou Zabilkou (tehdy největší nadějí Českého horolezectví – tragicky zahynul ve Vysokých Tatrách). Cesta byla později nazvána Zabilkova varianta a vede na Rudolfův kámen. To bylo v roce 1964. V témže roce, 9. srpna, prvovýstup na Poslední věž již vedl sám. Nazval jej „Severní spára" a jeho klasifikace je VI.

Hledání, vymýšlení a dělání nových cest mu učarovalo. Nalezl něco, co mělo smysl – vytvořit novou nádhernou linii, která tu zůstane navždy a bude přinášet radost ostatním lezcům z pohybu po skále. A Karel to vzal systematicky. Nevyhledával jen nejkrásnější směry, ale věž zpravidla „udělal" celou – všechny nevylezené spáry, komíny, hrany, stěny. Když v roce 1980 vyšel dlouho očekávaný horolezecký průvodce po pískovcových skalách severních Čech, stačilo zalistovat jeho stránkami a nenašla se větší oblast, kde by nefigurovalo Bělinovo jméno jako prvovýstupce. Některé věže nalezl, udělal a vylezl na ně dokonce všechny cesty. Tato, do té doby nevídaná, aktivita mu vysloužila přiléhavou přezdívku: „Pískovcová fréza".

V současnosti má na svém kontě více než 4500 prvovýstupů a počet výstupů na pískovcových skalách dávno přesáhl počet dvanácti tisíc!! Mezi jeho nejoblíbenější pískovcové oblasti patří Ostrov, Rájec, Labské údolí nebo skály v údolí Roklického potoka. Obtížnost jeho prvovýstupů dosahuje VIIIc.

 

Zapovězené Alpy

Alpy, kolébka horolezectví, byly dlouhá léta pro většinu horolezců z35 tehdejšího Československa nedosažitelné. V 35jednom rozhovoru Karel Bělina řekl: „Pád komunistů měl přijít dřív. Pro mne určitě. Protože nás tady bylo dost na to, abychom i v těch Alpách něco dokázali."

Nicméně po revoluci v roce 1989 se konečně otevřel tento svět i pro něj a Karel toho náležitě využil. Každý rok, v létě i v zimě, navštíví několik alpských oblastí a vyleze zde pokaždé několik cest, které byly považovány za extrémní výstupy. A jezdil by a lezl ještě více, ale „nejsou lidi". I v jeho pokročilých letech mu na horách málokdo stačí, dokáže fyzicky zničit i nadupané mladíky. Jen za loňský rok vylezl v35 alpských stěnách 30 výstupů, většinou v obtížnosti od „V" výše!! Takovým počtem se může pochlubit málokterý oddíl, Bělina na to stačí sám.

Na každou alpskou túru se pečlivě připravuje už doma. Nejenom po materiální stránce, ale i studiem průvodců, fotografií, map, nákresů a literatury. Říká, že si cestu často představuje v duchu, přemýšlí jak jednotlivé lanové délky poleze a ve stěně pak už „jen" leze podle toho, jak si to promyslel.

 

Jiří Chára pro časopis Everest. Kráceno

Klíčová slova:

pískovcové lezení

Připojené a související

Připojené události: žádné
Připojené exempláře: Ostrov čarodějů
Související články: žádné
Související lidé: žádné
Související události: žádné
Související galerie: žádné
Související dokument: žádné