Dne 13. ledna tohotu roku uplynulo sto let od narození JUDr. Otta Jelínka, významného českého horolezce z poloviny minulého století.

Otto Jelínek se narodil 13. ledna 1913 ve Vídni jako syn lékárníka. V roce 1922 se přestěhoval s rodiči do Prahy na Letnou. Zde dokončil základní vzdělání až do maturity na gymnáziu. Pak odešel studovat do Paříže na Sorbonu mezinárodní obchodní právo. Jeho vztah k horám měl počátek již v rodině, jako děti chodily na turistické výlety s rodiči do Alp. Ve třinácti letech se svým otcem a horským vůdcem J. Počůvajem absolvoval výstup na Gerlachovský štít ve Vysokých Tatrách.

Před nástupem na vysokou školu měli nastupujíci studenti soustředění v Grenoblu, kde potkal Vídeňáka Hanse Kroppta, se kterým si porozuměl jazykem i mentalitou, a také příslušností k vídeňské horolezecké škole. Během studia v Paříži se Otto Jelínek zapojil do sportovní činnosti, hlavně se věnoval lyžováni, a to i jako instruktor, horolezectví v té době provozoval jako doplňkový sport.

Po návratu do Čech se seznámil s lidmi z Klubu alpistů Československých (KAČS) v Praze, a začal lézt v Prachovských skalách, na Hrubé Skále a v okolí Prahy. V roce 1935 byl náhodně v Tatrách v době, kdy tam probíhal sraz JAMESu. Zde se poprvé setkal se štábním kapitánem Rieglerem, Antonínem Veverkou, Josefem Šimkem a mnoha dalšimi československými horolezci.

V roce 1936 složil zkoušky v KAČS. Spolulezcem v té době mu byl L. Fořt. V roce 1937 a 1938 se společně rozhodli uspořádat zimní kurzy ve Vysokých Tatrách, které proběhly na Zbojnické chatě.

To už se schylovalo k II. světové válce, horolezcům z KAČ nezbylo nic než lezení na Prachově, Hruboskalsku a v Příhrazech. Zimní lezení prováděli na Suchých skalách.

Během války pak Otto Jelínek vzal na svá bedra funkci jednatele KAČ, přesedou KAČ byl tehdy Josef Janeba. Současně v té době byla v Praze založena také další horolezecká organizace při Klubu českých turistů pod vedením botanika RNDr. Josefa Dostála. V druhé polovině roku 1945 začali Otto Jelínek a Josef Dostál organizovat sloučení těchto dvou skupin, a v roce 1946 uspořádali sjezd na Hrubé Skále. Předtím již v srpnu roku 1945 uspořádali ve Vysokých Tatrách na Popradském plese vysokohorský kurz. Zde také došlo k dohodě s JAMES o další spolupráci v obnoveném Československu, dohodlo se fungování reprezentace, organizování zájezdů do zahraničí, cvičitelských kurzů, apod.).

Dr. Otto Jelínek byl nyní hlavním organizátorem výjezdů horolezců do Alp. S využitím kontaktů ve Franicii již v roce 1947 organizuje první zájezd do Chamonix, kterého se účastnili jak čeští pískaři, tak Tatranci. Výstupy zde prováděli společně s francouzskými instruktory, jako byli Lionel Teres nebo Arnold Charlet. Otto Jelínek dále intenzivně pracoval na metodice a organizaci horolezectví, a to jak ve svazu horolezců, tak i na ministerstvu školství a tělovýchovy. Podílel se také na založení “Himálajské společnosti” (spolupracoval tehdy hlavně s ing. Aloisem Krausem).

V roce 1950 odjelo československé reprezantační družstvo znovu do Chamonix, jehož členové se zde již pohybovali samostaně. V roce 1955 následoval další výjezd do Alp, který byl speciálně zaměřený na pohyb po ledovci v rámci přípravy pro plánovaný výjezd na Kavkaz. S tímto pohořím se už předtím Otto Jelínek seznámil v roce 1951, kdy působil v oblasti Koštan-Tau a Elbrusu. V té době bylo Ottu Jelínkovi již 51 let, a kromě organizace horolezeckých akcí jej také značně časově vytěžovalo jeho civilní zaměstnání právníka. Postupně tak práci pro horolezecký svaz začal předávat nastupující generaci, nadále však byl nápomocen především svými kontakty ve Franicii a v Rusku. V roce 1972 při příležitosti 60 narozenin Aloise Krause podnikli tito spolu svůj poslední výstup, a to na Žabího koně ve Vysokých Tatrách. Dr. Otto Jelínek zemřel 23. července 1986.

Marie Hrobařová

Komise historie ČHS