Popis:

Popřední český lezec a horolezec 30. a 40. let minulého století.
Významný horolezecký organizátor, činovník a publicista. V letech 1945 – 1975 zastával řadu funkcí: II. jednatel Svazu čs. horolezců, první předseda KV ČSTV v Liberci, vedoucí reprezentačního družstva ČSSR, předseda Metodické komise horolezeckého svazu - a další.
Původním povoláním učitel, později vysokoškolský pedagog, dlouholetý vedoucí katedry TV na Pedagogickém institutu v Liberci a po zrušení Libereckého kraje na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem.

Životopis:

Ve třicátých a čtyřicátých letech dvacátého století, spolu se svými kamarády ze skal - Ladislavem „Fifanem“ Vodhánělem, Joskou Smítkou, bratry Chlumovými, Slávkem Vorlem, Vlastou Štáflovou a dalšími - patřil k předním pískovcovým lezcům v Českém ráji s řadou prvovýstupů hlavně na Hruboskalsku a v Příhrazech, ale také na Prachově.

Hned po válce a otevření hranic Chroust pokračuje do hor. Nejprve do Vysokých Tater, kde se kromě přelézání těžkých cest té doby účastní a později též pracovně podílí na prvních cvičitelských kurzech (letní 1945 a 1946, zimní 1947).

Roku 1947 jsou společně s Antkem Veverkou vysláni jako první dva čs. reprezentanti na mezinárodní horolezecký tábor do Alp, v oblasti Chamonix konají řadu klasických výstupů.

Roku 1949 Chroust vedl šestičlennou výpravu na Rilu, kde udělali řadu prvovýstupů.

Jako pedagog se postupně stále více a více zapojuje do organizační a metodické práce, v čemž mu jsou velkými vzory jeho přátelé Rudolf Otto Bauše, Miroslav „Bedla“ Jedlička a Dr. Otto Jelínek. Společně s nimi „je u toho“, když se na Hrubé Skále r. 1946 konal ustavující sjezd Svazu československých horolezců, a stává se jeho II. jednatelem.

Roku 1953 v Turnově spoluzakládá první profesionálně vedenou horoškolu mládeže.

V květnu 1956 organizuje I. celostátní sraz horolezců, který se koná v Sedmihorkách.

Roku 1953 pomáhá neodsunutým sudetským Němcům v Jablonci nad Nisou znovuzaložit horolezecký oddíl, jehož činnost byla násilně přerušena válkou.

V letech 1958 a 1959 vede dvě výpravy reprezentantů na Kavkaz, do alplageru Adyl-Su. Při první pro trvale špatné počasí vystoupili pouze na Elbrus, druhá však přinesla i řadu hodnotných výstupů (Ušba), včetně významných prvovýstupů.

Roku 1961 vedl na Kavkaz výpravu do oblasti Bezingi.

Začátkem šedesátých let leze též v Julských Alpách a Wilder Kaiseru.

Roku 1965 mu o jeden hlas uniklo vedení první Expedice Hindúkuš.

Na jaře 1968 spoluorganizoval Mezinárodní sraz mládeže UIAA, konaný v Sedmihorkách.

Roku 1968 vedl zájezd do Dolomit, kde s Ladikem „Fifanem“ ml., synem svého kamaráda z mládí, vylezl m.j. vzdušnou Campanille Basso / Guglia di Brenta (když mnohé její strmost vyděsila a je – pískaře – nikoli). Zájezd předčasně ukončili a chvatně se po 21.8.1969 vrátili domů kvůli sovětské okupaci.

Roku 1969 vedl historicky první českou himálajskou expedici, kterou od roku 1968 připravovali s partou kamarádů, „starých chlapů ze Skaláku“. Šťastná výprava skončila úspěchem na Annapúrně IV, jejíhož vrcholu dosáhl Miloš Albrecht a jediný Šerpa výpravy Ang Babu. Záhy po návratu začal v Čs sportu vycházet Chroustův devětadvecetidílný seriál Skalák – Annapúrna IV, který se stal základem jeho knížky „Na Annapúrnu“ (1. vydání 1972, 2. vydání 2010).

Po tragedii Expedice Peru 1970 byl hlavním organizátorem citlivé panychidy na Sahaře v hruboskalském Skaláku, za což mu poslal uznání a dík i spisovatel Ota Pavel. Pak též stál u zrodu tamního symbolického cintorína a napsal motto, umístěné na prvním balvanu: „Trvá okouzlení, zvoní karabina o kruh, skála hřeje, zní smích. Postůj a zavzpomínej, neboť to největší mezi horolezci je přátelství!“

V letech 1972 a 1973 Chroust pracoval na rukopisu nové metodické příručky „Základy horolezectví“, na níž se vedle dalších podíleli i jeho dva synové, Vladimír a Jan.
Práce přerušila tragická nehoda v norském Romsdalu, při níž Jan 14.7.1973 zahynul na Trollryggenu společně s dalšími čtyřmi kamarády.
Tato událost otce Chrousta zcela zdrtila a zlomila, v lezecky výkonném Honzovi se viděl, šel v jeho šlépějích. Otec příručku přesto dokončil a fotografie v ní otištěné se staly Honzovou památkou. Knížka vyšla poprvé roku 1975 (náklad 10 000 výtisků), podruhé v doplněné podobě roku 1979 (náklad 12 000 výtisků) a třetí zcela přepracované vydání se zkráceným názvem Horolezectví vyšlo roku 1990 (náklad 15 000 výtisků).

Koncem sedmdesátých a počátkem osmdesátých let se spolu s Marií Hrobařovou Chroust zasloužil o uznání počátku datování českého organizovaného horolezectví do roku 1897. Předtím „normalizační“ potentáti za základ brali až letopočet založení KAČs 1924 a kus významné historie i skutečný počátek z dob Rakousko-Uherska – tedy založení Českého odboru Slovinského planinského drušstva roku 1897 - „jaksi opomněli“. Tak se stalo, že brožura k 50. výročí je z roku 1974 a za pouhých 23 let vyšel sborník ke 100. výročí!


Chroust spolupracoval na množství skript, dále publikoval bezpočet článků v našich i zahraničních novinách a časopisech. Dlouhá léta „podzimu života“ pak dával dokupy podklady a pracoval na knize o historii českého horolezectví s pracovním názvem „Češi a hory“. Na její dokončení však už nenašel dostatek sil. Tři roky po jeho smrti z opuštěného rukopisu připravila zhuštěný výtah Dr. Jitka Beranová-Schůtová pro sborník ke 100. výročí českého horolezectví 1997.

Klíčová slova:

pískovcové lezení

Připojené a související