Popis:

Mladší syn Vladimíra „Chrousta“ Procházky I. Na přelomu 60. a 70. let minulého století jeden z nejvýraznějším mladých lezců a horolezců. Do pískovcových stěn se Honza „Chroust“ zapsal řadou náročných a pěkných prvovýstupů, i notně „morálových“, pár prvovýstupů stihl přidat ve Vysokých Tatrách, než odjel na osudný zájezd do Norska.

Životopis:

Za Pavlem „Pavoukem“ Pochylým se „Ščevlem“ udělali první čistý přelez Údolky na Kapelníka 14.7.1967. 

 

Honza „Chroust“ nelezl jen na písku, ale i v horách, ve Vysokých Tatrách, Karwendelu, Wettersteinu a Wallisu.  

Za zmínku jistě stojí i jeho free solo Weberovky v severní stěně Malého Kežmaráku, od nástupu až na vrchol za 1 hodinu a 40 minut. Ale to byl jen závěr toho dne 7.8.1969. Dopoledne ještě stihl udělat 2. přelezení krásných Dieškových ploten na Kozí štít – 1. přelezení ovšem udělal již o více než měsíc předtím, a to free solo!

  V notně sněžné a mrazivé zimě roku 1970 se Honza ve vrcholové skupině zúčastnil Pavlem „Pavoukem“ Pochylým vedené „Expedice Tatry 1970“, zimního přechodu hřebene Západních, Vysokých a Belanských Tater „proti srsti“, tedy obtížnějším směrem od západu k východu, ale pro omrzliny musel další postup vzdát na sedle Váhy. 

S Pavlem „Labanem“ Tlapou za pár dnů přeběhli bez lana letní hlavní hřeben Vyskokých Tater. K dalším tatranským počinům patří 1. přelezení Pavoukova Obrovského kútu na Velký Kežmarský štít 5.8.1969 s Peterem Dieškou a Piťo Mištarkou (výstup Honza popsal v Previsnutej revui, vydané roku 1971).  

 

O necelé dva roky později, na samém počátku roku 1972, Honza společně s Ondrou „Pavoukem“ Pochylým, Pavlem „Stříbrňákem“ Stříbrným a Zbyňkem Čepelou udělali extrémně těžký prvovýstup pravým komínem Ušaté veže v severní stěně Malého Kežmaráku – a dostali tehdy prvně udělovaný diplom za „Výstup roku“. 

 

Na jaře roku 1973 Honza spolupracoval na přípravě otcovy příručky „Základy horolezectví“. Podle tátova zadání jako „Mustermann“ ukazoval jak správně a nesprávně lézt a bratr Vladimír „Chroust“ II. jej při tom fotil - a mezi focením byl svědkem nejednoho dalšího Honzova free sóla, např. Superdirettissimou v jižní stěně Střední věže nahoru a Jižním traverzem zpět dolů – a to v hřmotných, těžkých zimních vibramech-duplexech, v nichž je obut na instruktážních fotografiích v „Základech horolezectví“, a to všechno než stačil brácha vyměnit film. Honza teké sóloval pro kameru Karla "Šedýho" Vlčka. 

Honza byl předtím „jednou nohou“ v juniorském repremanšaftu, ale „poněkud“ si zkomplikoval život, když jednou v Praze jako čekatel k nástupu na studia práv strhnul ze sloupů a do Vltavy naházel vlajky spřátelené mocnosti. Naštěstí po odsezení vyšetřovací vazby vyklouzl z průšvihu s podmínkou, neboť jeho čin byl klasifikován „pouze“ jako výtržnictví a nikoli hanobení našeho největšího přítele.

Začátkem července 1973 i přes uvedený „škraloup“ režim Honzu „Chrousta“ pustil do pověstné oblasti Romsdalu v Norsku. V necelých třiadvaceti letech tam jeho i otcovy životní a lezecké naděje ukončila 14.7.1973 nevysvětlitelná tragická nehoda na Východním pilíři Trollryggenu, při níž zahynuli i další čtyři kamarádi.

Vladimír "Chroust" Procházka II.

Cesty Jana Procházky jako prvovýstupce, evidované v databázi ČHS jsou zde. Dvě z nich mají dnes klasifikaci VIII, Poslední rozloučení a KZP 68.

 

Klíčová slova:

Vysoké Tatry

Připojené a související