Facebook

Český horolezecký svaz

Členství, ČHS Trio, pojištění

ČHS informace, servis

Sport

Skály

Vzdělávání

Mládež

Zemřel Standa Šilhán

05. 11. 2008 | Rubrika: O ČHS | Komentáře (0)

Dnes, 1. listopadu musíme bohužel oznámit horolezecké komunitě smutnou zprávu, že odešla jedna z velkých postav českého horolezectví, Standa Šilhán.

Standa byl vynikajícím lezcem již od mladého věku. Výrazným způsobem zasáhl do dění na skalkách, v horách i do výškového horolezectví. Byl také trenérem a členem Výkonného výboru ČHS. Čest jeho památce.

Standa Šilhán jako trenér II. třídy, foto Petr JandíkZemřel Standa Šilhán

 

 

 

 

 

 

 

 


 

Vagón

Promiňte mi, že na tomhle místě ode mne nenajdete žádná oficiální vyjádření, žádný klasický  nekrolog, jaký si zaslouží významná postava našeho horolezectví. Nemohu na Standu myslet jinak než jako na Vagóna, dávného souputníka svých lezeckých a v posledních letech i bafuňářských cest. Už přesně nevím, kdy ta přezdívka vznikla, ovšem je jasné proč – alespoň zamlada připomínal svým jednáním, tím, jak snadno vzplanul, i tím, jak lezl jak z praku, prostě utržený vagón. Sáhodlouhý výčet, kolik má na kontě prvovýstupů, kolik alpských výstupů a osmitisícovek, kolik let byl funkcionářem a co všechno pro lezce udělal i jako obchodník, nechme na jindy. Co se mi táhlo hlavou, když jsem přes slzy v sobotním odpoledni o dušičkovém víkendu neviděla?

Špatně se mi píše, mám omrzlé nohy“.  Takhle zajímavě formuloval zprávu domů z expedice na Dhaulágiri v roce 1984. Při prvovýstupu zůstal spolu s ostatními v sedle déle, než měli,  a dost vážně omrzl.  Satelity tenkrát nebyly a spojení se světem obstarával jen klasický pošťák.
A tohle pronášel každý začátek sezóny na běžkách v Jizerkách: „Prvních dvě stě kilometrů bych měl najet inkognito, a teprve pak se tady objevit“. Jo, je to těžké jít s kůží na trh, když tu na každém rohu postává nebo se projíždí nějaká horolezecká celebrita.   
„Učím holku lyžovat“. Ani tomu vysvětlení, co s ním je, nebylo pořádně rozumět, jak nebyl schopen kvůli úplně zmrzlým obličejovým svalům v pozdním nedělním odpoledni blízko Jizerky artikulovat.  I významní horolezci jsou tatínkové a omrznout se nemusí jen v Himálaji. Něco prostě neuspěcháš.
„Dáš si víno?“ Schůzování není nikdy nic moc, ale když schůzovala komise alpinismu v Jablonci ve Vertical sportu, díky Vagónově pohostinnosti to bylo úplně jiné. A to měl s námi problém: "No jo,  Čepelka, Otta, ty. Copak tu já mám šanci něco prosadit?“

Vagón byl přesně to, čemu se říká „pan lezec“, a přesto pracoval jako bafuňář opravdu dlouhá léta. To se nedá dělat jinak než srdcem, nedělá se to pro slávu ani snad pro pocit moci. O své nemoci se odmítal bavit, a i přes ni dál pracoval. Myslím, že málokdo z nás věděl, jak je to doopravdy vážné. Bohužel, právě to srdce ho zradilo. Jestli můžete, přidejte k mým vzpomínkám na Pana lezce ty své – určitě by si žádné vzletné řeči nepřál. Upřímnou soustrast jeho rodině, kamarádům, nám všem.

Alena Ottová Čepelková
předsedkyně ČHS

 


Stanislav Šilhán

Narozen 21.12.1954, zemřel 1.11.2008
Byl členem horolezeckého oddílu Jiskra Jablonec n/N, členem Výkonného výbotu ČHS, členem Komise alpinismu ČHS a majitelem firmy VERTICAL SPORT – velkoobchodu se sportovním zbožím.


S lezením začal v roce 1970 v Jizerských horách. Má na svém kontě spoluúčast na více jak 1000 prvovýstupech  a zimních prvních přelezech doma i v různých koutech světa , se spolulezci zvučných jmen jako jsou L. Sochor,  J. Rakoncaj, J. Šimon, J. Ďoubal, V. Vodička, V. Širl, J. Hudeček, Z. Hubka, P. Mocek, S. Lukavský, P. Slanina, P. Hejtmánek a mnoho dalších.. Po absolvování prvních cest na pískovci, v Tatrách a Alpách posunul své aktivity do nejvyšších hor světa. Účastnil se 10 expedic do Himaláje a stanul  na vrcholku čtyř osmitisícovek - Dhaulagiri, CHO Oyu, Shisha Pangmy a Gasherbrumu I. Kromě lezení  se věnoval i funkcionaření a s malou přestávkou pracoval na různých místech ve VV ČHS od začátku devadesátých let.

Seznam výstupů /prvovýstupů/.

Podle svého vyjádření si nejvíce vážil cest z prvopočátku lezení, kdy každý nový prvovýstup byl bojem o přežití. S přibývajícími lety a zkušenostmi vznikaly cesty prý již jaksi samozřejmě: Čihulova spára na Prašivce v Příhrazích kl. VII c 1975,  Skalák – údolíčka Jeptiška Cesta hříchů VII c 1976, Skalák – Kniha  Láďova stěna VII c 1976, Malá věž na Prachově – Savana za dva roky VII c 1976, Prachov – Americká věž  Las Vegas VII c 1976, Prachov - Krkavčí věž  - Stříbrný vítr  VII c 1978, Labák – Duhová věž – Cesta z nouze VII c, Labák – President - Skyhooks VII c 1979 Ádr – Výtah nejede VIIc 1980, Sasko – Polenztalwachter – Příjemné pády IX c 1980,  Kvočny – Morální úpadek VII c 1981, Pantheon – Otvírání studánek IX b 1982, Sasko - Peterskirsche – Utopie IX c, Sasko – Nonengärtner – Superdir. Wand der Abendröte IX c 1982, atd. atd.atd.


Někdy se zadařilo i v horách a přibyl prvovýstup : Tatry – Velký Kežmarský štít – In memoriam J. Čondla a P. Roseho kl. V A2 1974, Malý Kežmarský štít – Varianta diretissimy  kl. V A2 1974, Zadná bašta – Satanova plotna kl. V A3 1975, Čertova věž – Petřino toulání V A1 1978, Bergel – Piz Badile – Vaise linie V+ 1978, Piz Badile Via Flovers VI- A1 1978, Piz Cengalo – Československá cesta VI A0 1978, Dolomity – Civeta – Cesta přátel V + A2 první zimní výstup 1980, Torre Aleghe – Pilastro Nord VI +A4 první zimní výstup 1980, Bergel – Ligoncio -Česká cesta VI – A1 prvovýstup.1980, Sella Ligoncio – Česká cesta VI – A1 prvov. 1980, Wilder Kaiser – Fleischbankpfeiler – Rebitsch – Brandler fare VI + první zimní výstup 1981, Chamomix – Les Droites – Česká cesta V A1 led 90 st. 1983 prvovýstup. Sev. pilířem, Dolomity - Monte Agner – Via del cuore VI A1 první zimní výstup 1984, Dolomity- Marmolada – Wasserstreifen VII – 1985 prvovýstup, Kavkaz –  Šchara – Česká cesta V + prvovýstup 1986, Dolomity - Langkofel  - Winter variante – prvovýstup VI + A1, Bergel – Piz Cengalo -Var. Renaty Rosi V + led 90 st. 1989 zimní prvovýstup, Piz Cengalo -Vzpomínka na Ratiho VI – A1 1989 zimní prvovýstup.


Mezitím si občas odskočil do vysokých hor se střídavými úspěchy. Poprvé v roce 1984 pod vedením J. Nováka na Dhaulagiri 1. Bohužel místo vrcholu si vysloužil horskou nemoc a dost velké omrzliny. Později se štěstí usmálo a tak stanul na vrcholu Shivlingu 1987,  Chan Tengri 1988,  Aconcaguy 1990, Dhaulagiri 1990, Cho Oyu 1994, Shisha Pangmy 1995 a Gasherbrumu I. 1997.


A nakonec článek, který vyšel v časopisu Montana plus v roce 2001:

Montana1.pdfMontana2.pdfMontana3.pdf

| Komentáře(0)