Poznatky z mezinárodního projektu zaměřeného na správu lezeckých oblastí, chat a cest
V letech 2020 - 2022 se uskutečnil tříletý mezinárodní projekt financovaný z evropského programu Erasmus+, s názvem "Good Governance of climbing and mountaineering in Europe", vedený evropskou asociací horolezeckých svazů EUMA. Projekt koordinoval ČHS a byl zaměřen na podporu rozvoje horolezectví, lezení a související infrastruktury v rámci EU.
V rámci projektu byla zkoumána 3 témata:
– horské chaty
- turistické cesty
- lezecké oblasti
Studie všech tří oblastí se zaměřovaly na nejrůznější aspekty těchto témat – právní rámec EU, dopady na životní prostředí, financování, správa a údržba apod., vždy s cílem analyzovat stávající situaci, identifikovat problémy a navrhnout potřebná opatření ke zlepšení.
Součástí projektu bylo i vytvoření evropských metadatabází skalních oblastí a horských chat nebo napsání manuálu pro využívání turistických stezek.
Téma horské chaty
Data pro analýzu poskytlo 15 subjektů, převážně horolezeckých asociací, předmětem analýzy bylo 1681 chat. Analýza byla zaměřena na zjištění druhů chat z hlediska vlastnictví, umístění, vybavení apod., na jejich typologie (chaty, winterraumy, přístřeší apod.) s tím, že důraz byl kladen na problémy se zásobováním vodou, s odpady, na zdroje energie apod., tj. na ty aspekty provozu chat, které mohou představovat největší problém z hlediska ochrany přírody. Mj. byl zjištěno, že více než třetina ze zkoumaných chat nemá vyřešeno nakládání s odpadní vodou.
Databáze chat, kde jsou aktuálně chaty 9 horolezeckých asociací, je na webu EUMA https://www.european-mountaineers.eu/search
Turistické cesty
Do analýzy byly zahrnuty různé druhy turistických cest (pro turisty, běžce, cyklisty…), přičemž za turistické cesty byly považovány cesty kdekoli v krajině (nejen v horách), viditelné a značené. Analýza ukázala, že situace v jednotlivých zemích je velmi rozdílná, ale že všude je snaha prosazovat volný přístup do krajiny, který bývá omezován jedině na území národních parků. Na vytváření a údržbě cest se podílí nejrůznější organizace, často neziskové, a značení zajišťují dobrovolníci. Turisté, bikeři apod. se pohybují po cestách na vlastní nebezpečí, a od vlastníků pozemků se očekává, že budou udržovat cesty v odpovídajícím stavu. Za největší problém při budování a údržbě cest jsou považovány úřady a nedostatek peněz; problémy s vlastníky jsou minimální. Výstupem této části projektu je typologie značení cest, manuál pro odpovědné používání turistických cest (respektuj přírodu, nezanechávej odpadky, pohybuj se po značených cestách apod.) a doporučení pro výstavbu, správu a údržbu turistických cest.
Skalní oblasti
K získání informací byl využit dotazník, který vyplnilo 19 horolezeckých asociací. Analýza byla věnována popisu a vývoji horo/lezeckých disciplín i lezecké komunity, typologii lezeckých oblastí s důrazem na oblasti pro sportovního lezení, související infrastruktuře (přístupové cesty, parkoviště apod.), pozitivním i negativním dopadům lezeckých oblastí na přírodu, na místní komunitu, na ekonomiku apod.
Analýza ukázala, že na situaci v současných lezeckých oblastech má vliv dlouhodobě se zvyšující zájem o outdoorové aktivity a zejména zvyšující se popularita lezení, rozvinutý turismus, vysoká mobilita (nejen lezců) i měnící se požadavky lezců na lezecké oblasti a související infrastrukturu. Vývoj, který nyní pozorujeme, započal u sportovního lezení v průběhu 90. let a u boulderingu na přelomu milénia, kdy došlo k zásadním změnám v profilu lezců: Dříve „rebelující“ jednotlivci, nyní vzdělaní, dobře situovaní lidé s rodinami, kteří mají výrazně vyšší nároky na to, co od lezeckých oblastí požadují - pěkné a bezpečné cesty, možnosti ubytování a parkování, další možnosti trávení volného času apod.
Pozornost byla věnována také problému odpovědnosti za újmy způsobené špatným jištěním, erozí skal apod., přičemž bylo konstatováno (s výhradou, že se nejedná o právní názor), že za bezpečnost lezeckých cest nelze činit odpovědným ani vlastníky pozemků, ani lezce či správce skal osazující jištění – lezení provádí každy vždy na vlastní nebezpečí.
Co zajímavého ukázal dotazník:
- Naprostá většina zemí se potýká s problémem přeplnění některých lezeckých oblastí.
- Jen zhruba třetina horolezeckých asociací má dobrý systém správy skalních oblastí, přičemž v mnoha zemích jsou do této správy zapojeny různé místní, soukromé apod. skupiny včetně oddílů, ale spolupráce mezi nimi je minimální.
- Financování vytváření nových cest (osazování jištění) je velmi rozdílné, všude se ale jedná o mix zdrojů (nejčastěji podpora ze strany horolezecké asociace a další soukromé zdroje).
- Nějaké druhy uzavírek lezeckých oblastí jsou prakticky ve všech zemích. Hlavním důvodem bývají problémy s vlastníky pozemků, obecné zájmy ochrany přírody a dočasná omezení kvůli hnízdění ptactva. Většina dotázaných konstatovala, že lezci omezení dodržují.
- K dalším problémům, které se objevují, patří vztahy s místní komunitou, přeplněnost oblastí, divoké kempování, odpadky, chybějící toalety apod.
Ve všech sledovaných zemích jsou zřejmé dopady využívání lezeckých oblastí na životní prostředí, na místní komunity, na celkový rozsah turismu apod., ale jednotlivé země přistupují k řešení situace různým způsobem. Jedním z velmi dobrých příkladů, kdy místní a regionální orgány ve spolupráci s lezci dokázali včas rozpoznat a využít potenciál lezení ku prospěchu všech,, aniž by vznikly zásadní konflikty, je Arco, nebo oblasti kolem Innsbrucku. Situaci se naopak před řadou let nepodařilo zvládnout v Boux, a rizika plynoucí z živelného rozvoje lezení existují např. v Řecku. Pro zachování lezeckých oblastí a předcházení problémům a konfliktům je potřeba vytvořit vhodný systém správy a údržby lezeckých oblastí a zlepšit spolupráci mezi aktéry v jednotlivých zemích (horolezecké asociace, kluby, místní komunita, úřady…) i na mezinárodní úrovni.
Jako velmi potřebné se jeví také formulování etického kodexu, který by se měl vztahovat i na vytváření nových cest a oblastí a měl by být rozšiřován i na umělých stěnách. V řadě zemí již takové kodexy existují, bylo by však vhodné, kdyby existovalo společné, mezinárodně srozumitelné "lezecké desatero", s těmito body:
- respektuj stanovená omezení a podmínky (zjisti si potřebné informace)
- respektuj pokyny týkající se přístupových cest a parkování (parkuj na vyhrazených místech, používej oficiální vyznačené cesty...)
- respektuj místní omezení týkající se pobytu v přírodě (kempování jen na vyhrazených místech...)
- nezanechávej po sobě stopy (odnes si své odpadky...)
- omez znečištění přírody lidskými exkrementy na nejnižší možnou míru
- pomáhej s ochranou přírody (nenič rostliny, neruš zvířata, nepoškozuj skály...)
- nechovej se hlučně
- respektuj i ostatní lezce a další návštěvníky
- respektuj a podporuj místní, kteří se se o oblast starají (respektuj místní styl lezení a vytváření cest, kupuj místní průvodce...).
A pár zajímavostí na závěr:
- Češi patří do skupiny nejvíce cestujících lezců (spolu s Francouzi, Italy, Rakušany a na prvním místě Němci).
- Cílovou destinací lezců - turistů je nejčastěji Francie následovaná Itálií, Řeckem a Španělskem; do další skupiny zemí, kam lezci také často míří, patří Chorvatsko, Německo, Slovinsko a Rakousko.
- Česká republika je ve studii charakterizována jako velmi specifická, "stará" lezecká země s velmi rozvinutým tradičním, morálovým pískovcovým lezením, které však zájemce z jiných zemí příliš nepřitahuje. Potenciál dalšího rozvoje není velký, a lezení je poměrně dost regulováno.
Analysis of Rock Climbing Areas
Další informace najdete na našem webu a také na webu EUMA, kde jsou k dispozici i veškeré výstupy z projektu (analýzy, doporučení apod.) včetně analýzy a doporučení týkající se lezeckých oblastí, které jsou pro nás nejzajímavější.
sekretariát ČHS