Dovoluji si dát prostor na webu Českého horolezeckého svazu článku od jednoho z jeho členů. Napsal ho v rozhořčení nad událostí ze začátku lezeckého léta, která se odehrála v jindy tak přívětivém a nyní bohužel tak ostře sledovaném Ádru. Domnívám se totiž, že problém, který se v horolezecké komunitě a v naší společnosti stále více a více otvírá, se nevyřeší tím, že k němu ČHS bude zaujímat pouze oficiální stanovisko, a apelovat na své členy, aby ctili zákony a dodržovali všechna omezení.

Nepochybně jsou občané této země povinni dbát zákonů a nepochybně se členové tohoto spolku dobrovolně zavázali dodržovat svá vnitřní pravidla, což jsou hlavně pravidla sportovního lezení. V preambuli stanov si ale můžeme přečíst větu : „Posláním horolezeckého svazu je rozvíjet zájmy a chránit  práva svých členů tak, aby se mohli svobodně věnovat svým aktivitám. Zároveň je posláním svazu přičinit se o zachování přírodního bohatství v oblastech, ve kterých se tyto činnosti uskutečňují“.  A tohle přírodní bohatství se bohužel většinou  nachází v  chráněných krajinných oblastech, a ČHS byl vždy ochoten se prakticky na jeho ochraně podílet. 

Po celá léta, kdy bylo horolezectví ve zvláště chráněných krajinných oblastech postaveno mimo zákon, se mohlo lézt na základně pravidelně vydávaných povolení. ČHS požádal v případě Adršpašsko-teplických skal v dostatečném předstihu o vydání dalšího, když se věc zadrhla u státních úřadů a povolení stále nenabylo platnosti ani v době, kdy už padají i veškerá kdy navrhovaná časová omezení kvůli chráněným druhům ptactva. A právě tuto dobu si po měsících nepsaného příměří zvolila SCHKO Broumovsko, na jejíž straně dlouho vázlo vydání nezbytného stanoviska,  k restriktivním opatřením. Podobná událost by se ale klidně mohla odehrát i jinde a velmi pravděpodobně ke střetům horolezců a „ochranářů“ bude docházet v čím dál větší míře, protože hřiště je příliš malé a zájemců o hru na něm stále více a více. 

Když pominu druh lezců, kteří nikdy nejsou ochotni se ničemu přizpůsobit, o tradicích a pravidlech lezení možná nikdy ani neslyšeli a navázat se na lano je pro ně jen jedna z forem zvýšení hladiny adrenalinu a skála pouze tělocvičné náčiní – zbude mi většina, která má tento krásný sport za životní filosofii, přírodu mají za její nezbytnou součást, chrání ji a respektují. A kvůli ní stojí zato hledat společný jazyk s orgány ochrany přírody, na jejichž straně je zákon, a ČHS jako největší organizace sdružující horolezce u nás je toho dokonce ve smyslu svých stanov povinna. Myslet si ale, že horolezci – ať už organizovaní, či neorganizovaní – se slepě podřídí dramatickému omezování možností své činnosti a někdy bohužel nesmyslným omezením a ponechají bez povšimnutí příklady mnohem křiklavějších porušování pravidel ochrany přírody jinými sporty nebo aktivitami, je pouze zavírání očí před realitou. Jakýkoli válečný stav bude vždy kontraproduktivní. Zamyslete se nad tím všichni, kterým se zdá váš názor jako jediný správný. 

Alena Čepelková
předsedkyně ČHS

Hrrrr na ně !

Tak tenhle pocit ve mě uzrává již delší dobu a  určitě nebudu ve svém názoru opuštěn. O kom a o čem mluvím?O zelených mužících případně ženkách  prohánějící se po lesích  a skalách s plackou ochránce přírody v ruce.

Nejsem rozhodně žádný revolucionář to chraň bůh, ani grafoman, který potřebuje na sebe upoutat pozornost a vysypat z trenek nahromaděný  cosi. Jedna z mích životních stránek je,že jsem lezec. A rozhodně nechci , aby bylo předmětem mého troubení na poplach  propírat a diskutovat o mé osobě,mích přínosech,úspěších,nebo délce odsloužených let.

Haló-haló týká se to celé lezecké bandy, ať jste členy českého horosvazu, nebo pouze sdružení  kočičí pracky , je mi to šumák..To co nás sjednocuj, je lezení, a je jedno jestli po šutru s metrovou výškou, nebo po skalách s „xx“ metry.Každý si užívá svoji malou radost ze svobodného  pohybu na čerstvém vzduchu. Ale, ba-cha, stáváme se zas škodnou a lovnou zvěří. Jedná se o plíživé přitahování obručí v podobě zákonů o ochraně životního prostředí a   s tím spojený samovolný výklad našich státních úřadů, podporován  prašulemi  a diktátem od eurozelených spiklenců.

Za dobu, co se plácám po českých skalách a s pohledem na historii totéž tak činili již přede mnou generace lezeckých otrhanců, nenacházím opodstatněné tvrzení o devastaci skal a jejich okolí. Prosím nerozptylujte  pohled na drobnosti například ,že támhleta cesta už není co bývala jelikož ..…,nebo tenhle práší a tenhle ne a támhle toho jsem viděl dělat cestu tak a tak. To jsou - a předesílám - pouze naše interní záležitosti, o které se můžeme  fackovat až do zblbnutí.

Jde mi o to, že může nastat čas, a nenápadně se k tomu schyluje, kdy se nebudeme mít o co hádat. Skály nezmizí,ale přístup do nich a nedej bože lezení na ně se stane nežádoucí z důvodu fanatismu zeleného práva.Jelikož snaha vypěstovat prales oplývající divou zvěří s možností vstupu jen pro pár vyvolených převážně s plackou na klopě je na pochodu.

Uvedu jen pár příkladů. Uzavření celého Chrámového náměstí v Teplických skalách z důvodu vylíhnutí ptáka ohniváka. Přijde mi to stejně absurdní jako kdyby před pár lety vyhnali půlku Prahy sedm,  protože si tento dravec dřepnul do věže v kostele sv,Antonína na „Štrossmajeráku“ a začal vychovávat své potomstvo.Nebo zákaz lezení v Ádru a dalších místech, protože  není podepsaná výjimka na lezení v těchto lokalitách z důvodu zaneprázdněnosti úředníků. Snad si  odpočinou a budou mít pak dobrou náladu pro zvednutí razítka. Další na odpis je Labské údolí…atd.

Mé krédo zní, a jsem přesvědčený, že drtivá většina z Vás, které potkávám ve skalách mají shodné,  v rozsahu těchto mantinelů „zalézt si ,užít si a snažit se zachovat  to stejné i pro druhé. Víc si myslím není třeba.

Žadonění a slintání o laskavé povolení kdejaký klotový rukávek nevede nikam, jelikož nemáme vzájemné rovnocenné postavení. Stačí se jen podívat na proudění tisíců lidí denně skrze pískovcová skalní města, nebo lesní těžařské společnosti používající v těchto lokalitách těžkou techniku a na další mnohonásobně větší devastátory. Na jejich omezení mají naši chrabří ochránci krátké prsty.

Vzácný bod, na kterém se asi shodneme i s inkvizitory je jedinečnost našich pískovcových skal. A když zapomenu, že jsem se tady narodil a budu jen porovnávat desítky výjezdů mimo naše hranice za skalními oblastmi Evropy a dalších světadílů které jsem kdy navštívil, musím říct, že zde máme malý zázrak. Bohužel, na druhou stranu i výjimečnou koncentraci tupohlavců v podobě rádobymilců a ochránců přírody, kteří nemají ve světě obdoby. Neházím je samozřejmě všechny do jednoho pytle, ale celkový dojem na mne působí jako óbrzápach.Protože ten, kdo si  pro mne přijede pod skálu Jeepem a vypráví mi něco o plašení zvěře případně narušování přirozené přeměny lesa v prales, u mne nemá žádnou autoritu a jako vždy ho pošlu do řitě.

Určitě jste si všimli, že můj písemný projev není nikterak kultivovaný a ani mé vzdělání není kdovíjak oslnivé pro konfrontaci s zástupci výše zmiňovaného seskupení. Rozhodně se ale dá počítat s mým hlasem a případně dvěmi pažemi ,které mohou provés,t a s radostí provedou, již v pořadí třetí defenestraci.

Shrnuto a podtrženo, objevil se na seznamu nový ohrožený druh lezec český skalní. Jeho vyhlídky na život jsou mizivé s doporučenou izolací přežívajících kusů na umělých stěnách. Šance pro volný pohyb pouze mimo jeho původní domácí prostředí - myslím tím českomoravskou hroudu .

A NA ZÁKLADĚ TOHO: vyhlašuji občanskolezeckou neposlušnost dokud se nevylepší vyhlídky pro volné dýchání…… .

Těbůh

Mára Holečků

V Praze 8.7 2005