Tento týden médii proběhla zpráva o výstupu dalšího občana ČR na Mount Everest – pokud počítáme i Češku, která v ČR nežila a nežije, Renatu Chlumskou, je to v pořadí sedmý Čech, který pohlédl na svět z nejvyšší možné výšky na zeměkouli a svůj výstup doložil snímkem z vrcholu. Výstup je uváděn s příchutí senzace jako kontroverzní a televizní konfrontace Pavla Trčaly s naším úspěšným horolezcem a vedoucím současně působící výpravy snažící se o dosažení vrcholu ze severní strany, Josefem Šimůnkem, je dokonce mnohými diváky vnímána jako vítězství operativního šťastlivce nad těžkopádností horolezce, kterému se přes mnohem větší zkušenosti a obrovskou sponzorskou podporu stejný výstup nepodařil.

Přestože Pavel Trčala není členem horolezeckého svazu, domnívám se, že veřejnosti je to srdečně jedno, ba co více, je to jedno i úřadům, které se výstupem bez povolení mohou a budou zabývat, a také je to jedno ostatní horolezecké komunitě, která vnímá Čechy jako Čechy. Proto považuji za vhodné, aby se ČHS k tomuto případu vyjádřilo. O příspěvek objasňující technické podrobnosti okolo výstupů na Everest vůbec, porovnání obou expedic a názor na tento výstup jsem požádala naši úspěšnou himálajskou horolezkyni Soňu Boštíkovou, která byla v letošním roce zvolena také do výkonného výboru horolezeckého svazu. Samozřejmě jako přímá účastnice událostí okolo tohoto výstupu vnáší do věci také svůj osobní pohled a názor na etické aspekty tohoto výstupu.

Nespornou skutečností však zůstává fakt, že se Český horolezecký svaz jako organizace zastupující ČR v mezinárodní horolezeckém sdružení UIAA zavazuje praktikovat jeho ustanovení; v tomto případě v souladu s dokumentem „The UIAA Summit Charter 2002“ dodržovat zásady pozitivní spolupráce s lokální komunitou. Vedle nesporného práva těšit se z přírodního prostředí a mít k němu umožněn volný přístup to znamená i respektovat místní zákony a společnost.

Alena Čepelková, předsedkyně ČHS

Kolik stojí povolení k výstupu a jak se dá získat:

Pokud se člověk rozhodne lézt na Everest, může zvolit dvě varianty – výstup z nepálské stany (z jihu) nebo z tibetské (čínské) strany, tj. ze severu. Podle toho se odvíjí cena povolení k výstupu. Nepálci požadují poplatek za povolení k výstupu (Expedition permit) velmi vysoký. Pětičlenná výprava zaplatí za výstup „normálkou“ 50 tisíc USD, šestý a sedmý člen si mohou přikoupit místo na permitu každý za 10 tisíc USD. Pokud má expedice více členů, musí si koupit permity dva.

Z tibetské strany se kupuje povolení tzv. „na hlavu“. Každý člen výpravy zaplatí poplatek za výstup (cca 5000 USD), ale v něm jsou obsaženy mimo povolení k výstupu další služby (doprava z nepálsko-tibetských hranic do tzv. čínského základního tábora, ubytování s polopenzí při cestě do BC a zpět, 3 jaci na osobu pro přesun z tzv. čínského základního tábora do předsunutého BC a samozřejmě stejný servis cestou zpět). Takže mnoho výprav v současné době volí cestu z Tibetu, protože je mnohem levnější než z nepálské strany. Jen pro ilustraci - v letošním roce se z tibetské strany pokoušelo vystoupit na vrchol mnoho expedic, v předsunutém základním táboře bylo asi 400 lidí.

Fakta o výpravě vedené Josefem Šimůnkem:

Expedice „Expedice Himalaya 8000 Everest 2005“ si vybrala pro výstup tzv. Superkuloár (spojení japonského a Hornbainova kuloáru) v severní stěně. Základní tábor se nacházel v jiném údolí než „klasika“, přímo pod severní stěnou. Expedice měla šest členů, pracovala pod kopcem a na něm od 18.dubna do 29.května 2005. Letošní extrémně variabilní počasí (časté sněžení a extrémně častý silný vítr) velice ztěžovaly práci v náročné cestě, v které tak velmi často padaly laviny a kamení. Expedice byla dobře připravená na vrcholový útok, čekala jen na tzv. „okno“ (tj. minimálně tři po sobě následující dny bez silného větru), aby se mohla pokusit dokončit výstup směrem k vrcholu. Vzhledem k tomu, že expedice nepoužila (a nikdy ani při minulých výstupech nepoužívala) umělý kyslík, pro bezpečný výstup bylo potřeba, aby foukal vítr max. 50 km/h (aby byli lezci schopni dýchat a nehrozilo sfouknutí z hřebene). Letošní počasí však nic takového vůbec nenabídlo. Ve stejné době působil na severní straně také Martin Minařík, který měl v plánu zopakovat Messnerův výstup severní stěnou. Byl očitým svědkem událostí souvisejících s údajným výstupem Pavla Trčaly.

Dostupné informace o „expedici Top servis Josefa Kubíčka“:

Šlo o česko-ukrajinskou expedice na Mt.Everest vedenou Josefem Kubíčkem, která se o výstup pokoušela z Tibetu, tj.severu "normálkou". Vedoucí výpravy opustil expedici předčasně, přestože zodpovídá za chování jejich členů. Pavel Trčala byl členem této výpravy, avšak ne jako lezec, pouze jako „basecamp member“. Toto povolení se často využívá například pro lékaře výpravy, který tráví veškerý čas v základním táboře a nemá lezecké ambice. Takovýto „BC-member“ nemá právo opustit základní tábor směrem vzhůru. Při osobním rozhovoru v Káthmándú se Pavel Trčala nijak netajil tím, že se o vrchol pokusil vědomě, vylézt na Everest bylo jeho velkým snem a o jeho tvrzení, že šel „pouze“ pro nějakou drahou kameru, se dá s úspěchem pochybovat. Ukrajinští spolulezci se od jeho chování absolutně distancovali.

Dopady výstupu na černo:

Dopady na jednotlivce mohou být velice přísné, Pavel jen štěstím unikl pozornosti styčných důstojníků v čínském základním táboře. Postih za výstup na černo v Tibetu je vysoký – okamžité uvěznění a mnohatisícová pokuta. V Káthmándú mu jeho servisní agentura doporučila, ať se tímto výstupem nikde nechlubí, protože není dost dobře možné dodatečně nahlásit výstup a chtít doplatit povolení k výstupu. Na takovéto „pokání“ čínská strana moc neslyší a spíš se schyluje k mezinárodní ostudě. Dopad však není jen osobní, může se týkat všech horolezců se „stejným cestovním pasem“. Bulharští horolezci měli takto pět let zakázaný vstup do pákistánských hor, přesněji nikdo z nich neměl šanci získat povolení k výstupu na jakoukoli horu v Pákistánu. Všichni společně a nedobrovolně zaplatili daň za výstup jednoho takového dobrodruha stejné národnosti.

Můj osobní názor:

Když jsem se s Pavlem v Káthmándú setkala, bylo mi divné, že jsme o něm v Čechách nikdy příliš neslyšeli v souvislosti s horolezeckými výstupy či akcemi. To samozřejmě neznamená, že by neměl jako řádný člen výpravy právo na výstup. Jeho vyprávění zážitků z výstupu však znělo neuvěřitelně. Hlavně proto, že nám líčil tolik nehod a zážitků, kterým se horolezci obvykle vyhnou zodpovědným chováním, že jsme si říkali, jak je možné, že se tohle všechno dá přežít. Druhá reakce však přišla vzápětí: jak je možné, že se tam může takto pohybovat člověk absolutně bez zkušeností se správnou aklimatizací, s kyslíkem (a jeho plánovanou spotřebou) a s nedostatečným vybavením. Pavel může mluvit o velkém štěstí, o spoustě náhod a dobrých lidí, díky kterým přežil a bez větších následků se dostal dolů. Toto chování se absolutně neslučuje s chováním zodpovědného horolezce a jsem rozhořčena, že tato akce je jakkoli slučována s českým horolezectvím.

Soňa Boštíková

Prohlášení ČHS

Český horolezecký svaz jako člen UIAA se přihlásil svým členstvím k etickému kodexu a mimo jiné k povinnosti respektovat a dodržovat pravidla jednotlivých národních svazů. Tím pro nás všechny samozřejmě platí i dodržování pravidel, které vydala Čínská horolezecká asociace pro výstup na Everest.

Čeští horolezci měli v Himálaji vždy dobré renomé, jsou známy jejich obtížné a pozoruhodné výstupy a je veliká škoda, že chování jednoho nezodpovědného jednotlivce, který myslí pouze na uspokojení svých tužeb a přání, nikoli na následky pro ostatní, velice poškozuje jméno českého horolezectví ve světě.

YEAR OF THE MOUNTAINS 2002 – ROK HOR