Jelikož jsem byl Martinem Ottou „sprdnut“, že jsem nepodal včas info o působení na ledech ve Švýcarsku, přináším obsáhlejší report o prozatím proběhlé zimní sezóně:

Kandersteg - Švýcarsko

V lednu se vypravila skupina ve složení Doudloš, Stoupa, Honza Kreisinger a já do švýcarského střediska Kandersteg, vyhlášeného svými super ledy a mixy, abychom zkusili některé z místních dard. Přijíždíme v neděli večer těsně po skončení festivalu lezení v ledu, který se tu koná každý rok. Sice jsme se  tím možná ochudili o zajímavé večírky, ale na druhou stranu jsme si říkali, že nebude alespoň na cestách narváno. Po netu jsme sehnali nejlevnější dostupné ubytování. Možnost usušit si věci a ohřát se po lezení při teplotách kolem - 15°C se nám zdála více než dobrá.

První den vyrážíme do Oeschinentalu, sektoru s mixovejma sportovníma cestama. K nástupu je nejlepší dojít na skialpech nebo sněžnicích. Cesty jsou dobře odjištěny nýty a ve většině těžkých cest visí i nastálo expresky, takže materiálu s sebou moc tahat nemusíte. Na seznámení s oblastí jsme dali nějaké cesty okolo M7 až M9-. Stoupa pak začal zkoušet jednu z místních nejtěžších cest „Matador M11“ a já s Doudlošem „Tool time M10+“. Další den jsme Tool time vylezli a Stoupa se rozhodl pokračovat v pokusech v Matadorovi po restdeji.

Příští den jdeme zkouknout vícedýlkový ledy v okolí vesnice. S Kreisikem jsme vylezli třídýlkovej pětkovej led, přičemž Stoupa a Doudloš si ho v horní části zpestřili šestkovou variantou po volně visícím rampouchu. Ve čtvrtek si dali Stoupa s Kreisikem restdej a já s Doudlošem jsme šli kouknout jak vypadají ledy ve vedlejším údolí.

V pátek se rozdělujeme. Stoupa s Honzou jdou opět do Oeschinentalu a já s Doudlošem míříme na Jasperův „Flying cirkus M10, WI 5, E4“. Jedná se o čtyřdélkovou cestu, která je jištěná pouze skobami a vlastním jištěním, vedoucí v dolní části dvě délky stropem jeskyně. Alespoň že štandy jsou vynýtovány… Na nástupu cesty jsme zjistili, že je v ní ponechán materiál lezeckou dvojicí, kterou jsme tam den před tím viděli slaňovat. Asi si zde nechali materiál pro RP přelez. Také díky tomu se nám podařilo přelízt cestu na první pokus. Teprve několik dní po návratu jsme zjistili, že cesta neměla osm let od svého vzniku opakování, takže jsme měli druhé, přičemž první nám uteklo jen o fous… Stoupa ten den vylezl Matadora, takže na to, že bylo zrovna pátek třináctýho, to byl docela úspěšnej den J.

V sobotu jsme pobalili věci a před odjezdem vylezli ještě jeden pět pluskovej ledík. Hned po návratu jsem se pak věnoval stavění závodních cest na první český svěťák v lezení v ledu „Icebreaker“. Sice jsem tím zabil troje závody, kterých jsem se chtěl zúčastnit, ale zkušenost to byla dobrá a tím, že se závodníci dobře rozřadili, tak to snad dopadlo OK. Akorát tu kvalitu ledu a drobné organizační nedostatky to bude chtít pro příště ještě doladit…

Kytlice

Jelikož počasí i u nás přeje letos zimnímu lezení, zavítali jsme několikrát do Kytlice a krom zalezení na tamních ledech se podařilo i několik prvovýstupů: „Scotland Yard M9-“, zajímavá cesta, která po výlezu ze stropu vede zaledněnými trhlinami a připomíná tak skotské mixové lezení. Pár dní po prvovýstupu zopakoval cestu Majzlík a tři týdny na to i Jíťa Mázlová, takže se momentálně asi stala držitelkou nejtěžšího mixu přelezeného českou ženou. Vlevo od starší cesty „Nejistota“ jsem pak ještě osadil jištěním a vylezl zajímavý nový směr „Icebreaker“ M7+, WI 5 a k tomu tam přibyli ještě asi tři další mixové cesty.

Dryland - Rakousko

Oblast se nachází kousek nad Insbruckem. V současnosti vede v jeskyni 9 cest: Kamikehrer M5, Check the ripper M7, Reise ins Niemandsland M7+, Häppy M10-, Fontok M11-, Unleashed M11, Tension M12-, Schalldämpfer M11+ a Game over M13. Na seznámení dáváme Reise… Při srovnání s cestama o stejný obtížnosti u nás si řikáme, že dáváme poměrně tvrdou klasifikaci. „Häppy“: na první pokus padám s s výlomem hned u druhýho nejtu… Dalším pokusem se mi už zadařilo cestu přelízt a Luboš jí dává stylem flash. „Fontok“: dostávám se na konec stropu, kde začíná nepříjemný výlez do slabé glazury a visícího rampoucu. Hypnotizuju zbraně, aby držely. Kupodivu se mi daří cestu onsajtnout. Majzloš padá na konci stropu, ale dalším pokusem cestu taktéž úspěšně přelézá. Další dny nám trochu kazí fakt, že jsem doma zapomněl vařič, ale nakonec vaříme na ohni, tak to docela jde.

Další den zkoušíme „Tension“. Cesta nenese název jen tak pro nic za nic. Hodně dlouhý nátahy ve stropě, který má téměř dvacet metrů a opět luxusní výlez do visícího rampouchu. Podařilo se nám cestu vylézt na druhý pokus, přičemž je nám jasný, že víc pokusů by jsme asi ani nebyli schopný.

V neděli už není moc bojová nálada. „Unleashed“: cesta s nepříjemným bouldrem s cepínama „na tření“. Výlez asi nejhorší ze všech cest. Luboš to přirovnal, jak kdyby se lezlo po ledu, kterej se dělá na stěnách mražáku. Já jsem opět dole vypadl s nějakým kusem shnilý skály, ale nakonec se nám oběma zadařilo a odjíždíme s tím že Game over a Schalldämpfer si necháme na příště…

Šatavis