Facebook

Český horolezecký svaz

V Ádru se sešli alpinisté všech generací a lezlo se do odpadnutí!

V Ádru se sešli alpinisté všech generací a lezlo se do odpadnutí!
23. 06. 2021 | Rubrika: Sportovní lezení a bouldering, Alpinismus

Všechno oficiálně začalo v pátek 4. 6., kdy sraz alpinistů postupně zaplnil Zámeckou v Adršpachu. Předpověď slibovala dny plné přelezů, což napovídala i sestava, která se večer sešla. Byl to průřez všemi lezeckými generacemi. Od tzv. „Líhně“ přes Sokolíky současné i bývalé, po skalní reprezentaci a tzv. „Staré páky.“ Kdyby náhodou toto nestačilo, tak se připojilo i pár boulderistů. První večer nám strůjce tohoto srazu, Dušan „Stoupa“ Janák, představil smysl setkání a hrubý plán toho, co se bude o víkendu dít. 

Večerní debaty na Zámecké

Dušan "Stoupa" Janák a večerní debaty na Zámecké

 

První den začal snídaní na Zámecké. Vajíčka dodala sílu těm, kteří ji postrádali, a ještě ji zdvojnásobila těm, kteří ji už měli. Postupně jsme se všichni rozdělili do skupinek snažíc se o to, aby spolu nebyli ti, kteří se znají jako bratr a sestra. Tím se podpořil smysl tohoto srazu, tedy, abychom poznali i ostatní mimo svou bublinu, například Sokolíků. 

Postupně se celá skupina, až na pár výjimek vydala do Ádru. Někdo se těšil až konečně založí parádní žábu, vysouká se komínem nebo zatne celé tělo v nějaké širočině. Na druhou stranu, právě z toho měl možná někdo strach a vidina, že nebude moct namágovat ho přímo děsila. I přes to všechno se s jistotou dá říci, že se všichni do skal těšili. Největší skupina šla do části okolo Hadí věže a lezlo se o sto šest. Některé skupinky získaly díky pozdějšímu startu adršpašské sezóny svůj horezdárek a spokojeně se zapsali do vrcholové knížky. Někteří své cesty zapytlili, ale aspoň odcházeli s vidinou toho, že mají důvod se vracet. Pravděpodobně to nebyl jejich cíl, ale kdo by nebyl rád, že se do Ádru může zase vrátit. Lezly se cesty jako Viva Rita a Hra o Život v podání Ely Zýkové, Hra o Jablko, Dubčekova spára nebo Čardáš. Jedna skupinka také vystoupila Mileneckou cestou na Milence a část bývalých Sokolíků šla dělat prváče do Teplických skal. Po úspěšném dni jsme se však všichni sešli v hospodě, kde se debatovalo o různých společných tématech – třeba o budoucnosti ocenění „Výstupy roku“ a zároveň jsme si hrubě načrtli plány na letní výjezdy do Alp.

Sokolík Rosťa Mikuš a Alena Čepelková

Sokolík Rosťa Mikuš a Alena Čepelková

 

Další den, tedy v neděli se opět u snídaně plánoval lezecký program. Jeden plán byl jasný, po poledni, kdy už tam nebude svítit slunce, se vydá čtyřčlenná expedice na Zub Hubařskou stezkou a zbytek zájezdu se rozmístil různě do skalního města. Celý víkend jsem však tak nějak ztrácel pojem o tom, kdo kam jde a kdo co vylezl, tudíž mě omluvte, pokud jsem nějaký přelez přehlédl. Siláků bylo ten víkend v Ádru mnoho a výstupů tím pádem ještě více. Já byl rád, že aspoň vím, kam jdu. Nicméně jedna nabušená skupinka se hned dopoledne vrhla na Tenké psaní, cestu, ve které i sami „Wide boyz“ seděli při návštěvě českých zemí. Sokolíci se však nenechali zahanbit a František Bulička to ten den poslal jako nic. Dalších zájemců o tuto cestu bylo více, na ty však přelez stále čeká. Věž Zrzek a jeho okolí taky pocítili sílu Sokolíků. Minimum rozumu, možná jediná cesta v Ádru podobající se sportovce, zažila ten den tři přelezy. Poté byl vylezen i například vedlejší Faraon cestou Pochod lumíků

Někdy po poledni začala expedice na Zub. Stoupa jako nejzkušenější prostoupil první část cesty. Poté do bouldrového traverzu nastoupil bývalý Sokolík Honza Novák a od třetího kruhu spárou pokračoval zástupce současných Sokolíků Ondra Mrklovský. Perfektní kombinace těchto borců tedy vyústila v úspěšný výstup na Zub Hubařskou stezkou.

Standa Mitáč v cestě "Pochod lumíků" VIIaTomáš Lukášek v cestě "Hranomat" Xa na Ostaši

Standa Mitáč v cestě "Pochod lumíků" VIIa a Tomáš Lukášek v cestě "Hranomat" Xa 

 

V pondělí byl kemp poloprázdný, sraz alpinistů již oficiálně skončil, a tak zůstali převážně jen Sokolíci. Zasloužený odpočinek od spár a širočin v podobě výjezdu na Ostaš vykouzlil části týmu úsměv na tváři a místo očí se jim objevila srdíčka. Byli však i tací, kteří něco takového odmítli, sbalili rukavice, hádinky, smyce a vyrazili vstříc spárám (Dan Podráský, Ondra Mrklovský a Anča Šebestíková).

Dan Podráský v cestě "Přirozený třes" VIIa

Dan Podráský v cestě "Přirozený třes" VIIa

 

Na Ostaši to však vypadalo jako závody o co nejvíce desítek do deníčku. František Bulička, Tomáš Lukášek i Šimon Janošec vylezli Total Brutal, Hranomat i Skat, všechno za Xa v průvodci, František pak ještě přidal Arachnofobii s klasifikací Xb, aby toho náhodou nebylo málo. Pokud někdo do té doby neměl prolezené prsty a cítil se plný energie, tak na konci dne pociťoval opak. Přelezový den jsme zakončili se zlatavým mokem u ohně, za zvuku kytar a s obrysy skalních věží na horizontu. Adršpašská romantika.

Do skal za Sokolíky zavítal i horský specialista Honza "Tráva" Trávníček

Do skal za Sokolíky zavítal i horský specialista Honza "Tráva" Trávníček

 

V úterý už byli všichni celkem na kaši, avšak, byl by to hřích nevyužít tak hezkého počasí. Část týmu šla k věži Krokodýl na cestu Kolo nebo lezení, někdo si šel vyzkoušet tréninkovku a část se šla dolézt na Křižák. Po poledni jsme se však všichni sešli u Tenkého psaní. Padlo pár pokusů, ale síla už všechny celkem opustila, tak jsme se protentokrát rozloučili s Ádrem a už se postupně začínáme připravovat na letní výjezd do alpských vícedélek. 

Myslím, že můžu mluvit za všechny, když vyjádřím díky Stoupovi a Katce Gajdové za organizaci alpinistického srazu. Bylo to super a snad si to příští rok zopakujeme. Také díky Standovi, že drží ochrannou ruku nad námi, Sokolíky.

 


Rosťa Mikuš, člen alpinistického týmu Sokolíci
foto: Standa Mitáč, Šimon Jánošec