Je neděle 30. června večer. Tým Sokolíků se slétává na parkovišti v Praze a společně vyráží do „švýcarského Chamonix“ na následující dva týdny obléhat žulový ráj v okolí ledovce Saleinaz. Po probdělé noci za volanty našich alpských expresů vyrážíme plně obtěžkáni vším, co by se mohlo na následující týden hodit, směrem k vysněnému bivaku Envers des Dorées (2983 m n. m.). Možná to bylo únavou z nedostatku spánku, možná pozdním startem, každopádně po prvním nastoupaném výškovém kilometru zakládáme tábor na další noc poblíž horské chaty Saleinaz.

A hory nás zde přivítaly tak, jak to umí nejlépe – silnou bouřkou.

Ta prověřila nejen naši odvahu, ale i schopnosti ve vypnutí stanu… V některých případech bohužel nepříliš úspěšně. Ráno s nastupujícím sluncem sbíráme nové kusy síly a úspěšně útočíme na dveře bivaku, který bude na dalších pět dní i hlavním stanem.

Scenérie, která se nám zde naskýtá, je jako z alpinistické pohádky. Přímo nad našimi zraky ční „zlaté jehly“ Aiugilles Dorées – stovky metrů kompaktní žuly, spár, komínů, koutů a rajbasů. My tedy jen netrpělivě čekáme, až do nich opřeme svoje lezečky.

Na doporučení Ondry Tůmy, který je nám zde zkušeným průvodcem, se v dalších dnech téměř všichni střídají na místní třistametrové krásce „Don Quijote“ (6c, A0), kde se po čistém přelezu shodujeme na horském 7a+. Perfektní počasí nám nedovoluje odpočívat, a tak v průběhu výjezdu padá také spousta dalších cest jako „Sibãs Schlãfer“ (7a, 150 m) kde se všichni vystřídali na obou koncích lana. V dalších dnech lezeme cesty „Les Chants du Midi“ (6b+, 400 m), „La Chevauché Fantastique“ (6b+, 380 m) nebo „Face au Large“ (6c, 450 m).

Po šesti dnech mezi sněhem, ledem a žulou sestupujeme zpět do údolí pro doplnění zásob a sil. Dalším cílem našich útoků je pilíř Petit Clocher du Portalet (2823 m n. m.) – jehla plná vzdušného, zejména spárového, lezení. Hlavním cílem je prstová linka „Ave Caesar“ (7c, 280 m), kde nás bohužel pod první klíčovou délkou zastavilo počasí a sil pro další pokusy již v následujících dnech nebylo. I přes to stojí za zmínku spektakulární linky „État de Choc“ (7a, 300 m) a „Esprit de Clocher“ (7a, 200 m).

Počasí vyšlo natolik dobře, že z téměř dvou týdnů byl snad každý den lezecký. Únava nás všechny dříve nebo později dohání – ať už po cestě domů nebo ještě v bivaku. Každý ze Sokolíků si rozhodně vzal z tohoto žulového ráje množství zkušeností – a to od správného zabalení batohu až po založení štandu ve frendech… Tak zase příště!

Na velký report a fotky se můžeš brzy těšit na eMontaně.

text: Sam Maštálko

fotky: Standa Mitáč

účast: Zbyšek Černohous, Šimon Janošec, Sam Maštálko, Jan Novák, Lukáš Ondrášek, Jakub Skočdopole, Eliška Vlčková,  (+ Ondra Tůma, Standa Mitáč)

Hlavním partnerem týmu Sokolíků je značka

Tým dále podporují značky TENDON a Rock Empire.