Koncem července se uskutečnilo další lezecké soustředění Sokolíků - mladých alpinistů, tentokráte v italském Bergellu. Na vícedélky se vypravili téměř všichni členové družstva Sokolíků, doprovázel je zkušený alpinista Pavel "Džony" Jonák a samozřejmě vedoucí týmu Standa "Sany" Mitáč, který pořídil veškerou fotografickou dokumentaci. 

 

Honza Novák v cestě Kundalini 6a, 350 m nad Val di Mello

 

Na našem webu si můžete přečíst reportáž od Juraje Kováčika, velký článek o výjezdu do Bergellu chystá pro eMontanu Bětka Vlčková. 

Další informace na stránce Sokolíci.

 

Hlavním partnerem Sokolíků je značka Mountain Equipment

 

Tým Sokolíků podporují také značky TENDON a Rock Empire.

 

B. Valentová, sekretariát ČHS

---

Report od Juraje Kováčika

 

 

Do Itálie jsme přiletěli na konci července a týden jsme tam okupovali místní lezecké sektory. Byl to náš první společný výjezd na pořádnější vícedélkové lezení a po Sasku druhý oficiální výjezd celkově. Kromě Skočáka (Jakuba Skočdopole), který tou dobou bouleroval v africkém Rocklands, se akce účastnili všichni Sokolíci, to jsou: Alex, Bětka, Lukáš, Honzál, Sam, Zbyšek a Juraj.

Vůdčími osobnostmi byly tentokrát kromě nadšeného Sanyho (Standy Mitáče) i ostřílený Džony (Pavel Jonák).

 

Zbyšek Černohous, cesta Kundalini 6a, 350 m nad Val di Mello

 

První den jsme nebyli moc čerství, protože se cestovalo přes noc, přesto jsme hned vyrazili lézt. Zatím jen do blízkého sektoru Pesfungi se sportovně odjištěnými cestami a dávali jsme si především první délky na rozlez. Padlo pár cest, mezi nimiž nechybělo převislé a spárové „Cristalli che ridono“ za 7b, které na RP přelezl Honzál.

 

Pavel Jonák u vstupu do Hotelu Qualido

 

Honza Novák, cesta Artemis 7b+, 750 m, Qualido

 

Druhý den patřil oblasti Dimori Degli Dei, ve které konečně přišlo na vícdélkové potěšení, i když zatím jen 350metrové s cestami do francouzského 7a. Přesto cenné zkušenosti s týmovým lezením na bigwallu. Hledání štandu na slanění nikdy neomrzí, neb vždy může překvapit. Praxe generuje spoustu nečekaných situací.

 

Naproti obřímu Qualidu

 

Přesun pod Punta Allievi

 

Třetí den jsme si sbalili to nejnutnější a vydali jsme se na čtyřhodinový výšlap do „Hotelu Qualido“, ze kterého jsme se připravovali na výstup stejnojmenné stěny dalšího dne.

Ve čtvrtek jsme se už brzo ráno hrnuli směrem k vrcholu. Polovina družstva cestou „Magic Line“ 7c (750 m) a druhá cestou „Stargate“ 7b+ (rovněž 750 m). Obě cesty měli první délku sice psanou za 6a, ale zato byla morálová a dost možná také podceněná. Džony o nich prohlásil, že jsou tu „na odrazení případných zájemců“, ale nás neodradily a valili jsme dál, vzhůru k nebi, nic nás nezastaví. „Magic Line“ nakonec padla, i když došlo na bloudění a nejtěžší délka povolila až na druhý pokus. Druhá skupina byla slabší a na trofej „Stargate“ si ještě bude muset natrénovat a počkat na příště. Délku za 7b+ jsme museli hákovat a spočítali jsme si, že na vrchol a dolů už to za světla nestihneme. Ve dvou třetinách jsme tak boj vzdali a začali slaňovat. Přesto jsme si odnesli mnoho zážitků z krásného vzdušného lezení v plotnách i převisech.

 

BC pod Punta Allievi

 

Další den jsme se přesunuli do dalšího bivaku, což obnášelo přechod hřebenu. Bivak se nachází nad Rifugio Allievi Bonacossa (2395 m) a pod Punta Allievi (3121 m). Zatmění Měsíce jsme té noci z bivaku neviděli, ale pro mě osobně to byla přesto naprosto neopakovatelná noc. Ležel jsem mezi kameny, Měsíc svítil a já přemýšlel. Takovéhle rozjímání člověk doma jen tak nezažije. Ležíš, myslíš na zítřejší cestu, nemůžeš spát, ani nechceš, přemýšlíš o svých trápeních a zase o zítřejší cestě a jak moc ji chceš vylézt. Zavřeš na chvíli oči, otevřeš je, obloha se celá promění. Předtím byla krásná, teď je úplně jiná a snad ještě krásnější. Zavřeš oči potřetí, jen na chvíli. Otevřeš je a je ráno. Modro, dole jen peřinky mraků, které skrývají vše pod dva tisíce metrů a ty jsi vysoko nad nimi. Takže sedíš na ostrůvku jménem Alpy a svět leží pod tebou. Máš ho na dlani.

 

Lukáš Ondrášek a Bětka Vlčková u nástupu Inschallah 6b+, 750 m na Punta Allievi

 

A jde se lézt! S tímhle pocitem, jsme pány světa!!!

První skupina, která si přeje vylézt cestu „Inshallah“ 6b+ (750 m) už je dávno ve stěně. Naše skupina teprve snídá a už vyráží pod nástup „Il Fortissimo“ 6b+ (340 m, JV pilíř). Respekt z cest se ukazuje jako zbytečný, jištění je více než dostačující, trochu obtížné jsou jen první délky, zbytek je lehký, ale krásný. Pohodové lezení a v poledne jsme nahoře. Při slaňování první skupiny ale začíná pršet, a tak si část z nás zažila nemilý pocit, když ti na štandu prší do klína, zanedlouho jsi mokrý celý. Druhá skupina už čeká v bivaku, rychle se převléct a začít sušit. 

Po cestě jsme zachránili dva Italy, kterým se zaseklo lano při slaňování. Kdo ví, jak dlouho by tam čekali v tom dešti na záchranu a jak by vůbec dopadli, nebýt nás?

 

L. Ondrášek v první části cesty Inschallah, 6b+, 750 m na Punta Allievi

 

Bětka Vlčková ve vrchních pariích cesty Inschallah

 

Bětka Vlčková a Lukáš Ondrášek na vršku Punta Allievi

 

Den sedmý, neděle. Cíl je jediný, sejít z kopce do údolí. Cestou potkáváme nádherné scenérie zelených údolí, v nichž se pasou koně a nad nimi se tyčí hory a nad horami modré nebe a pod ním my – jdeme a je nám dobře."

 

text Juraj Kováčik

foto Standa Mitáč