Metal masters v severní stěně trollů

Tři týdny jsme s Vaškem Šatavou strávili v norském Romsdalu, kde se nalézá jedna z největších skalních stěn Evropy – stěna Trollů.

Hned na úvod našeho výletu nás však trochu rozladila v letištní hale koordinátorka našeho letu se společností SAS do Norska, když nás nechala zaplatit deset kilo nadváhy čítajících bratru dva a půl litru peněz českých. Naštěstí dalších padesát kilo nadváhy už bylo tou dobou dávno odbaveno. Tato situace v nás vyvolala úvahy ohledně omezování lidských práv a projevu xenofobie vůči horolezcům, jelikož naše maličkost včetně batohu mohla mít takových sto dvacet kilo, což považujeme za standardní váhu průměrného provozovatele gaučingu (=gymnasta na nářadí gauč, pojídající závodně bramborové lupínky a s dálkovým ovladačem televizoru proklatě nízko u pasu). Po něm asi nikdo zaplacení nadváhy nevyžaduje…

Severní stěna měří v centrální části přes tisíc metrů, nesvítí do ní slunce, skála je poměrně rozbitá a v zimě olepená sněhem. Přístup pod stěnu je lavinézní a většinu roku je v oblasti proměnlivé počasí a velké množství srážek.

Zkrátka ideální místo na zimní dovolenou. Kvůli stabilně špatnému počasí se v první polovině zájezdu bylo třeba namísto lezení v severní stěně Trollů věnovat budování přátelských vztahů s norskými horolezci, rozvoji maximální síly na jejich soukromé umělé stěně a výběru výhodných produktů v samoobsluhách městečka Åndalsnes.

Vítr a sněžení na nějakou dobu ustalo  a osm převážně pěkných dnů jsme měli možnost prožít ve visu v té zatrollené stěně nebo ve sněhovém doupěti pod ní. Výsledkem naší snahy se stala nová linie, která se v současné době napojuje do ruské cesty Baltika, přibližně ve třetině stěny a dosahuje obtíží do VA3+. Projekt/variant jsme pracovně pojmenovali Metal masters  podle alba hard rockové skupiny Accept, které jsme si ve stěně pouštěli z Mp3 přehrávače. Název ale také dobře vystihuje charakter technického lezení, při kterém se neustále rozléhá cinkot velkého množství skob, karabin, friendů, vklíněnců, a dalšího lezeckého železného „haraburdí“. Náš výstup způsobil příjemný rozruch i mezi nelezeckou veřejností, protože již několik let ve stěně v zimním období nikdo nepůsobil.

Celkový kladný dojem výletu kazí fakt, že při sestupu Stoupa nepočkal na svého kamaráda Václava, který za sebou táhl dva těžké haulbagy a sám pro sebe si stopnul právě okolo projíždějící lavinu, s kterou si usnadnil sestup do údolí a to se nedělá! Pokračovat v dokončení projektu plánujeme již v tomto století.

Krom našich sponzorů akci podpořil také Český horolezecký svaz.

Dušan „Stoupa“ Janák + Vašek Šatava