Český horolezecký svaz podporuje přední české skalní lezce a alpinisty, kteří jsou na základě svých výkonů zařazeni do reprezentačního alpinistického týmu. V roce 2025 jsme podpořily tyto výjezdy – 1. část:

Zdeněk Hák a Radoslav groh – Hunza Peak, Karákoram, Pákistan

V čase eskalujícího ozbrojeného konfliktu mezi asijskými jadernými velmocemi
se dvojici elitních českých horolezců podařilo odcestovat do válkou ohroženého Pákistánu. Zděněk Hák a Radoslav Groh si za svůj cil vybrali prvovýstup impozantní jihozápadní stěnou šestitisícového Hunza peaku.

"Hora představuje krajinou i svým způsobem duchovní dominantu celému údolního regionu Hunza a po kterém rovněž nese své hrdé jméno.

Hlavní cíl naší expedice byl naplněn a nám se letos v červnu podařil hezký
prvovýstup doposud nevylezenou jihovýchodní stěnou šestitisícového Hunza Peaku. Vybrali jsme si asi nejlogičtější a nejschůdnější linii ve stěně a i tak nám výstup zabral čtyři dny. Další den a půl pak sestup do základního tábora (3 300 m n. m.). Lezecké obtíže začínali ve výšce 4 000 m n. m., vrchol pak ležel ve výšce
6 300 m n. m. Cestu jsme nazvali Eid al- Adha s klasifikací  5+ UIAA, WI 5+, M6,90°, diff. 2 300 m. 

Háček a Radar během výstupu na Hunza Peak

Ondřej Mrklovský – The Express Traverse, Shkhara, Gruzie

Bývalí Sokolíci Ondřej Mrklovský a Dan Podráský se vydali do Gruzie, kde si vybrali cílevědomý projekt – opakování The Express Traverse, který propojuje všechny vrcholy nejvyššího gruzínského Masivu Shkhara.
Nahoru se kluci dostali cestou Beknu Khergiani (2 200 m, 5B / ED), která končí na hlavním vrcholu. Následoval samotný Express Travers (2 500 m, 5b) a cesta dolu linií Rollentson–Longstaff (2 000 m, 5A / TD+). Celkem  kluci zvládli cca 6 kilometrů lezení během 5 dní.

Ondra s Danem na The Express Traverse

FILIP ZAORAL – DOLOMITY / GRANDES JORASSES

Jako každý rok i letos Filip Zaoral vyrazil do Dolomit, tentokrát spolu s mladým kamarádem Pepou Tomáškem.
"I když nás dělí značný věkový rozdíl, perfektně jsme si sedli a já mu formou praktické ukázky tak trochu přiblížil lezení v horách. V hledáčku jsem měl dvě sportovní cesty na jeden z pilířů impozantní Tofany di Rozes. První den jsme naburáceli do Da Pazzo vecchio Pazzo (9). Klíčová délka, hned ta úvodní, se mi naštěstí podařila hned na druhý pokus. V polovině linie nás čekala ale ještě jedna zkouška – vytrvalostní délka za 9-. Tu jsem, bohužel, ani po třech pokusech a dvou hodinách nebyl schopen v kuse přelézt. Smířil jsem se tedy s neúspěchem a pokračovali jsme snadnějším terénem na vrchol. Další den jsme vylezli na OS cestu Compagni di merenda (8+/9-). Krásná linie v poměrně slušné skále spoře ozdobena fixním železem. Následně jsme přejeli pod jižní stěnu Marmolády, kde jsme za deset hodin (se dvěmi pětiminutovými) pauzami přelezli ryze horskou Via Gognu (7+) bez jediného nýtu. 

Druhou akci měl Filip naplánovanou na přelom července a srpna a jejím hlavním cílem byl Walkerův pilíř na Grandes Jorasses, čerstvě napadaný sníh ale jeho plán překazil, a tak zvolil alternativu - hřeben Tronchey (5b) na stejný vrchol.
"Spolu s Vojtou Fejtou (aktuální sokolík) a ostříleným Jardou Pírkem jsme si užili tři skvělé dny s jedním luxusním a jedním poněkud nouzovým bivakem. Po prvním nástupovém dni nás čekal full day od úsvitu do soumraku na skoro dvoukilometrovém hřebeni. Orientace, i při absenci jištění (za celou cestu jsme potkali asi pět skob), byla naštěstí relativně dobrá.

Výhodu tohoto podniku vidím především v tom, že jsme se naučili z obávané hory bezpečně sestoupit, což se v příštích letech při pokusu o Walkera bude jistě hodit."

Hřebene Tronchey

ČHS, komise alpinismu