Facebook

Český horolezecký svaz

Členství, ČHS Trio, pojištění

ČHS informace, servis

Skály

Vzdělávání

Mládež

Českoslovenští a čeští horolezci na Kavkaze -  přehled výstupů

02. 01. 2008 | Rubrika: Alpinismus | Komentáře (0)

Českoslovenští a čeští horolezci na Kavkaze – přehled výstupů


V polovině sedmdesátých let zpracovala trenérská rada Československého horolezeckého svazu, kterou jsem tehdy vedl, poměrně rozsáhlý podklad pro předpokládanou publikaci o horolezectví na Kavkaze. Tato publikace však nebyla vydána. Kromě kapitol věnovaných geografickým a geologickým údajům a přehledu celkového vývoje horolezectví na Kavkaze od prvních výprav až po rok 1977, byla jedna část zaměřena na aktivity československých horolezců. Dovoluji si předložit tento materiál s tím, že tvoří „pilotní“ část budoucího celkového přehledu působení našich horolezců na Kavkaze. Do konce března bude níže uvedený přehled doplněn o výstupy v dalších letech. Doufám, že na jeho upřesnění budou spolupracovat všichni, kdož na Kavkaze v minulosti lezli a to z toho důvodu, že na Kavkaz vycestovala řada oddílových akcí ( např. HO „Přírodní vědy“) i řada lezců na pozvání a o jejich výstupech nevíme. Základní podmínkou je, že se jedná o výstupy od stupně obtížnosti ruské klasifikace 4A. Pokud k níže uvedenému přehledu máte doplňky, nebo upřesnění, sdělte je komisi alpinismu.

Jiří Novák

Českoslovenští horolezci na Kavkaze

1. Historický přehled

K výzkumu kavkazského pohoří významně přispěl MUDr. Bedřich Kolenatý (1813 - 1864), který z pověření petrohradské akademie věd prováděl přírodovědecký výzkum v oblasti Východního a Centrálního Kavkazu.
Emanuel Fait (1854 - 1929) podniká v letech 1881 a 1902 cesty na Kavkaz, jejichž výsledkem jsou knihy Kavkaz (1895) a Středoasijští národové (1910). Tyto odborné publikace velkou měrou přispěly k poznání Kavkazu a jeho národů v našich zemích.
Zoologickým výzkumem se v roce 1913 – 14 na Kavkaze zabýval J. Komárek a své cesty uskutečňuje v letech 1910 a 1912 J. Roubal.
První horolezecké výstupy na Kavkaze uskutečňuje český profesor jazyků Ludvík Lát působící v Nalčiku a Pjatigorsku. V letech 1909 – 1921 vystupuje na kavkazské sopky Elbrus a Kazbek, dále pak na obtížnější Dychtau. Na těchto vrcholech uložil hrst české půdy ze svého rodného kraje, Podřipska.
Na objevitelskou, vědeckou a popularizační činnost těchto průkopníků navazuje československé sportovní horolezectví až po skončení II. světové války.
V letech 1950 – 1955 nastává u nás rozvoj zimního horolezectví ve Vysokých Tatrách charakterizovaný průstupy v nejtěžších severních stěnách a náročnými hřebenovými přechody. Úspěchy našich horolezců v Alpách potvrzují správnost nastoupené cesty. Dalším pohořím, kde měla elita československých horolezců možnost dokázat své mistrovství, se stal Kavkaz.
První československá horolezecká výprava směřuje na Kavkaz v r. 1957 do oblasti Bezengi. Patnáctičlenná skupina horolezců z Brna (oddíly Slavia a Zbrojovka) uskutečnila několik výstupů nižších stupňů obtížnosti, např. prvovýstup na bezejmenný štít, který nazvali Pik Brno. Nejhodnotnější byl výstup na Dychtau.
V r. 1958 navštěvují pod vedením Vladimíra Procházky poprvé Kavkaz naši reprezentanti. Navštívili tábor Adyl Su. Za nepříznivého počasí se jim podařil pouze jeden výstup na Elbrus. V témže roce jsou na Kavkaze i další skupiny a to v Baksanské oblasti a na Západním Kavkaze. Ani tyto skupiny nedosáhly významnějších výstupů.
Rok 1959 je rokem úspěšného náporu na cesty, které patřily v této době mezi nejtěžší. Členy reprezentačního družstva opět hosťí tábor Adyl Su. Nejvýznamnějšími výstupy byly prvovýstupy v SZ stěně Donguzorunu a v S stěně Nakratau. Ve stejné oblasti působí další dvě skupiny, z toho jedna slovenská pod vedením F. Závodského.
Po dvouleté přestávce směřují v roce 1961 další výpravy do Centrálního Kavkazu (Baksanské údolí, tábor Adyl Su, členové reprezentačního družstva, vedoucí Vl. Šedivý) a na Západní Kavkaz. Celkem bylo uskutečněno několik výstupů klasifikace 5 B, dále pak čtyři prvovýstupy.
V roce 1962 navštívilo Kavkaz 35 osob ve třech skupinách. Deset reprezentantů, vedených Fr. Paštou, dosáhlo řadu dobrých výstupů v oblasti Bezengi. Např. SV stěna Dychtau, centrální pilíř a Šchara, S pilíř. Bohužel při pokusu o prvovýstup v severní stěně Šchary zahynuli nadějní mladí horolezci Zdeněk Studnička a Pavel Černík. V Baksanské oblasti, v táboře Šchelda bylo pod vedením M. Lasáka 15 cvičitelů, kteří se seznamovali s technikou lezení v ledu. Kromě výcviku vystoupili na Šcheldu a Štít Ščurovského cestami obtížnosti 5 A. Třetí skupina (15 horolezců, vedoucí V. Lachout) navštívila Západní Kavkaz, kde dominujícími akcemi byly dva prvovýstupy na Belaju Kaju a Přední Čotču.
V r. 1963 jsou na Kavkaze dvě skupiny. Patnáct slovenských horolezců v Západním Kavkaze (vedoucí J. Oškvarek), kde však pro živelnou katastrofu byl zákaz výstupů nad třetí stupeň obtížnosti. Patnáct členů reprezentačního družstva s vedoucím R. Antoníčkem působilo v oblasti Bezengi, kde nepříznivé počasí také vyloučilo vážnější výstupy.
Rok 1964 předznamenává triumf československých horolezců na Kavkaze, který se dostavil v následujícím roce. Pod vedením I. Kluvánka uskutečnilo jedenáct reprezentantů hodnotné výstupy v oblasti Bezengi. Např. nejrychlejší přechod Bezengijské stěny, prvovýstup SV stěnou Šchary, třetí výstup S stěnou Koštantau. Dalších deset horolezců (vedoucí F. Závodský) navštívilo Baksanskou oblast, tábor Šchelda.
Rok 1965 je jedním z nejvýznamnějších v celé historii čs. horolezectví, přestože Kavkaz navštívilo pouze 9 členů reprezentačního družstva (vedoucí I. Kluvánek), ke kterým se připojil I. Plašil. Během pěti týdnů strávených v oblasti Bezengi uskutečnili řadu těžkých výstupů – prvovýstupy severními stěnami Šchary a Koštantau patří dodnes v oblasti Bezengi k nejnáročnějším.
Rok 1966 – Kavkaz navštěvuje podstatně více našich horolezců než v předchozích letech. Celkem 44 lezců působilo ve třech oblastech. S. Chmela vedl desetičlennou skupinu do Cejské oblasti. Poprvé se tak naši horolezci dostávají do východní části Centrálního Kavkazu. V Baksanské oblasti byli 23 horolezci s vedoucím V. Lachoutem. V části Bezengi operovalo 11 lezců, vedoucí W. Ginzel. Stínem tohoto zájezdu členů reprezentačního družstva byl smrtelný úraz V. Bůžka, při pokusu o prvovýstup v S stěně Džangitau.
V r. 1967 se vypravila patnáctičlenná skupina vedená T. Šurkou do Baksanské oblasti (tábor Šchelda). S. Chmela znovu navštěvuje Cejskou oblast.
Rok 1968 – málo známou Gvandrinskou skupinu navštěvuje devítičlenná skupina vedená Fr. Gruntem. Z uskutečněných výstupů stojí za zmínku především průstup SV pilířem Dalaru a prvovýstup Z stěnou Kirpiče.
V roce 1970 pobývá v Baksanské oblasti jedenáct horolezců z Žiliny, vedoucí S. Chmela. Uskutečňují výstupy nižších stupňů obtížnosti.
Rok 1971 je dalším významným „československým“ rokem na Kavkaze. Čeští členové reprezentačního družstva spolu s členy výběrového družstva národního svazu (15 horolezců, vedoucí J. Mašek, tábor Adyl Su) plně dokázali vyspělost našeho horolezectví. Poprvé v historii zdolávají naši horolezci kavkazskou cestu ohodnocenou šestým stupněm obtížnosti (v té době jich bylo pouze pět). Druhým výrazným úspěchem je 2. průstup Chergianiho cestou ve východní stěně Ušby. Přestože tento výstup není v přehledu uváděn jako prvovýstup, lze jej chápat jako variantu, protože směr, kterým naši horolezci postupovali, se v některých úsecích odlišoval od směru M. Chergianiho. V místě 1. bivaku nalezli zápis prvovýstupců. Druhou, patnáctičlennou výpravu z Košic (vedoucí F. Baborský), hostil tábor Šchelda ve stejné oblasti.
Rok 1972 – Centrální Kavkaz opět navštěvují dvě skupiny:

  • Slovenská (15 osob, vedoucí I. Fiala) – tábor Šchelda. V důsledku špatného počasí byl jedinou významnější akcí průstup variantou Kropfova pilíře na východní vrchol Šcheldy.
  • Česká (15 osob, vedoucí M. Vítek) měla v programu kurz ledovcové techniky, tábor Adyl Su.

Rok 1973 – v Baksanské oblasti působí 30 horolezců, mezi nimi několik členů reprezentačního družstva, ve dvou táborech. U Elbrusu slovenský zájezd (vedoucí M. Šajnoha) a v Adyl Su česká skupina (vedoucí J. Ševčík). Přes špatné počasí bylo uskutečněno několik vážných výstupů, z toho 3 prvovýstupy. Skupina z Košic navštívila Západní Kavkaz. Také rok 1974 lze označit za jeden z nejúspěšnějších. Slovenští členové reprezentačního družstva spolu s několika nadějnými mladými horolezci působili v Baksanské oblasti. Velkým přínosem byla činnost v odlehlém údolí Ťjuťju Su, kde byla prostoupena severní stěna Ťjuťju dvěma cestami. Po delší odmlce naši horolezci opět zavítali do Cejské oblasti. Patnáct členů reprezentačních družstev (z Čech) vedl Č. Wojcik. Výsledkem cílevědomé snahy byla řada hodnotných výstupů, mezi nimi bylo šest prvovýstupů. Skupině, která prostoupila levým SZ žebrem Labody ve vzdálené Digorské oblasti, bylo uděleno čestné uznání Ústřední rady DSO „Uražaj“. S cestovní kanceláří navštívila ve stejném roce Kavkaz také menší skupina horolezců z Prahy (Západní Kavkaz, Baksanská oblast).
V roce 1975 mělo možnost působit na Kavkaze velké množství našich horolezců. Desetičlenný zájezd reprezentantů (vedoucí Z. Brabec) přinesl po dlouhé odmlce úspěchy v oblasti Bezengi, především zdolání dalších dvou cest šestého stupně obtížnosti – přechodu Koštantau – Dychtau s výstupem cestou Simonika v severní stěně Koštantau a středu severního pilíře na Krumkol. Obě cesty absolvovali naši horolezci v zatím nejkratším čase. Patnáctičlenná skupina ze Slovenska navštívila tábor Cej. Pod vedením J. Flejberka důstojně navázala na úspěšné působení našich horolezců v této oblasti v r. 1974. Uskutečnila celkem patnáct výstupů, z toho 9 převyšujících klas. 4 A. Další, také patnáctičlenná skupina (vedoucí D. Štěrbová), nemohla pro špatné počasí uskutečnit téměř žádné výstupy v Baksanské oblasti. Cestovní kancelář Sport-turist zorganizovala zájezdy pro širší horolezeckou veřejnost. První skupina vedená M. Vítkem navštívila Baksanskou oblast, v hotelu Itkol však neměla možnost horolezecké činnosti. Dalším dvěma skupinám (obě třicetičlenné) bylo umožněno realizovat výstupy v oblasti Bezengi. Jižní pilíř na západní vrchol Mižirgi, byl nejobtížnější cestou, zdolanou při těchto zájezdech Sport-turistu. Ve stejném roce navštívili dále košičtí horolezci Západní Kavkaz a oblast situovanou jižně od hlavního hřebene v Bezengijské skupině. Pražští horolezci pak oblast Digorie a Baksanu. Celkově navštívilo Kavkaz v roce 1975 přibližně 120 našich milovníků hor.
V r. 1976 uskutečnili členové reprezentačního družstva (10 osob, vedoucí I. Dieška) osm výstupů v části Bezengijské oblasti, ležící jižně od hlavního kavkazského hřebene (tábor Ajlama). V pěti případech se jednalo o prvovýstupy, které vyřešily některé místní problémy. Nejvýše je možno ocenit nové cesty na Šcharu, Džangitau a Ušguli. Se Sport-turistem navštívili Kavkaz další tři horolezci, kteří byli ubytováni v novém hotelu Azau. Neuskutečnili žádné vážné výstupy. Další malá skupina horolezců z Gottwaldova navštívila oblast Ceje a Kazbeku, kde účastníci uskutečnili několik výstupů. Rok 1977 byl ze sportovního hlediska nejslabším v 70. letech, přestože Kavkaz navštívilo poměrně hodně našich horolezců. Důvodem byla nepřízeň počasí a skladba účastníků (po řadě let chyběli špičkoví lezci). Při dvou zájezdech do mezinárodních horolezeckých táborů a účasti na alpiniádě Kabardsko-Balkarské ASSR (vše v Baksanském údolí) bylo dosaženo pouze tří hodnotnějších výstupů.

2. Přehled výstupů československých horolezců na Kavkaze od stupně obtížnosti 4 A

Stupně obtížnosti názvy štítů a výškové údaje převzaty z Klasifikačních tabulek velehor Federace alpinismu SSSR( vydání: 1972, 1973). Rozdělení do oblastí je podle V. M. Abalakova (Osnovy alpinisma - 1950).

Rok 1957

Oblast Bezengi

  • Dychtau - hlavní vrchol (5204 m) – severní hřeben, kl. 4 A - V. Vůjta, D. Forejtník, M. Jílek, Vl. Šmída

Rok 1959

Baksanské údolí

  • Donguzorun (4468 m) – SZ stěna, varianta Chergianiho cesty, kl. 5 A - K. Cerman, O. Kopal, R. Kuchař
  • Nakratau (4251 m) – S stěna, prvovýstup středem stěny, kl. 4 B - K. Cerman, O. Kopal. R. Kuchař
  • Nakratau (4251 m) – S stěna (levý pilíř), kl. 4 B - R. Antoníček, J. Ševčík
  • Šchelda – Pik Aristova (4229 m) – SZ žebro, kl. 5 A - I. Bajo, A. Hanzel, I. Kluvánek, J. Weincziller
  • Ullutau (4207 m) – S stěna, kl. 5 B - Albrecht, Veselý, Matras, Gaisl, Mlezák, Snášel, Studnička, Krupička
  • Štít svobodného Španělska (4200 m) – východní hřeben, kl. 4 A - Velička, Jaškovský, Kotásek

Svanský úsek

  • Ušba - J vrchol (4710 m) – JV stěna, přechod k S vrcholu, kl. 5 B - Snášel, Studnička, Mlezák, Krupička
  • Ušba - S vrchol (4694 m) – z Ušbinského plata, kl. 4 A - Karasová, Veličková, Turková, Posejpalová, Kotásková s doprovodem Vl. Procházky, dále K. Trousílek, J. Foltýnek, K. Cídl, M. Vítek, V. Haleš a další 2 čs. horolezci
  • Ušba (4710 m), (4694 m) – „Krest“ – SZ stěna, kl. 5 B - Velička, Kotásek, Jaškovský, Šmída

Rok 1961

Baksanské údolí

  • Donguzorun (4468 m) – SV stěna, prvovýstup variantou v horní části cesty, kl. 4B - J. Červinka, M. Jaškovský, Vl. Šmída, Valtr
  • Nakratau (4251 m) – S stěna, pravé žebro, kl. 4 B - K. Cerman, O. Kopal, J. Mašek, M. Matras
  • Štít Ščurovského (4252 m) – SV hřeben, kl. 4B - Posejpalová, Turková, Veličková, Zibrinová
  • Štít Ščurovského – SZ žebro, kl. 5 A - R. Antoníček, I. Kluvánek, M. Turek
  • Šchelda – V vrchol (4320 m) – S stěna, varianta Kropfova pilíře (prvovýstup), kl. 5 A – I. Plašil, J. Sláma
  • Šchelda – Z vrchol (4229 m) – S stěna, kl. 4 B - I.Gálfy, I. Urbanovič
  • Džantugan (3991 m) – S stěna, prvovýstup, kl. 3 B - Červinka, Jaškovský, Šmída, Valtr
  • Ullukara (4302 m) – S stěna, prvovýstup, kl. 4 A - M. Jaškovský, Vl. Šmída, J. Červinka
  • Ullutau (4207 m) – SZ stěna „deska“, kl. 5 A - I.Kluvánek, Vl. Šedivý, R. Antoníček, M. Turek
  • Štít Germogenova (3993 m) – JV hřeben, kl. 4 A - J. Červinka, M. Jaškovský, Vl. Šmída, Valtr

Svanský úsek

  • Ušba – S vrchol (4694 m) – z Ušbinského plata, kl. 4 A - K. Cerman, I. Gálfy, O. Kopal, J. Mašek, M. Matras, I. Urbanovič

Západní Kavkaz

  • Dombaj Ulgen (4040 m) – přechod masivu z J na S, kl. 5 A - M. Vítek, M. Krčmářová, J. Procházka, V. Tůma, S. Chmela, M. Varga, K. Cídl, J. Kuchovský, K. Janák, S. Vaňátko, O. Němeček, J. Rada, A. Hanzel

Rok 1962

Baksanské údolí

  • Šchelda – V vrchol (4320 m), severní pilíř, kl. 5 A - Jecelín, Gavenda, sovětští horolezci Saltovskij, Proskurjanov
  • Štít Ščurovského (4229 m) – SZ žebro, kl. 5 A - Baudiš, Plšek, Šimon, sovětský horolezec Kavuněnko

Západní Kavkaz

  • Dombaj Ulgen - Z vrchol (4037 m) – Z pilíř, kl. 4 B - I.Hýsek, Vaclík, Kertesz, Vahala
  • Čotča (3640 m) – S stěna, prvovýstup, kl. 5 A - J. Čihula, J. Budín, L. Veselý
  • Belaja Kaja (3851 m) – SV stěna, prvovýstup, kl. 4 A - J. Čihula, J. Budín, V. Karoušek, L. Veselý
  • Ullutau (4207 m) – SZ stěna „deska“, kl. 5A - J. Červinka, Vl. Šmída, M. Jaškovský
  • Bu Ulgen (3915 m) – levé východ. Žebro, kl. 5A - Vaclík, Vahala, Kertesz

Oblast Bezengi

  • Dychtau (5204 m) – SV stěna, centrální pilíř, kl. 5 B - R. Kuchař, O. Kopal, Z. Zibrín
  • Mižirgi - V vrchol (4927 m) – S pilíř, kl. 5 B - J. Červinka, I. Gálfy, M. Jaškovský, I. Urbanovič, M. Turek
  • Šchara (5184 m) – S pilíř, kl. 5 B - V. Mikeš, I. Kluvánek
  • Džangitau (5051 m) – SV pilíř, kl. 4 B - J. Červinka, I. Gálfy, M. Jaškovský, F. Pašta, M. Turek, I. Urbanovič

Rok 1963

Oblast Bezengi

  • Dychtau - V vrchol (5180 m) – J pilíř, kl. 5 A - J. Mašek, I. Gálfy, M. Matras, V. Mikeš, J. Kertesz, I. Urbanovič
  • Mižirgi - Z vrchol (5025 m) – J pilíř, kl. 5 A - R. Antoníček, J. Čihula, I. Plašil, J. Psotka, Vl. Šmída, M. Šísler
  • Dychtau – západní hřeben, kl. 4 B - G. Ginzel, skupina sovětských horolezců

Rok 1964

Baksanské údolí

  • Štít svobodného Španělska (4200 m) – východní hřeben, kl. 4 A - V. Čierny, S. Chmela, Č. Wojcik

Svanský úsek

  • Ušba – přechod masivu, kl. 5 A - V. Čierny, S. Chmela, I. Ruppelt, Č. Wojcik, G. Tschunko, F. Závodský

Oblast Bezengi

  • Bezengijská stěna – přechod, kl. 5 B – M. Matras, W. Ginzel
  • Šchara (5184 m) – SV stěna, prvovýstup, kl. 5 B - P. Baudiš, I. Hýsek, J. Jursa, L. Záhoranský
  • Koštantau (5151 m) – S stěna, cesta Simonika, kl. 5B - P. Baudiš, I. Hýsek, J. Jursa, L. Záhoranský
  • Koštantau – S hřeben, kl. 4 A – Baudiš, Ďurana, Goll, Hýsek, Jursa, Jelínek, Kluvánek, Matras, Wolf, Záhoranský
  • Dychtau (5204 m) – jižní pilíř, kl. 5 A - P. Baudiš, I. Hýsek, J. Jursa, L. Záhoranský
  • Džangitau – V vrchol (5038 m) – SV hřeben, kl. 4 B - J. Ďurana, I. Goll, I. Kluvánek
  • Ulluauz (4675 m), S stěna, kl. 5 B - J. Ďurana, I. Goll, I. Kluvánek
  • Ural - V vrchol (4300 m), JZ pilíř, kl. 4 A - J. Ďurana, I. Goll, I. Kluvánek

Rok 1965

Oblast Bezengi

  • Šchara (5184 m), S stěna, prvovýstup, kl. 5 B - J. Ďurana, G. Tschunko, L. Záhoranský
  • Šchara – S pilíř, kl. 5 B - G. Ginzel, J. Havlík, S. Lednár, I. Plašil
  • Šchara – SV hřeben, kl. 4 B - J. Bendík, I. Goll, I. Kluvánek
  • Koštantau (5151 m) – S stěna, prostřední pilíř, prvovýstup, kl. 5 B - J. Ďurana, J. Tschunko, L. Záhoranský
  • Džangitau (5051 m), SV pilíř, kl. 5 A - J. Bendík, I. Goll
  • Džangitau – V vrchol (5038 m), SV hřeben, kl. 4 B - J. Havlík, I. Plašil
  • Tichtengen (4611 m) – jižní pilíř, kl. 4 B - J. Ďurana, I. Kluvánek, I. Plašil, L. Záhoranský

Rok 1966

Oblast Bezengi

  • Dychtau (5204 m) – pravý jižní pilíř, kl. 5 A - Bajer, Holcer
  • Dychtau – centrální jižní pilíř, kl. 5 A - Havlík, Kaláb, Rožek
  • Tetnuld (4853 m) – S stěna, prvovýstup (v cizí literatuře označen jako varianta anglické cesty), kl. 5 A - V. Bůžek, P. Přerost, Č. Wojcik

Oblast Cej

  • Mamisson (4358 m) – S stěna, kl. 5 A - W. a G. Ginzelové, S. Chmela, M. Turek

Rok 1967

Baksanské údolí

  • Štít Ščurovského (4259 m) – SZ žebro, kl. 5 A - J. Gallo, F. Grunt, J. Holec, J. Kývala, M. Orolín, K. Plechač

Svanský úsek

  • Ušba – S vrchol (4694 m), z Ušbanského plata, kl. 4 A - Holec, Kývala, Orolín, Voldřich

Oblast Cej

  • Adaj (4400 m) – V stěna, kl. 4 A - S. Chmela, sovět. horolezci

Rok 1968

Oblast Gvandra

  • Dalar (3979 m) – SV pilíř, kl. 5 B – F. Grunt, K. Plechač
  • Dalar (3979 m) – J hřeben, kl. 4 A – Z. Bartoš, V. Liďák
  • Dalar – travers přes Čokoládový štít, kl. 4 B – L. Chudík, V. Kováč, Z. Veverka
  • Kirpič (3800 m) – Z stěna, prvovýstup, kl. 4 B – F. Grunt, E. Kolínko, F. Plechač
  • Dolomity – S vrchol (3748 m) – jižní stěna, kl. 4 B – F. Grunt, L. Chudík, E. Kolínko, V. Kováč, K. Plechač, J. Němec, Z. Veverka
  • Štít Družba (3550 m) – SV hřeben, prvovýstup, kl. 3 B – Z. Bartoš, V. Liďák, J. Němec

Rok 1970

Baksanské údolí

  • Pik MLR (3830 m) – pravý pilíř S stěny, kl. 4 B – Bobula, Chmela, Markuš, Slota
  • Nakratau (4251 m) – SZ pilíř, kl. 4 A – Bobula, Chmela

Rok 1971

Baksanské údolí

  • Štít Ščurovského - SV hřeben, kl. 4 B – S. Lukavský, J. Novák, L. Páleníček, J. Soldán
  • Šchelda – V vrchol (4320 m) – S pilíř, kl. 5 A – J. Mašek, I. Novák, K. Procházka, J. Schier, J. Šmíd
  • Nakratau (4251 m) – S stěna, pravé žebro, kl. 4 B – M. Binar, J. Hons, L. Jón, J. Krch, J. Kývala, L. Páleníček, K. Procházka, Č. Wojcik

Svanský úsek

  • Ušba – S vrchol (4694 m) – z Ušbinského plata, kl. 4 A – S. Lukavský, L. Páleníček, J. Soldán
  • Ušba – S vrchol, Chergianiho cesta, kl. 5 B – J. Hons, L. Jón, J. Krch, J. Kývala, Č. Wojcik
  • Ušba – přechod masivu S - J, kl. 5 A – I. Novák, J. Schier, rakouský horolezec
  • Ušba – přechod masivu, kl. 5 A – Chudík, Motoška, Špakula
  • Čatyntau (4368 m) – S stěna „romb“ – cesta Sněsareva, kl. 6 – S. Lukavský, L. Páleníček a J. Novák, J. Soldán

Rok 1972

Baksanské údolí

  • Šchelda – V vrchol (4320 m) – S stěna, varianta Kropfova pilíře, prvovýstup, kl. 5 A – J. Flejberk, V. Tatarka

Rok 1973

Baksanské údolí

  • Kjukjurtlju (4623 m) – Z stěna, Žižinova cesta, přechod na Z vrchol Elbrusu, kl. 5 B – J. Pechouš, F. Půlpán, P. Schnabl, V. Širl
  • Štít Sčurovského (4259 m) SZ stěna, Kensického cesta kl. 5 B – J. Hons, L. Jón, J. Novák, J. Rakoncaj
  • Nakratau (4251 m) – S stěna, levý pilíř, prvovýstup, kl. 4 B (cesta na památku J. Kounického) – J. Čupel, L. Horka, S. Talla, V. Tatarka
  • Suaryk (3950 m) – střed J. stěny, prvovýstup, kl. 5 A – J. Hons, L. Jón, J. Novák, J. Rakoncaj
  • Štít MLR (3830 m) – SV vrchol – pravý pilíř S stěny, kl. 4 B, prvovýstup – J. Čupel, L. Horka, S. Talla, V. Tatarka
  • Bžeduch (4271 m) – SZ stěna, kl. 4 A – J. Kianička. M. Volek, J. Malárik, M. Šajnoha

Západní Kavkaz

  • Belaja Kaja (3851 m) – SZ stěna, kl. 4 A – P. Hudarčík, S. Palenčár

Rok 1974

Baksanské údolí

  • Ťjuťju – hlavní vrchol (4460 m) – S žebro (cesta Kachianiho), kl. 5 B – J. Flejberk, J. Hazucha, L. Hodal, P. Košík
  • Ťjuťju – 2. Západní vrchol (4420 m) – S stěna (Chergiani), kl. 5 B - L. Gibas, P. Mačák, F. Piaček, J. Šmíd
  • Štít svobodného Španělska (4200 m) – SV žebro, kl. 5 B – K. Neumann, M. Kriššák, M. Pelc, J. Stejskal
  • Bžeduch (4271 m) – SZ stěna, prvovýstup, kl. 4 B – B. Adam, F. Adamík, J. Bílek

Oblast Cej

  • Čančachi (4420 m) – S stěna, prvovýstup, kl. 5 B – J. Soldán, K. Schubert
  • Čančachi - S stěna, prvovýstup, kl. 5 B – L. Benešová, J. Janiš, V. Širl, S. Talla
  • Uilpata (4646 m) – J hřeben, prostřední pilíř, kl. 5 B – L. Benešová, J. Janiš, V. Širl
  • Uilpata – J hřeben, levý pilíř, kl. 5 B – B. Husička, Č. Wojcik, L. Záhoranský
  • Mamisson (4358 m) – S stěna, pravé žebro, kl. 5 B – J. Soldán, K. Schubert
  • Mamisson – S stěna, prvovýstup středem stěny, kl. 5 B – B. Husička, Č. Wojcik, L. Záhoranský
  • Zaromag (4221 m) – S stěna, prvovýstup, kl. 5 A - B. Husička, S. Talla, Č. Wojcik, L. Záhoranský
  • Zaromag – S stěna, pravý žlab, prvovýstup, kl. 4 B – J. Soldán, K. Schubert
  • Ullarg (4320 m) – S stěna, prvovýstup, kl. 5 B – M. Nosek, J. Pechouš. F. Půlpán, P. Schnabl

Oblast Digorie

  • Laboda (4314 m) – levé SZ žebro, kl. 5 B – M. Nosek, J. Pechouš, F. Půlpán, P. Schnabl

Západní Kavkaz

  • Dombaj Ulgen (4040 m) – přechod, kl. 5 B – R. Kelbich, J. Vrbický

Rok 1975

Oblast Bezengi

  • Mižirgi – Z vrchol (5025 m) – J pilíř, kl. 5 A – P. Skalka, Š. Berežný, J. Podolák, P. Plachecký, a družstvo: P. Bednařík, J. Janiš, J. Nežerka, J. Rakoncaj
  • Koštantau (5151 m) – S stěna, cesta Simonika, přechod hřebene na Dychtau, kl. 6 – P. Bednařík, J. Janiš, J. Nežerka, J. Rakoncaj
  • Krumkol (4676 m) – S pilíř středem, kl. 6 – M. Nosek, L. Páleníček
  • Dychtau (5204 m) – levé žebro SV pilíře, kl. 5 B – J. Romanovský, P. Mačák
  • Šchara (5184 m) – S pilíř, kl. 5 B – Z. Brabec, P. Mačák, Č. Wojcik
  • Mižirgi – Z vrchol – J stěna, prvovýstup, kl. 5 A – M. Nosek, L. Páleníček

Západní Kavkaz

  • Belaja Kaja (3851 m) – JZ žebro, kl. 4 A – Batík, Ševčík
  • Pik Ine (3409 m), kl. 4 B – Klem, Valenta

Baksanské údolí

  • Štít svobodného Španělska – přechod V – Z, kl. 4 A – S. Marek, L. Veselý

Oblast Digorie

  • Pik Ševčenko (4200 m) – V stěnou na předvrchol, prvovýstup, kl. 4 A – Bednář, Boháček, Pechouš, Vavroušek

Oblast Cej

  • Uilpata (4646 m) – jižní hřeben 2. pilíř, kl. 5 B, M. Neumann, P. Vaško
  • Uilpata – jižní hřeben 4. pilíř, kl. 5 A – J. Flejberk, B. Füzy, L. Gibas, M. Ondrejkovič
  • Uilpata – SV stěna, kl. 5 A – Čupel, Nikl, Špánik, Veverčák
  • Zaromag – DV stěna prostřední pilíř, kl. 4 B – Ďurana, Kováč, Lisý, Rusina, Vlnka
  • Mamisson (4358 m) – sever. Žebro, Boliževského cesta, kl. 5 B – J. Flejberk, B. Füzy, L. Gibas
  • Štít CDSA (4250 m) – V stěna, kuloár, prvovýstup, kl. 4 A – M. Neumann, Vaško
  • Adaj (4400 m) – V stěna, kl. 4 A – Kováč, Lisý, Rusina, Vlnka
  • Pik Vilsa (4100 m) – SZ žebro, kl. 5 A – Čupel, Nikl, Špánik, Vaverčák
  • Pik Passionarii (4000 m) – SZ žebro, cesta G. Polevého, kl. 5 B – M. Neumann, Vaško

Rok 1976

Oblast Bezengi, jižně od hlavního kavkazského hřebenu

  • Šchara – Záp. vrchol (5057 m) – JZ stěna, prvovýstup levou částí, kl. 5 B – J. Beneš, J. Janiš, J. Krch, J. Rakoncaj
  • Ušguli (4300 m) – JZ pilíř, prvovýstup, kl. 5 B – A. Belica, I. Dieška
  • Džangitau – Záp. vrchol, střed J stěny, prvovýstup, kl. 5 B – J. Flejberk, J. Kulhavý
  • Ajlama (4525 m) – J stěna, 2. pilíř, kl. 5 B – Z. Drlík, V. Tatarka
  • Ajlama – J stěna, varianta pravou částí trojúhelníka, prvovýstup, kl. 5 B – J. Beneš, J. Krch, J. Rakoncaj
  • Curungal (4222 m) – střed V stěny, prvovýstup, kl. 5 B – A. Belica, Z. Drlík

Oblast Cej

  • Uilpata – V stěna, cesta Sužajeva, kl. 5 A – Holčák, Směták

Oblast Kazbeku

  • Džimaraj (4773 m), S hřeben, kl. 4 A – Holčák, Směták

Rok 1977

Baksanské údolí

  • Štít svobodného Španělska – SV stěna, prvovýstup, kl. 5 A – P. Koubek, J. Růžička
  • Ullutau – S stěna, cesta Malceva, kl. 5 B – P. Koubek, J. Růžička
  • Ullutau – SZ stěna, deska, kl. 5 A – L. Benyšek, J. Šabata

Poznámka:
Stupně obtížnosti názvy štítů a výškové údaje převzaty z Klasifikačních tabulek Federace alpinismu SSSR( vydání: 1972, 1973). Rozdělení do oblastí je podle V. M. Abalakova (Osnovy alpinisma - 1950).

3. Seznam československých prvovýstupů na Kavkaze

Rok 1957

  • Pik Brno – J stěna, kl. 1 B, brněnští horolezci

Rok 1959

  • Donguzorun – SZ stěna, varianta Chergianiho cesty, kl. 5 A - K. Cerman, O. Kopal, R. Kuchař
  • Nakratau – S stěna, střed, kl. 4 B – K. Cerman, O. Kopal, R. Kuchař

Rok 1961

  • Donguzorun – SV stěna, varianta v horní části cesty, kl. 4 B – J. Červinka, M. Jaškovský, Vl. Šmída, Valtr
  • Šchelda – V vrchol, S stěna, varianta Kropfova pilíře, kl. 5 A – I. Plašil, J. Sláma
  • Džantugan – S stěna, kl. 3 B – Červinka, Jaškovský, Šmída, Valtr
  • Ullukara – S stěna, kl. 4 A – M. Jaškovský, Vl. Šmída, J. Červinka

Rok 1962

  • Čotča – S stěna, kl. 5 A – J. Čihula, J. Budín, L. Veselý
  • Belaja Kaja – SV stěna, kl. 4 A – J. Čihula, J. Budín, V. Karoušek, L. Veselý

Rok 1964

  • Šchara – SV stěna, kl. 5 B – P. Baudiš, I. Hýsek, J. Jursa, L. Záhoranský

Rok 1965

  • Šchara – S stěna, kl. 5 B – J. Ďurana, G. Tschunko, L. Záhoranský
  • Koštantau – S stěna, prostřední pilíř, kl. 5 B – J. Ďurana, G. Tschunko, L. Záhoranský

Rok 1966

  • Tetnuld – S stěna (v cizí literatuře označena jako varianta anglické cesty), kl. 5 A – V. Bůžek, P. Přerost, Č. Wojcik

Rok 1968

  • Kirpič – Z stěna, kl. 4 B – F. Grunt, E. Kolínko, K. Plechač
  • Pik Družba – SV hřeben, kl. 3 B – Z. Bartoš, V. Liďák, J. Němec

Rok 1972

  • Šchelda – V vrchol, S stěna, varianta Kropfova pilíře, kl. 5 A – J. Flejberk, Vl. Tatarka

Rok 1973

  • Nakratau – S stěna, levý pilíř, kl. 4 B (cesta na památku J. Kounického) – J. Čupel, L. Horka, S. Talla, V. Tatarka
  • Suaryk – střed J stěny, kl. 5 A – J. Hons, L. Jon, J. Novák, J. Rakoncaj
  • Štít MLR – SV vrchol, pravý pilíř S stěny, kl. 4 B – J. Čupel, L. Horka, S. Talla, Vl. Tatarka

Rok 1974

  • Bžeduch – SZ stěna, kl. 4 B – B. Adam, F. Adamík, J. Bílek
  • Čančachi – S stěna, kl. 5 B – J. Soldán, K. Schubert
  • Čančachi – S stěna, kl. 5 B – L. Benešová, J. Janiš, V. Širl, S. Talla
  • Mamisson – S stěna, středem stěny, kl. 5 B – B. Husička, Č. Wojcik, L. Záhoranský
  • Zaromag – S stěna, kl. 5 A – B. Husička, S. Talla, Č. Wojcik, L. Záhoranský
  • Zaromag – S stěna, pravý žlab, kl. 4 B – J. Soldán, K. Schubert
  • Ullarg – S stěna, kl. 5 B – M. Nosek, J. Pechouš, F. Půlpán, P. Schnabl

Rok 1975

  • Mižirgi – Z vrchol, J stěna, kl. 5 A – M. Nosek, L. Páleníček
  • Pik Ševčenko – V stěnou na předvrchol, kl. 4 A – Bednář, Boháček, Pechouš, Vavroušek
  • Štít CDSA – V stěna, kuloár, kl. 4 A – M. Neumann, Vaško

Rok 1976

  • Šchara – Západní vrchol, JZ stěna, výstup levou částí, kl. 5 B – J. Beneš, J. Janiš, J. Krch, J. Rakoncaj
  • Ušguli – JZ pilíř, kl. 5 B – A. Belica, I. Dieška
  • Džangitau – Západní vrchol, střed J stěny, kl. 5 B – J. Flejberk, J. Kulhavý
  • Ajlama – J stěna, varianta pravou částí trojúhelníka, kl. 5 B – J. Beneš, J. Krch, J. Rakoncaj
  • Curungal – střed V stěny, kl. 5 B – A. Belica, Z. Drlík

Rok 1977

  • Štít svobodného Španělska – SV stěna, kl. 5 A – P. Koubek, J. Růžička

 

| Komentáře(0)