Vyzpovídal jsem mladýho boulderistu a kamaráda Štěpána Pochmana. Ačkoli není veřejně příliš známý, tak se svými výkony řadí do té nejužší špičky českého boulderingu. Pojem underground mi k němu sedí. Leze hlavně na skalách a sám sebe popsal slovy: “mašťák, patičkovej týpek a kliďas”. Má dobrý styl, ať už jde o pohybové kreace nebo o rap, který přidává do svých videí. Slyšel jsi už o sektě Wolfgang`s witnesses? Zajímá tě kam tě může posunout cvičení doktora Čumpelíka? Přečti si, jak žije kluk, co od čtrnácti let konstantně buší ve skalách a nevypadá, že by ho to přestávalo bavit.

Štěpán v boulderu "Karnataka" 8A na Modřínu

 

Pověz něco o tom, jak jsi začínal?

Začal jsem lízt na stěně na dětským kroužku. Postupně jsem chodil dvakrát tejdně, a pak mě z BBčka (pozn. Boulder Baru) vytáhl Jenda Šolc do Magiku (pozn. Magic Wood ve Švýcarsku) a Kuba Novotný do Norska na skály. 

 

A to ti bylo kolik?

Třeba 14, 15. Pak jsem párkrát lezl s Jirkou Balášem na Sněžníku, a to mě mega chytlo, a tak jsem už chtěl lízt jenom venku.

 

A jak moc lezeš teďka?

Tak kdy se dá... když je počasí a když nejsem úplně na sra*ku.

 

Co tahle sezóna? Podařilo se ti prolomit hranici 8B a vylezl jsi hned dvě 8B/8B+. Co to pro tebe znamená?

Co to pro mě znamená? Možná, že jdu správnou cestou. Že můžu jenom lízt a ne úplně hrotit nějakej trénink a stejně se budu zlepšovat. Třeba pomalu, ale budu. A hlavně mě to baví lízt no, tak chci lízt.

 

Takže to číslo pro tebe není moc důležitý?

Beru to prostě jako přirozenej progres. Přijde mi, že dřív mi víc než dneska záleželo na tom, lízt o stupěň těžší bouldery. Teď je pro mě hodnotnější, když vylezu nějakej boulder, o kterým jsem dlouho přemýšlel, nebo koukal na videa... klidně v zahraničí. To má pro mě větší cenu. Nejde tam jenom o to číslo, ale o ten boulder jako takovej.

 

Vnímáš vůbec nějaké přechody mezi sezónami, já mám pocit, že stejně pořád kontinuálně bušíš. Možná u těch boulderů se to tolik nevnímá jako u lana...

Lezu furt. Občas mi to jde hůř, pak to zase třeba překlopím. Jako samozřejmě, že v létě toho vylezu míň, ale lezu pořád. Stejně to počasí je tak náhodný, teďka máš březen a měl jsi dvacet stupňů, jindy máš v březnu mínus pět.

 

Trénuješ nějak systematicky?

Když jsem chodil na střední, tak jsem trénoval víc, tím, že jsem chodil na umělku a chvíli jsem to bral podle tréninkovýho plánu. Ale přišlo mi, že jsem se z toho po chvíli začal “uvařovat”, asi jsem toho dělal moc. 

Ale myslím, že mi stačí lízt ve skalách. Pokud to bude dost intenzivní a kvalitní, tak prostě shořím i v 7Céčku občas (smějeme se).

 

Haha, třeba ve Fontáči?

Třeba ve Fontáči.

 

Štěpán o kompenzačních cvičeních s doktorem Čumpelíkem a Kubou Novotným:

 

Jak bys řekl, že to cvičení ovlivnilo tvůj lezecký styl?

Já to vnímám tak, že předtím jsem o tom pohybu vůbec nepřemejšlel a jenom jsem se prostě chtěl nějak dostat nahoru. Jenom jsem visel v prstech, a proto mě pak začaly bolet. Hlavní je uvědomit si, že člověk musí používat ty nohy aktivně, že jsou to tvoje další končetiny, ne jenom něco, co za tebou plandá. Musíš to využít, protože nohy máš tak silný, že když někam kopneš nohu..! Mě přijde, že to je základ. Já jsem měl extrémně plochý chodidla předtím, tak jsem to musel spravit, a pak se mi na nich stálo líp, takže jsem najednou byl silnější, ikdyž jsem vlastně silnější nebyl. Takže progres nohama a propojení těla.  

Štěpán v boulderu Ouest Coast 7C a Aszendent 8B/B+

 

Lezeš hlavně na pískovci v Labáku, na Broumovsku, ve Fontainebleau. Jaký máš k písku vztah?

Písek mám hodně rád. Mám rád tu přírodu, která je s tím spjatá, takový ty mechový údolíčka, s břízama, s borovicema. Líbí se mi i jak vypadaj pískovcový věže, na lano a na bouldry je Písek super matroš, prostě “obláče”, je to trošku jemnější. A hlavně jich u nás máme nejvíc, takže proto.

 

A co ty veže? Náhodou jsem to byl já, kdo tě jednou vytáhl na lano do Adršpachu. Tehdy se ti to celkem líbilo. Dočkáme se nějakých dalších výjezdů na lano?

Jó, tyjo. Teďka, když jsem byl naposledy na Ostaši, tak jsem si říkal, že bych to lano zkusil, protože bouldery už tam mám probraný. Vím co mi nejde, co mi šlo, tak jsem už zkusil a říkal jsem si: “no tyv*le, tady je jako hromada skal, akorát s lanem, tak jako proč to nezkusit?” Lákají mě ale spíš boulderový cesty, třeba ten Magnusův projekt na Střecháči (pozn. kámen na Ostaši).

 

Tak to rád slyším, to je celkem posun z minula, kdy jsi byl takovej striktně boulderovej.

To jo, ale jako kdybych tady měl dvě hodiny od Prahy Fontáč, tak nepojedu na lano nikdy. (směje se)

 

Co boulder prvovýstupy? Vím, že jsi celkem úspěšný hledač nových směrů.

Tyjo, jako mě přijde dělání FAček (pozn. zkratka FA z anglického First Ascent) jako ta nejlepší část. Prostě najít nějakej kámen, kterej nikdo nikdy nezkoušel, najít si tu svoji linku, a pak to všechno dovést k tomu, že to třeba jde nějak vylízt. Uděláš často dopad, musíš to celý očistit, počkat, než to vyschne a pak teprve zkusit kroky, jestli to vůbec jde. Ale když to pak jde, tak je to..., no dost mě to motivuje dělat FAčka! Když mám FA projekt, tak jsem na hodně upnutej. 

 

A nemáš pocit, že Labák už je vyčerpanej?

Néé, v Labáku toho ještě bude hodně podle mě. Jenom to chce čistit ty kameny...

 

Má v sobě jméno Štěpán nějaký silový geny? 

 

Kdo je tvůj lezecký idol?

Asi Nalle Hukkataival. Bouldry, který jsem od něj viděl mi vždycky přišly jako totálně jasný linky, takový ty king-lajny. Já jsem se vždycky díval na “Dosage” a takový ty starší boulderový filmy, takže jako tam si pak děláš takový ty svoje inspirace...

 

Co Wolfgang s Witnesses? Máš na YouTube Kanál kam dáváš videa vlastně skoro ze všech výjezdů. Proč?

Tak člověk si to na začátku točí, aby měl důkaz o přelezu, dejme tomu...  nebo třeba, aby zpětně viděl, jak to šel. Protože často ta beta může potom pomoct někomu i po tobě. To byla asi taková prvotní motivace, a pak to člověk tak přestříhává, protože v rámci jednoho výjezdu toho vyleze víc, a tak to pak nějak dá do kupy. Ten kanál se tak jmenuje, protože tam dáváme videa dohromady s kámošem Jonášem (pozn. Jonáš Kopecký). 

 

Štěpánův přelez Aszendentu 8B/B+ v Bahratalu

 

A jak vznikl název?

 

Jak moc je pro tebe lezení týmový sport a individuální? Jak vnímáš ten kontrast?  

Mně přijde, že bouldering je totálně individuální, výhody toho, že jdeš s někým jsou, že tam máš víc bouldermatek, že tě chytá, a že od něj můžeš koukat program. Jako rád lezu v nějaký partičce, ale přijde mi dobrý to nějak kombinovat. Zas být sám ve skalách má taky svoje pěkný stránky, je tam ticho, soustředíš se jenom na to lezení.

 

Jaký máš plány, ambice? Už máš vyhlídnutý nějaký 8B+? 8C??

Mě přijdě, že tak nějak možná začínám nakukovat do třeba 8A+/8B boulderů. 

 

No, nakukovat? (Štěpán má vylezeno 57 boulderů 8A+ a výš)

Tak jako v tom fontu třeba když zkusíš nějaký A+, tak fakt často zjistíš, že je to daleko no.

 

Teď jsi tam za jeden týden vylezl dvě 8A+...

Vylezl jsem tam dvě, víš co, ale pak zase zkusíš nějaký, co nesedí tvýmu stylu, nějakou kolmou hranu a říkáš si: to je jízda no! Takže nějaký 8B bych tam třeba chtěl vylízt, ale jako, že bych Koukal do 8B+ boulderů, to mi přijde ještě hrozně brzo... A u nás bych mohl, ale je to docela těžký na výběr. Je jich málo a ještě míň těch, který jsou vůbec potenciálně reálný, žejo. Máš nějaký B+ka na Sněžníku od Rosti (pozn. Rosťa Štefánek) po lištách, který já si ani neumím představit, že bych podržel, pak máš v Krasu asi spoustu B+sek, ale že bych jezdil do Krasu z Prahy... A pak jich je pár v Labáku, na Černým Bivaku jsou nějaký, ty jsou těžký... všechno je to těžký no (směje se), už bych to musel hoodně projektovat. Mě přijde dobrý se do toho tak postupně prolejzat, nepředbíhat, protože těch bouderů je tolik...

 

No jo, skromnost ti sluší a lezení ti jde. Přeju hodně zdaru v projektech, věřím, že se budeš prolejzat dál a těším se teda, až se potkáme v létě v Ádru!

---

F. Bulička