Ve dnech 12.-17.března t.r. proběhlo ve slovinské oblasti Osp zřejmě historicky vůbec první soustředění reprezentačního týmu ČR ve sportovním lezení na skalách. K mému potěšení se ho zúčastnili téměř všichni pozvaní reprezentanti a Osp tak zažíval opravdu velké chvíle.

Nejtěžším přelezem zájezdu se blýskl dle očekávání Adam Ondra, který urval „Sanjski par do vrha“ za 8c+/9a. Spotřeboval na to poněkud více času, než možná někteří čekali, ale Osp je obecně poměrně tvrdá oblast zejména právě v těch nejvyšších obtížnostech, navíc bych neřekl, že tohle je zrovna Adamův styl lezení. Když to vezmeme po pořádku, rozlezl se Adam jedním 8a, poté zkoušel OS nového 8c v ospské jeskyni, které nebylo zrovna ideálně suché a očištěné a proto po pádu už druhý pokus nedával. Pak už se věnoval zejména Sanjskemu paru, který poslední den dal prvním pokusem a rychle stihl přidat ještě „Popolni mrk“ 8c (1.pokus, kdysi zkoušel) a „Člověk neježi se“ 8c+. Obecně je dnes Adam Ondra považován za nejlepšího lezce světa na přírodních skalách, což tímto zájezdem jenom potvrdil.

Tomáš Mrázek se poměrně dlouho zasekl v závěrečném boulderu cesty „Histeria“ 8c+ a tak si oněch 35 metrů užíval několikrát, než si dolezl až k topu. Kromě téhle cesty zkusil „Za staro kolo in majhnega psa“, legendární to 8c+, který by dnes podle jeho slov bylo v řadě oblastí spíše 9a. Těžké lezení za spoďáky bez stupů. Předposlední den nalezl i do projektu ca. za 9a+ a pak už se věnoval OS přelezům „lehčích“, z nichž jsem měl to štěstí být u „Bitky se stalaktity“ za 8b. Tam se doslova prošel. Tomáš se chce letos mnohem více věnovat lezení na skalách než v minulé sezóně a myslím, že se tedy máme nejen na laně, ale i v boulderech, na co těšit.

Martin Stráník zahájil zájezd přelezem první části cesty „Sanjski par“ (8c) na sedm pokusů a stejný počet přelezů této cesty nakonec zaznamenal při pokoušení druhé „délky“. Ta je zatím nad jeho síly, ale kdybych měl hledat čtvrtého Čecha, který zdolá 9a, sázel bych rozhodně právě na Martina. Po tomhle vyždímání zkoušel člověka, který se nemá „ježit“, tedy první jeho část za 8c a několik cest na OS.

Silva Rajfová poněkud srážená zdravotními problémy vylezla poměrně rychle „Iglo“ za 8a a zkoušela m.j. „Marjeticu“ 8b/b+. Nevypadalo to napoprvé vůbec zle tak doufejme, že se pro ní ještě vrátí…

Rosťa Štefánek mně vůbec nejvíc překvapil tím, že přijel. Přestože mu charakter lezení v Ospu absolutně nesedí, rval se, co to šlo. Zkoušel dvě 8c a kopec lehčích cest. Nakonec sice odjel bez vážnějšího skalpu, ale pryč jsou léta, kdy Rosťa skutečně uměl jet ty svoje vizuálně hladké kolmice.

Z družstva B nemohu začít výčet jinak, než Filipem Harnou. Jako každý mladíček i on samozřejmě soupeřil s ostrými silovými bouldery, které v ospských cestách jsou, přesto Filip obrovsky potěšil. První den na rozlez flash „Trojski kuň“ 8a (nebo 7c+, podle zdrojů), druhý den „Bitku se stalaktity“ (sraženo z původních 8b+ na 8b), pak ještě zkoušel „Troju“ (8a+) a OS dal „Flash dance“. Těším se na Filipovu další lezeckou pouť.

Edita Vopatová, další mladičká hvězdička českého lezení, potvrdila, že již ve čtrnácti letech patří mezi českou ženskou špičku. Zdravotně taky rozhodně nebyla v pohodě, ale její elegantní lezecký styl jí provedl cestami „Rainy days“ 7b OS, Fragile 7b+ flash, Buena suerte 7b+/c PP (2 pok.), Figa 7b+ flash a Flash dance 7c PP (4 pok.). Ještě zkoušela Corto (8a), ale to bylo pro Editu příliš silové. Stejně jako u Filipa taky v případě Edity nemám obavu o budoucnost českého lezení.

Kristýna Ondrová a Helena Lipenská reprezentovaly spíše zkušenost v ženské části družstva B a obě kromě lehčích OS přelezů  pokusovaly v cestách za 8a. Kristýna se postupně unavovala v „Octoberfestu“, „Iglu“ (obě 8a) a „JSFK“ (7c+), Helena se rvala s „Cortem“ a krátce také s „Trojskim koněm“.

Petr Resch