Na začátku byl nápad - rozhovory se zajímavými osobnostmi piskovcového lezení do Ročenky ČHS. Nápad se podařilo realizovat - v Ročence ČHS 2016 je sedm stránek povídání o současnosti i budoucnosti pískovcového lezení s osmi "pískaři", mezi kterými nechybí např. Petr Slanina - Špek, Miroslav Dědek - Bojsa nebo Petr Jonh - Jony. Text, který si můžete přečíst v Ročence, je však redakčně krácen. Nyní vám nabízíme úplně znění všech rozhovorů, včetně těch, které nebyly do Ročenky zařazeny.

Rozhovory s "pískaři" 2017 - úplné znění 

Kdo se zapojil do ankety 

Petr Slanina - Špek: Lezec tělem i duší. Snaží se dělat prvovýstupy „Tak jak se má“.

Richar Müller: Univerzální turnovský lezec. Pískař, skalkař, horolezec, skialpinista.

Tomáš Sobotka - Tomajda: Lezec a experimentátor. Dvacet čtyři let se věnuji lezení. Vyzkoušel jsem všechny známé formy horolezectví, expediční jsem zavrhl, sportovní lezení mě baví občas a pískovcové lezení pořád. Je nejupřímnější a emočně nejsilnější. Prvovýstupy mě lákaly od mých začátků, je to něco co dává smysl. A pokoušet se prostoupit nepřehlednou a neprostoupenou stěnou považuji za  vrcholnou formu zábavy. Nic lepšího  jsem bohužel doposud nepoznal.

Miroslav Dědek - Bojsa: V domovské oblasti Hruboskalska je členem OVK a stará se o údržbu skal. Leze třicet let a pořád ho to baví. Převážně na tradičním písku kde je spoluautorem více než stovky prvovýstupů. Kromě písků má rád sportovní vápno, hlavně to Španělské a občas si připomene i technické lezení. V posledních letech doplnil lezecké vzdělání v tradičních oblastech Anglie a Švédska.

Dalibor Mlejnek - Nedori: Rodinkář se sklony k extrémismu. Domovská oblast – Český Ráj.

Petr John - Jony: Odchovaný adršpašským pískem, propagátor tradičního pískovcového lezení. V roce 2008 se podrobil seznamce s bigwalovým lezením v Yosemitech, následně našel motivaci v zimním lezení v horách. Za hranicemi vyhledává především oblasti s přívlastkem tradu.

Aleš Procházka - Alešák: Nadšený pískař a spárař, původem Pražák v současnosti žijící v Sasku. Propagátor a konzument tradičního pískovcového lezení ve své ryzí formě. Před pár lety objevil kouzlo prvovýstupů. Zajímá se o historické souvislosti lezení na písku, které shodně s některými svými názory úsměvnou formou publikuje ve svých článcích. Alešák je zvyklý jít vlastní cestou, bez ohledu na to, zda je už prošláplá, či nikoli.

Jirka Slavík - Prcas: Lezu od 1. 5. 1970. Začal jsem na Bořni, pokračoval do Tisé, Labáku, Ádru, Tater, Alp a Himálají. Během této plodné doby, která stále pokračuje, jsem zmáknul i něco prvovýstupů. A to jak na písku, tak i v horách… A podružný aktivity k milovanýmu lezení? Lyžování, snowboarding, paragliding, bouldering, běžky, pití vína, kytara, banjo a sem tam cigárko, jen to nikotýnový… A od toho sedmdesátýho roku jsem nevynechal téměř žádnej víkend, v kterým bych nelezl po skalách, krom několika málo vyjímek…No a lezení mě neobyčejně baví dodnes a dělám vše proto, abych svůj život naplňoval touto zábavou…

Pavel Henke: Skály patří nám všem, proto si je musíme hýčkat. Je to naše národní přírodní  bohatství se svojí důležitou historií. Lezu po pískách a kamenech po celé republice a děláme cesty i v Polsku. Alpy jako nejbližší hory.

Jiří Chocholoušek - Piškot:  Zatím leze. Aspoň trochu. Baví ho to, kdežto z moudrých řečí o lezení je čím dál rozpačitější. V posledních letech se pohybuje už skoro jen na domácím písečku. Trochu stárne a ve skalách víc než dřív vyhledává kouty, kde není moc lidí. Neví, co by o sobě měl říkat.

Karel Nováček: Věnuje se především pískovcovému lezení, jen málokdy a neochotně vyjíždí za hranice Adršpašska. Občas se nechá zlákat něčím větším.

připravili

B. Valentová, H. Obročník (TJ Český Ráj)