Facebook

Český horolezecký svaz

LUCKA HROZOVÁ opět ZA MAGICKOU HRANICÍ XI!

LUCKA HROZOVÁ opět ZA MAGICKOU HRANICÍ XI!
04. 11. 2021 | Rubrika: Sportovní lezení a bouldering

Kdo leze na písku IX je dobrej, kdo X, je už skalní profík a kdo se dostane za magickou hranici XI, to je bůh! V tomto případě spíš bohyně. Lucka Hrozová je jednou ze tří bab, co se pyšní tímto zářezem, jako jediná hned čtyřikrát! Před týdnem si do své vzácné sbírky připsala cestu “Periferie” XIa na pravém břehu Labáku. 

Lucka - Periferie XI (J. Špiroch)

Lucka v cestě Periferie XI, foto: Honza Špiroch

 

Kluci na ulici se za ní otáčí jako za pěknou blondýnou a jen málokterý by si tipl, kolik síly se v jejím drobném těle skrývá! Lucka leze od malička, ale mezi světovou špičku se dostala především svými výkony v ledolezení a drytoolingu. Poté, co jí zdravotní komplikace vyřadily ze hry, nazula místo maček opět lezečky a začaly se dít věci! V letošním roce se stala druhou češkou, která přelezla boulder obtížnosti 8B a nyní přelezla na písku svou čtvrtou cestu XIa. Touto obtížností se pyšní jen dvě další české baby - Jitka Mázlová a Gábina Vrablíková. Jitka se v roce 2002 postarala o první a doposud jediný ženský přelez kráné cesty "Těžká karta" XIa v Teplicích a v roce 2007 přidala cestu Francouzský styl XIa na Pantheonu. Gábina v roce 2018 vylezla "Šílený tanec" XIa na levém břehu Labáku a hned vzápětí se stala jedinou lezkyní, která se dostala ještě o kousek dál, a to přelezem "THC" za XIb tamtéž. Lucka skórovala v roce 2019 cestou "V Číně jedí psy" XIa v Labáku, svou klasu pak potvrdila cestama "Francouzský styl" XIa na Pantheonu, "Panel Fiction" XIa v Tisé a nyní "Periferie" XIa opět v Labáku. 

Lucka - Francouzský styl XI (Jan Záhula)

Lucka v cestě Francouzský styl XI, foto: Honza Záhula

 

poslední roky tě docela trápí zdravotní problémy, které se nedaří 100% zahnat, o co jde?

Mám diagnostikovaný chronický kompartment obou rukou. Někdy jsou lepší dny a někdy horší, ale ve zkratce jde o to, že když dělám cokoliv déle s rukama, tak začnu mít podobný pocit, jako když ti šíleně nateče a už neodteče... někdy jsou to i dost hrozný bolesti když jsem v klidu, takže jsem poslední skoro dva roky mohla dělat třeba jen maximálku, protože víc opakování čehokoliv s rukama už nešlo.

 

Jak to ovlivnilo tvoje fungování?

Občas se můžu vymlouvat doma, že nemůžu vysávat a umývat nádobí, protože někdy prostě stačí i menší činnost, aby mi ty ruce “natekly”, třeba psaní na klávesnici je taky peklo. Lezecky to ovlivnilo to, že jsem za poslední dva roky vylezla na laně jen pár cest a musela jsem přejít na boulder. Přestala jsem trénovat na stěně, tam jdu už třeba jen s mým Honzíkem na čumendu nebo koučovat, ale že bych si šla sama zatrénovat, tak to bohužel ne a moc mi to chybí, protože mě trénink dost baví a když vidím, jaký skvělý bouldry nebo cesty staví dneska na stěnách, tak jen smutně koukám, ale třeba se to někdy v budoucnu zase spraví...


Na jaře sis jako druhá česká baba zapsala 8B boulder a teď si na písku přelezla další cestu za magickou hranicí XI!. Až ti přestávám věřit, že si kvůli bolestem letos skoro nelezla! :) Kde na to bereš tu sílu? 

Letos jsem lezla hodně do dubna, v květnu jsme jeli do Magicu (pozn. boulderová oblast Magic Woods ve Švýcarsku) a od tý doby se to dost rychle zhoršilo, až jsem přestala lézt úplně až do nedávna. Ale mám pocit, že v hlavě lezu nonstop. Takže možná, že už se to z té mentální úrovně dostalo na fyzickou... Taky jsem toho natrénovala až až kdysi na cepínech, tak to mám možná do zásoby ;).  Plus mám asi i geneticky silný prsty a když trefíš dobrou cestu, tak se něco dá vylézt i bez tréninku.  Rozhodně to ale není, že bych teď měla všeobecnou výkonnost. Jo a ještě nikdy nevynechám pár konkrétních jogových cviků denně.

 

"Periferie" XIa je tvoje čtvrtá cesta v týhle klase, podle čeho sis ji vybírala? 

Vzal mě na ní kamarád. Kritérium pro výběr v těhle číslech na písku je pro holky asi jen jedno jediný - aby si dosáhla na chyty. Takže aby si člověk k tomu mohl ještě přidat, že chce nějakou krásnou linku, aby tam byl dobrý přístup nebo aby to byl ten a ten charakter, tak to moc nejde.

Často ti něco někdo doporučí, ale ze svý zkušenosti už vím, že i když kluk stokrát řekně "jooo, tam je to v pohodě, nic dlouhýho", že to tak často není, protože to nedokážou odhadnout, a to i když to je tvůj vlastní chlap (smích). Ale i naopak, někdy ti řeknou "to ani nezkoušej", ale pak si tam najdu něco, co jde třeba přebrat. Každopádně je lepší se o cestách pobavit s holkama.

 

Jaký byl proces toho přelezu, kolik výjezdů tě to stálo, jak jsi se připravovala?

Nijak speciálně jsem se na to nepřipravovala, u téhle cesty jde hlavně o to, aby nebyla zavlhlá, pak už zamkneš lištu a nepustíš. Kolik výjezdů, to přesně nevím, některý byl totiž jen procházkový, protože dojdeš a zjistíš, že to není suchý a jdeš o dům dál. Každopádně tady byl spíš problém s tím, že kvůli těm rukám jsem do toho nemohla dát moc pokusů a tím moc myslím, že jsem do toho mohla dát jen jeden pokus (smích). Pak se mi ty ruce stáhly a druhý pokus nešel dát ani kdybych čekala pár hodin. Pamatuju si ale, že už druhý výjezd jsem zkusila dávat ostrej, ale ty ruce to nevydržely.

 

Když bys všechny svoje jedenáctky měla porovnat, jaké si nejvíce cenníš a jaká se ti nejvíc líbila?

Určitě téhle. Já si hlavně z těch čtyř XIa dvě nepočítám za XI, spíš ty dvě vidím max za Xc (pozn. "Panel Fiction" a "Francouzský styl"), některou jsem vylezla třeba druhý, třetí výjezd a navíc na parným sluníčku ve 30 stupních, zato tady jsem měla asi tak dva, max tři stupně při přelezu, takže ideální podmínka. Jinak se mi všeobecně těžko srovnává, protože v průběhu roku mám velké výkyvy formy a jak jsem říkala, ty ruce mají lepší a někdy horší dny, že ani nemůžu dlouho držet volant, takže to asi nechci porovnávat. Navíc je to i o samotném lezení - něco mi extra jde a něco extra ne. Téhle cesty si ale nejvíc vážím také proto, že mi dala víru, že i když zrovna bude to horší období, kdy třeba nepůjde lézt vůbec, i kdyby to třeba měl být rok, dva, tak to zas snad jednou bude dobrý... Protože v létě jsem si opravdu myslela, že je s lezením konec.

 

Byla jsi na ledolezecký špičce, boulderový špičce, skalní špičce, co si budeme povídat, na olympiádu už asi nenatrénuješ :), ale co chystáš, co je další projekt?

Nic konkrétního v plánu nemám a jestli, tak asi něco, kde jsou potřeba jen silné prsty, protože nic jiného aktuálně silné nemám a že bych mohla v dohledné době začít trénovat, na to to bohužel zatím  nevypadá. Navíc taky vím, že ty ruce můžou kdykoliv zase úplně “vypnout”, tak se nechci na nic vázat a plánovat. 

 

 

GRATULUJEME A DRŽÍME PALCE!

 

 

 


M. Košatková, ČHS

foto: J. Špiroch, J. Záhula