Skály a bouldering

Jedním z odvětví horolezectví je i sportovní lezení, také nazývané „skalní lezení“ a bouldering. Určujícím hlediskem je tedy prostředí, kterým jsou skály.

Může se jednat o skály vysoké několik desítek metrů, na které se leze s lanem, s tím, že může jít o jednodélkové nebo i vícedélkové cesty.
Nebo se může jednat "jen" o kameny, na kterých se leze bez lana - bouldering, jehož obliba stoupá.

Oblast skalního lezení a boulderingu má na starosti Komise alpinismu.

SPORTOVNÍ LEZENÍ

Lezení se u nás tradičně dělí na pískovcové lezení spjaté s pískovcovými terény v Čechách (Český ráj, Labské pískovce, Adršpašsko-teplické skály a další pískovce Broumovska) a na nepískovcové lezení, které zahrnuje lezení na tvrdém materiálu jako žule, vápencových skalách apod. Důvodem tohoto rozdělení je charakter pískovce (lezení na pískovcové věže, specifické chyty, stupy, tření), který se promítá do celkového způsobu lezení včetně jištění. V našich podmínkách se v obou případech častěji jedná o lezení jednodélkových cest, ale nalezneme zde i mnoho vícedélkových směrů.

Na pískovcích se uplatňují tradiční způsoby lezení a platí pro ně Pravidla lezení v pískovcových oblastech v Čechách. V rámci těchto tradic jsou na českých pískovcových skalách trvalé jistící body (kruhy, popř. borháky) osazeny spíše poskrovnu a k dojištění se při lezení používají pouze textilní smyčky, takže lezení je často psychicky velmi náročné. V dnešní době se však už i v některých pískovcových oblastech razí sportovnější pojetí lezení a často tam vznikají dobře odjištěné cesty sportovního typu.

Nepískovcové lezení zahrnuje lezení na vápencových skalách, na žule, tj. na všech ostatních horninách. Z hlediska platných Pravidla lezení ve skalních oblastech sem patří i lezení na pískovcových skalách na Moravě nebo v několika malých oblastech v Čechách, které nelze považovat za tradiční pískovcové terény. Vzhledem k různorodosti oblastí, materiálu apod. nemá nepískovcové skalní lezení společného jmenovatele ve způsobu lezení, jištění apod. V mnoha případech se jedná o dobře zajištěné sportovní cesty s vysokou úrovní obtížnosti, ale obvyklé jsou i skalní oblasti, kde není lezení bez dojištění pomocí frendů, vklíněnců apod. možné. Jizerské hory mají samostatná pravidla lezení.

Bouldering

Bouldering je poměrně "mladá" lezecká disciplína, která se postupně oddělila od tradičního skalního lezení. Jedná se o lezení po kamenech či masivech nižších výšek bez zajištění lanem. V případě pádu slouží jako záchrana tzv. „bouldermatka“, což je speciální měkké dopadiště, které si lezec umístí pod sebe. Jedná se o čistě sportovní disciplínu, kdy se lezec pokouší většinou v bezpečných podmínkách, o co nejnáročnější lezecký výkon. V boulderingu bývají přesně vytyčené linie výstupu, a to včetně přesného přikázání určitého směru výstupu. Často jsou i některé chyty zakázány a často se výstup začíná ze sedu.

Klasifikační stupnice

Jakkoli je lezení na skalách nesoutěžním sportem, lezecké výkony se porovnávají a hodnotí, k čemuž slouží klasifikační stupnice a styly přelezu, které umožňují posoudit celkovou náročnost výstupu (zejména obtížnost lezení a psychickou náročnost). Klasifikační stupnice se v různých oblastech vyvíjely odděleně a proto není snadné obtížnost cest v jednotlivých oblastech jednoduše posoudit. V současnosti se u nás používá hlavně klasifikace UIAA, saská stupnice na pískovcích a některé další. Při zahraničních cestách po Evropě se vedle klasifikace UIAA setkáme nejčastěji s francouzskou klasifikací. K přibližnému porovnání slouží převodní tabulka klasifikačních stupnic.

Bouldering má své samostatné klasifikační stupnice.

Styly přelezu

Při posuzování hodnoty výstupu se bere v úvahu nejen stupeň obtížnosti, ale také styl přelezení. V současnosti se rozlišují tyto styly:

All Free – AF – Lezec překonává obtížnosti cesty vlastní silou, ale jisticí body může použít k odpočinku a pak dále pokračovat v lezení.
Rot Punkt – RP – Lezec překonává obtížnosti cesty vlastní silou, ale jisticí body používá pouze k jištění, nikoli k odpočinku; leze bez přerušení, při pádu musí začít celý pokus o přelezení znovu.
Flash – Lezec smí mít předem založené jisticí body a smí se před výstupem seznámit se způsobem přelezu (sledování jiného lezce); cestu překonává vlastní silou, nácvik není možný.
On Sight – OS - Lezec leze cestu bez předchozího nácviku, bez znalosti způsobu přelezu; opět překonává obtížnosti cesty vlastní silou, leze bez odpočinku, tak jako v případě RP.
Free Solo – lezení zcela bez jištění.