O víkendu 11. – 12. 5. 2019 proběhl Evropský pohár mládeže - první závod juniorské bouldrové reprezentace rakouském v Grazu.

Obávaný závod, vždy plný technických, koordinačních bouldrů se tentokrát odehrával v silovějším pojetí. Koordinační problémy samozřejmě nechyběly, ale naprostá většina bouldrů vyžadovala spíše komplexní sílu paží, prstů a celého těla. 

Naše B závodnice závod zahájily a svou první zkušenost (kromě Markéty Janošové, která je v kategorii už druhým rokem) zvládaly zpočátku docela dobře. Celkem rychle se všem podařil první i druhý top, ale pak už to začalo být obtížnější. Projevila se nervozita, nesebedůvěra , ale také silové rezervy. Markéta, která se 3 bouldry obsadila 30. místo trošku doplatila na to, že ve 2 bouldrech nedokázala sevřít startovací chyty na stisk  - dokončení bouldrů by už pro ni pak nebyl problém. Nejlépe se vedlo Martině Dušánkové se 4 topy – celkově 28.

B chlapci zaznamenali alespoň v 1 případě větší úspěch. Adam krájel kvalifikační bouldy jako máslo – hned 4 dal na flash -až se zastavil na jednom silovějším bouldru (3 pokus) a dvojskoku, který zvládl až na 4 pokus. Potom jakoby si přestal trošku věřit a nemohl se rozhodnout na dalším bouldru pro správné řešení – nakonec zachoval chladnou hlavu a na poslední pokus topoval. Pokusů bylo bohužel na finále moc – tak to o 2 místa nevyšlo. Ondra Mázl a Jindřich Houštěk dali shodně po 2 topech, což určitě nebylo jejich maximum a hlavně Ondra trochu doplatil na ztrátu odhodlání a sebevědomí do dalšího boje, ke kterému došlo po pár neúspěšných pokusech. Mikuláš Petrík s 5 topy odešel spokojen, výborně zabojoval hlavně v nepříjemné technické kolmici.

Dívky kategorie A už se svými zkušenostmi zacházely o něco lépe, když už hned věděly, který bouldr si vybrat jako první, jakou zvolit metodu přelezu apod. Náběhový bouldr vyřešily lehce, pak se Míši Smetanové a Elišce Bulenové podařilo topovat kolmý průtlak a nakonec Míša s Terezou Širůčkovou překonaly další kolmý násed na patu. Eliška Bulenová využila svého talentu a náročný dvojskok měla v kapse. Pak se ještě všem 3 jmenovaným závodnicím zadařil fyzicky náročný náskok do Cheeta kráteru. Eliška se 4 topy měla velkou šanci na finále, pokud by se jí podařilo vylézt ještě jeden (pro ni skoro povinný) kolmý násed na patu, ale tlak byl velký a Eliška nakonec obsadila sice výborné, ale smolné 11. místo. Velkým překvapením byl výkon Adély Bajerové, která na svém 1 mezinárodním závodě a teprve po krátkém systematickém tréninku obsadila se 2 topy slušné 29. místo.

V kategorii A chlapců bylo pro naše reprezentanty překvapivě náročné dosáhnout na lepší umístění, i když fyzicky byli připraveni. Ondra Slezák se 4 topy obsadil 38. místo, když mu nevyšel jeden silový bouldr, který ale rozhodně nebyl za jeho hranicemi a potom technická kolmice, u které jsme předpokládali, že bude Ondrovi sedět. Nakonec seděla Lukáši Dolečkovi, který se stejným skóre skončil 40. Lukáš si zase našel překážku v silovém náskoku do 1 ruky, stejně jako Martin Mikulec a Albert Musil. Oba si lehce poradili s techničtějšími bouldry, ale ty silové byly problematické.

Juniorky startovaly až po 5 odpoledne, takže únava z čekání už byla znát. Eliška Adamovská začala slibně a sebevědomě, když v prvních 10 minutách topla 2 bouldry. Pak se jí však nedařil pro ni určitě nenáročný nástup do kolmého koutu a psychický tlak byl na světě. Elle tyto situace příliš nepomáhají, nedokázala se už oklepat a pro její momentální formu překonatelné bouldry se jí nedařilo dokončovat. Nakonec zůstalo jen při 2 topech, ze kterých bylo 13. místo (do finále bylo potřeba topovat 4) Tereza Kubátová nakonec zdolala 2 zóny – na kolmém technickém bouldru byla šance i na top – a nechala tak za sebou další ženy Katku Macharáčkovou a Natálii Tužovou. Obě měly pěkné pokusy v silovém náskoku do 1 ruky i technický náběh nebyl nereálný – silová převaha jejich soupeřek však byla velká.

Poslední kategorii juniorů jsme začali koučovat po 12ti hodinách v lehce malátném stavu, ale další esspresso nás zachránilo. Do juniorů jsme vkládali velké naděje. Jakub Skočdopole na společných trénincích i v nominačních závodech předváděl solidní formu, bratři Potůčkovi se mu v lecčem vyrovnali nebo  ho i překonali - přípravu nikdo z nich nepodcenil. Bouldry byly utažené – silové a nekompromisní. Síla a odhodlanost všech závodníků ukrutná! Jakub potvrzoval své kvality – rychle topnul 2 bouldry, pak postupně přidal ještě další 2. Reálné bylo pro něj vylézt ještě 2 další, když v jednom padal těsně pod topem a v druhém se nedařilo udržet zónu po vypadnutí nohou. S 6ti topy by bylo umístění v první 20ce solidní. Šimon Potůček začal trošku smolně – po 40 minutách závodu neměl ještě ani jeden top a to ho psychicky rozložilo – přestal si i přes naše přesvědčování a povzbuzování věřit a svaly jeho v ten moment pesimistický mozek poslouchaly… V druhé půlce se trošku oklepal, podařil se první bouldr, pak hned druhý, ale na další minimálně 3-4  pro něj povinné bouldry už nestačil. Štěpán Potůček byl naopak povzbuzen úspěchem na začátku a celým závodem procházel v klidu a bez větších emocí  - byla smůla, že vyčerpal pokusy na kolmém koutku a že nepředvedl svou fyzickou kapacitu na silových bouldrech, ale se svým výkonem byl spokojen. Tomáš Lukášek byl blízko topu ve dvou bouldrech, jen zase malé sebevědomí a taky fyzické dispozice mu nedovolily zalézt lepší výsledek.

Celkově se výsledky nedají považovat za úspěch, i když ve 3 případech bylo finále tak blízko. Pro všechny byl závod opět velmi motivační (včetně nedělního finále) a kriticky se pustit do ještě tvrdšího tréninku jsou odhodlaní všichni – závodníci i trenéři.

Výsledky závodu najdete na webu IFSC

za tým Alexandra Gendová,

autorem fotek jsou Petra Adamovská a David Urbášek