Dlouhé měsíce intenzivních příprav a pak napjaté čekání, zda vše klapne podle představ. Klaplo. První červnový víkend se na Letenské pláni vydařilo vše od počasí, přes sportovní výkony až po diváckou atmosféru. Naše premiéra na poli pořadatelů nejvyšší závodní série IFSC si tak vysloužila jedničku s hvězdičkou.

Reprezentační trenéři Petr Klofáč a Saša Gendová běhěm závodu SP v Praze

Pořádat závod světového poháru IFSC je náročný úkol s vysokými nároky. Ačkoliv jsme v Česku pořádali tyto závody už dříve, s podobou těch dnešních je nelze srovnávat. Jak se nám podařilo s touto náročnou výzvou vypořádat, shrnuje reprezentační trenérka Saša Gendová, která za svou kariéru nahlédla do zákulisí mnoha závodů.

Na světový pohár v Praze jsem se moc těšila, ale zároveň mě svíraly pochybnosti, jestli se vše povede. Ačkoliv jsem se na organizaci akce téměř vůbec nepodílela, měla jsem pocit, že i na mě leží díl odpovědnosti za bezproblémový průběh, kvalitní rozlezovku, dobře postavené bouldery, fungující techniku a prostě všechno…

Už příchod na sportoviště mi ale vyrazil dech! I když jsem vše viděla s dostatečným předstihem na plánku, tak reálná podoba předčila všechna očekávání. Vše, od obrovského stanu pro izolaci závodníků, naprosto dokonalou rozlezovku se skvěle nahozenými chyty, bohaté občerstvení i v rámci kvalifikace!, až po výborně organizovaný, ochotný a informovaný tým dobrovolníků a pomocníků, bylo na výjimečné úrovni.

Prostě celý světový pohár v Praze, včetně doprovodného programu, počtu diváků, profi organizace i možností občerstvení byl i pro mne asi největším zážitkem celé trenérské a koučovské kariéry. Když k tomu připočtu nádherné počasí, panorama chrámu svatého Víta a neuvěřitelný výkon Adama Ondry, tak mám skoro slzy v očích.

Ještě jednou obrovský dík celému organizačnímu týmu, stavěčům, dobrovolníkům a prostě všem, kteří se na této akci podíleli. Myslím, že Český horolezecký svaz získal v očích (nejen IFSC) velký kredit!

Dalším členům reprezentace se v závodě, bohužel, moc nezadařilo a je potřeba se znovu zamyslet nad tím, co by se v přípravě na tuto disciplínu mělo přehodnotit, a to jak na straně vedení reprezentace, tak v samotném osobním tréninku závodníků. Je sice pravdou, že většina našich reprezentantů se specializuje na lezení na obtížnost, ale tento argument už neobstojí. Musíme  hledat cesty, jak vybudovat silný tým, který bude konkurenceschopný také v boulderu.

I když nám mezi mládežníky vyrůstají velké naděje, které na evropských závodech sbírají medailová umístění, tak se jejich tréninkové možnosti, ať už jde o zázemí, frekvenci stavění boulderů nebo finanční podporu, stále nedají srovnat s ostatními zeměmi. Personální zajištění vedení reprezentace je také minimální a komunikace s osobními trenéry závodníků mnohdy velmi komplikovaná.

Na druhou stranu, na obranu systému tréninkové přípravy bych uvedla tyto argumenty – existují již dvě kvalitní tréninková centra, disponujeme obrovským množstvím nejmodernějších lezeckých chytů, závodníci jsou pravidelně testováni v rámci aplikačních sportovních center, je zajištěna spolupráce s množstvím odborníků přes výživové poradce, sportovní psychology i mentální kouče a v neposlední řadě stavěče. Všichni členové reprezentace disponují kvalitním tréninkovým deníkem, frekvence společných soustředění a tréninků je stále vyšší a přenos informací prostřednictvím nejrůznějších přednášek, které tam probíhají je velmi intenzivní! Také úroveň lezeckých oddílů, té nejdůležitější složky celého systému, se díky vzniku sportovních středisek mládeže, sportovních center a pravidelné komunikace s jejich trenéry významně zvýšila. 

Cesta k úspěchu dalších našich závodníků v disciplíně boulder bude určitě ještě náročná, ale věříme, že jejich motivace, také díky takto skvěle zorganizovanému světovému poháru a dalšímu úspěchu našeho Adama Ondry, ještě poroste!

M. Košatková, S. Gendová