Ve dnech 28. srpna až 1. září se uskutečnilo Mistrovství světa mládeže, letos pro nás v exotické destinaci – v Singapuru. Pro mladé závodníky ze všech zemí je mistrovství světa nejprestižnějším a největším závodem sezóny, a tak když nastane situace, že se koná v tak vzdálené zemi, musí to všechny národní federace řešit zpřísněním pravidel pro výběr závodníků, kteří se mistrovství zúčastní.

Většina zemí a federací (včetně té naší) to však bere tak, že je potřeba mladé lezce motivovat právě nadějí, že když budou „doma“ nejlepší ve své kategorii a jedni z nejlepších na mezinárodních závodech, budou mít možnost se MSJ zúčastnit, i když se koná v tak „ekonomicky náročné“ lokalitě.

 

Faktem tak je, že závodníků nakonec nebylo o moc méně než na jiných mistrovstvích – do Singapuru přijelo 540 závodníků ze 46 zemí. Nejsilnější kategorie byla už tradičně chlapci A (16-17 let) se 69. závodníky. Nejsilnější výpravou byla výprava Ruska, které se závodů Evropského poháru mládeže letos moc neúčastnili, zato v Singapuru závodilo napříč disciplínami 54 ruských závodnic a závodníků! 

 

Vybírat jsme museli i my: Na základě výsledků na prvních dvou závodech Evropského poháru mládeže (viz článek zde) vznikl Elite tým pro Singapur – šestičlenné družstvo s pěti závodníky na obtížnost a jedním specialistou na rychlost:  V lezení na rychlost nás reprezentovali: Tereza Svobodová – v současnosti naše nejlepší závodnice v mládežnické kategorii A a aktuálně třetí v ratingu Evropského poháru mládeže,  Andrea Pavlincová také z kategorie A – dlouhodobě jedna z našich nejlepších závodnic (letos v první desítce EPM, v minulých dvou letech prakticky vždy ve finále!), Eva Křížová - juniorka a všestranná závodnice dosahující výborných umístění jak v rychlosti tak i v obtížnosti, Jan Jeliga – stále se zlepšující junior, který byl nakonec našim největším překvapením a Petr Čermák, výborný reprezentant nejen v mládeži, ale i mezi dospělými. Petr však nesplnil podmínky nominace pro Singapur a proto si celou účast hradil sám. V lezení na rychlost hájil naše barvy Jan Kříž, letošní vítěz EPM v lezení na rychlost kategorii A.

 

 

Závody se našemu týmu celkem vydařily, naše republika skončila v obou disciplínách hodnocení zemí na výborném 14. místě. Nejlepšími našimi závodníky byl Jan Kříž v rychlosti – 6. místo a Tereza Svobodová a Jan Jeliga v obtížnosti – oba 11. místo. Do semifinále v obtížnosti postoupila i  Andrea Pavlincová a nakonec získala dobré 21. místo.

 

 

Eva Křížová v rychlosti vybojovala 13. místo, v obtížnosti po nevydařené druhé kvalifikaci skončila na 33. místě. Petr Čermák měl sice po prvním dni výbornou pozici do semifinále, ale ani jemu nevyšla druhá cesta a bylo z toho pěkné 29. místo. 

 

Atmosféra na závodech byla fascinující, je to opravdu svátek lezení. Celý závod byl (jak je ale naštěstí na mezinárodních závodech vlastně normální) prodchnut velmi kamarádskou atmosférou, závodníci si fandí ale i radí navzájem i „mezi národy“ a je opravdu radost vnímat to nadšení a „posedlost“ lezením, které z mladých závodníků vyzařují. No a prostředí bylo úžasné – stěna byla postavena přímo na pláži mezi palmami, musím říct, že to působilo neskutečným dojmem. Pořadatelé sice trochu podcenili své monzunové počasí, takže časový plán nám neustále nabourávaly tropické lijáky, ale myslím, že to vlastně ani nevadilo, patřilo to ke kouzlu a exotice místa…

 

Za komisi mládeže musím říct, že jsem hrdá jak na práci komise tak na podporu ČHS, díky které se aspoň tato malá skupinka našich nejlepších mohla letošního největšího závodu mládeže zúčastnit.

 

 

---

Podrobná reportáž

 

A teď pro trpělivé podrobné (a neobjektivní ;-))  zprávy z bojiště, jak jsem je posílala rodičům a fanouškům (trochu samozřejmě zcenzurované):

 

První závodní den – středa:

V Singapuru zatím střídavě slunečno i oblačno, jak co se týká počasí, tak našich lezeckých výkonů.

Začátek kvalifikací byl posunut až na 11. hodinu kvůli slunci svítícímu do stěny, ale celý den se honily mraky a pořadatelé spíš řešili, že do cest (a do rozlezových stěnek) prší. To jsme ještě netušili, že časové posuny a přesuny (a déšť a voda v cestách) nás budou provázet celými závody.

 

Cesty nebyly předlézány "na živo", měli jsme videopředlez, sice to aspoň jede víckrát dokola, ale vidět je tam asi míň než při normálním předlezení. Při koukání na cesty jsme se trochu divili, že je to tolikrát prostříhané. Pak jsme pochopili - první den to byly hezké bouldrové závody s lanem... Jediný TOP - Momoko Oda v juniorkách, jinak výkony kolem 18+ stačily obvykle na nějaké pěkné 18.-20. místo, u malých holek dokonce výkon 12+ znamenal dělené 13. místo.. A nebylo málo výkonů pod 10 "bodů". No závodníci si moc lezení neužili. Koučové i mezinárodní rozhodčí nad tím trochu kroutili hlavou, že rozřazovat na mládežnických závodech u druhého presa by se nemuselo, obzvlášť když to prakticky všichni mají přes půl zeměkoule. Ale je to závod a všichni měli stejné cesty a podmínky..

 

Ale k našim..
I když je nás tady tak málo, samozřejmě někdo z našich musel být vylosovaný do cesty jako první - teď se to zadařilo Tereze, bohužel to bylo znát na nervozitě a výkonu. Bouldr relativně nízko ještě zvládla, při odlezení z něj ale bohužel pád.. Celkově 28. místo - jsme "nadšeni", že IFSC zrušilo mínusy, plusy ale používají místo nich, i přes diskusi s delegátem Tereze plus neuznali. Snad to zítra klapne líp a do semifinále se Tereza ještě prodere.

 

 

Další v této kategorii byla Andrea Pavlincová. S bouldrem se poprala výborně, dynamo o tři kroky dál ale přestřelila a netrefila chyt, takže nakonec 23. místo - dobrý základ na zítra.

 

 

Juniorky – opravdu výživná cesta - bouldr dole, ten Eva zvládla na pohodu a pak takové podivné chyty - obliny a spoďáky, kde popadaly i favoritky. Eva zalezla super - za ní zůstaly např. Rakušanka Poll nebo Francouzka Berthier, celkově dělené 25. místo, doufejme, že to zítra "přinejmenším udrží".

 

Junioři - Honza Jeliga - stejně jako Anďa přeskočil chyt - tedy šel do místa, kde to teda fakt nebralo, ale lezl výborně, je také na 25. místě, slušný výkon, i když vůbec nemohl ukázat, na co má.

 

 

A "poslední" z našich (nebo možná bych měla napsat: "nejlepší nakonec" - Petr Čermák - kategorie A... Forma (snad!!!) přišla sice pozdě, ale přesně včas - Petr skončil po výborném výkonu na 23. místě (za ním zůstal třeba standardní "bednař" David Firnenburg).

 

 

Tak po prvním dnu jsme byli celkem nadšeni a doufali, že děcka zvládnou nervy - Tereza opraví dnešek a ostatní udrží semifinálové pozice, že třeba by mohla být plná účast v semi.

 

Den druhý – čtvrtek – nejen počasí nevychází

 

Počasí: ono je tady období monzunů, tak "překvapivě" prší... Trochu nás překvapili pořadatelé. Stěna stojí na pláži kousek od moře, je to sice velmi hezké na pohled, vyloženě romantika málem jak z katalogu, ale praktické to moc není. Jsme tak nějak doufali, že vědí, že jim tu třeba i denně prší, ale asi ne - to by jinak přece měli aspoň malou stříšku nad stěnou a stěnu zezadu zakrytou... Takhle, když lije, voda protéká spárami mezi deskami a po stěně pak tečou takové hezké vodopády...

Ale k závodu – dnes probíhala druhá kvalifikace. Kromě Terezy všichni do 26. místa, tak jsme tak trochu doufali, že by to jednou mohlo vyjít -  Tereza si to spravit a ostatní taky a nebo to aspoň moc nepo..kazit - že by třeba byli všichni v semi.. No jo no, všem to nevyšlo.

 

První z našich lezla Anďa, měla pěkný předlez - před ní jako první a druhá lezly Salome Romain a Anak Verhoeven - no jenže to zas pak vypadá moc lehké, když se koukáte na ně ;-). Anďa bojovala a lezla dobře, jenže pak tam byl skok a bylo trochu vidět, že vytrvalost po antibiotikech není taková „jako zamlada“ (jak jsme si z ní dělali legraci). Skočila dobře, ale nešlo to už dotáhnout, na postup ale to stačilo, (i když jsme ji o tom až do konce kvalifikací nemohli přesvědčit). Ale forma se Andě zlepšuje, snad už teď bude zdravá a bude to zas super.

 

Petr Čermák lezl dobře, bojoval jak lev, jenže cesta mu nějak neseděla, i když se s tím rval, tak to nakonec bylo málo. Furt to vypadalo nadějně, dlouho se držel „nad čárou postupu“, ale prostě to Peťovi vyjít nemůže... to je fakt pech... Ale nakonec slušné 29. místo.

 

 

Tereza Svobodová - dobrý, konečně zas jednou... Asi teď má pravidlo, že se jedna cesta musí zalézt špatně, aby se druhá zalezla výborně ;-). Cesta ji seděla, byla vytrvalostní, sice těžká, ale šlo to a sedlo ji to, takže v cestě na nějakém děleném 14. místě, celkově do semi z 21.

 

Jan Jeliga (zvaný JJ) - tady se dá jen chválit! - JJ a forma to je teď synonymum. Lezl super, na pohodou, s přehledem. Skončil v horní třetině cesty a tak hlavně díky prvnímu dni postupoval do semi „až“ z 24. místa. A to jsme ještě nevěděli, co předvede JJ v semifinále.

 

Tihle všichni lezli tak před jednou hodinou odpoledne, pak se rozpršelo.. Nejdřív jen trochu, takže pršelo do rozlezovky, tak byl závod zastaven – jen že na chvíli, ale pak přišla průtrž mračen, vítr a bylo jasné, že "za chvíli" to suché nebude... A nastal očistec pro závodníky, co ještě nelezli a pro kouče.. Co půlhodinu, pak co hodinu meeting, co tedy dál...
14:00: Schůzka koučů: „Začneme ve 3 hodiny"
14:05 začalo znova pršet...
14:10 Schůzka koučů: „OK, sejdeme se ve 3 a domluvíme se, co dál..."
15:00 prší .. „HMMMM, sejdem se ve 4 a budem hlasovat, jestli se sejdem v 5 a nebo se to doleze zítra"
...
Strašné, Eva Křížová měla jít jako desátá, až se to znova rozběhne, tak chudák se tam mohla unudit k smrti.. Nakonec přestalo pršet a O PŮL SEDMÉ ZNOVA SPUSTILI ZÁVOD! To čekání bylo strašné...

 

No a na Evu (ale nebyla sama) to nějak dolehlo. Prostě to nějak nešlo. Nemohla se v cestě nějak chytit, pak ještě chyba a bohužel celkově až 33. Škoda, myslím, že na semi to letos být mohlo.

 

Závod skončil někdy kolem půl deváté, opravdu trochu dlouhý den.

Ale měli jsme 3 závodníky (z pěti) v semifinále, tak myslím, že to je super a že plán s podporou a cestou na MSJ byl dobrý!

 

Pátek – déšť a semifinále

 

Oficiálně se mela zavírat izolace v 9:30. Tak jsme vstávali před osmou - a byla tropická bouře - fakt hektolitry vody... V 9 hodin první info, že se otevření (a zavření) izolace odkládá o hodinu. No a pak už to bylo stejné jako v pátek. Po hodině další odklad a tak dál...
Nějak jsme to nechápali. V těch 9 hodin bylo jasné, že bude pršet ještě tak 2 hodiny (na internetu jde najít něco, čemu se říká radarové snímky...) a že pak potřebují další 2-3 hodiny na usušení stěny. Takže nakonec kolem půl dvanácté vyhlásili, že zavření izolace o půl třetí a start závodů o půl čtvrté. Akorát jsem se v tom lijáku s ostatními kouči párkrát prošli pod stěnu, aby mi tam řekli, že TEDA ASI ZA HODINU, ale že furt prší - což jsem asi nevěděli...
Fakt jak se občas nadává na organizaci na našich dětských závodech, tohle bylo ale fakt strašné. Chápu sice pořadatelé, šíleli, že se to nestihne, ale pro nás a hlavně pro závodníky to zas byla „soda“ - najíst se? Jít si lehnout? Stihnu to jít se někam projít? Mám tu sedět u internetu a nervovat se? Ale i o tom jsou závody.

 

Nakonec přestalo pršet, vysušili stěnu a SEMIFINÁLE ZAČALO.
První z našich lezl Honza Jeliga, protože první dva před ním spadli nízko.. A lezl a lezl a lezl a lezl... pak tam trochu pracně přebíral nějaký malý "hnus", tak jsme se mohli ukřičet a pak zas lezl a lezl.. Až byl 2 presa pod topem a tam „KONEČNĚ“ spadl. Myslím si, že si stavěči říkali, co to je - to jsme nějak podcenili - ale podcenili Honzu! Poté, co odlezlo asi tak 10 lidí - i několik fakt dobrých (třeba Bombardi, Epih..) a spadli pod ním, byl JJ prostě furt první! Pak mu to pár lidí sice pokazilo, ale OPRAVDU BOMBA. Tak dobře jsem Honzu ještě neviděla na závodech lézt a nebylo to, že by "ostatní měli smůlu" - prostě lezl tak, jak na to opravdu má – tohle bychom měli přát všem našim, aby se to prostě potkalo – pěkná cesta, forma a hlavně i hlava - pak je vidět, že do té světové špičky přeci jen patříme a že našim chybí opravdu už jen to „být vyzávoděný“. Největší překvapení pak bylo, když pod ním spadl i Stefano Gisolfi (finalista letošních SP dospělých). Nakonec Honza 11. místo, naprosto zaslouženě, fakt to životní výkon a koncert!!!

 

 

Andrea Pavlincová lezla výborně, spodkem se prošla, byl tam skok, to ani nezaváhala, pak ji ale sundal tah z obliny do obliny. Trochu si v semi polepšila a bylo z toho slušné 22. místo. Teď ji přejme, ať už je zdravá a na ME v Gemozacu plná sil!

 

 

Tereza Svobodová lezla taky velmi dobře, skok na pohodu, pak z těch oblin ještě odlezla a udělala pěkné dynamo do další obliny, tu udržela a pokusila se i přidat ruku a jít dál, ale už z toho bylo jen „plus“ a pád. Tenhle krok se pak ale stal klíčovým a pod Terezou popadala spousta i opravdu dobrých závodnic. Tak málem začala svítat naděje na finále, ta ale celkem rychle zhasla, když nastoupila první "osmička". Udržely a odlezly (a odlezly kus). Ale dobrý, na to jak se jí dařilo první den je nakonec 11. místo super (a to 11 jen kvůli kvaldám.. ale to je jedno).

 

 

No a tak večer bylo krásné finále, na které jsme se už jen všichni koukali... Teda kromě Honzy Kříže, ten šel vzorně spát, před svým velkým závodním dnem.

 

Sobota – rychlost

Konečně neprší, pro změnu je strašné vedro a díky ne úplně ideální organizaci se „praktice“ v rychlosti neuvěřitelně táhnou. Nakonec se místo v 11 začíná v jednu odpoledne. Eva i Honza Křížovi postoupili do finálové šestnáctky, Honza z dobrého pátého místa, Eva jako šestnáctá.

 

Evu sice vyřadila nakonec bronzová ruská závodnice Kaplinová, ale výborným časem se Eva Křížová dostala na celkové 13. místo a tak si snad spravila „náladu“ po obtížnosti.

Honza Kříž bez problému postoupil do nejlepší osmičky, tak jsme tajně začali doufat v medaili, ale vyřazovací způsob ve finálových bojích je krutý a po „zakopnutí“ v cestě skončil na MS mládeže „jen“ na krásném 6. místě.

 
Myslím, že s výkony můžeme být spokojeni, naši bojovali, co to šlo, konkurence byla veliká, ale i přesto můžeme být s obzvlášť s výsledky semifinalistů a s výsledky Honzy Kříže v rychlosti spokojeni.

Doufám, že i přes neustálé anonymní napadání práce ČHS a soutěžních komisí závodníkům a rodičům pohybujícím se kolem lezení vydrží zápal a nadšení a že i v dalších letech se povede alespoň podobným způsobem podpořit účast našich závodníků na závodech EYC a Mistrovstvích světa mládeže.