Nastal konec roku, tedy ten správný čas na to, abychom se ohlédli a připomněli si úspěchy českých reprezentantů ve sportovním lezení. Těch totiž letos na zahraničních soutěžích opravdu nebylo málo.

 

Naši závodníci se v roce 2022 zúčastnili úctyhodných 25 mezinárodních závodů, z toho devíti juniorských. Velké akce se konaly skoro na všech kontinentech. Jak už je zvykem, kromě stálých evropských lokací, jako je například letní série závodů Villars, Chamonix a Briancon, nechyběla ani Asie. Ti nejlepší z juniorské reprezentace se po dlouhé době podívali i do Ameriky (MSM) a jako třešničku na dortu nabídlo IFSC exotický závěr sezony v podobě indonéské Jakarty. 

 

Celkově se našim závodníkům podařilo ukořistit 24 cenných kovů, z toho 7 zlatých medailí. Zapomenout nesmíme ani na další významná umístění, jako 5 finálových účastí a 3 medaile na MEJ v Augsburgu a 5 finálových účastí a dvě medaile na MSJ v Dallasu. Také je třeba zmínit 8. místo, a tedy finále Světového poháru v obtížnosti v ženské kategorii. 

 

Nikoho asi nepřekvapí, že největších úspěchů na světovém poli dosáhl Adam Ondra, který letos ukořistil 3 zlata, stříbro a bronz. Adam v boulderu dominoval na Evropském poháru v Praze. V obtížnosti zářil na SP v Chamonix ale hlavně na ME v Mnichově, kde v této disciplíně zvítězil, a kde pak kromě bronzové medaile v boulderu přidal také stříbro v kombinaci. Co se týká Adama, ten se letos závodům věnoval spíše okrajově, samozřejmě kromě Mnichova, který byl vrcholem jeho sezony. Spoustu času strávil ve skalách, kde si zapsal hned několik hodnotných přelezů, včetně nové nejtěžší cesty ČR. 

Výborné výsledky předvedla také Eliška Adamovská. Ta sice na bednu dosáhla pouze jednou, když získala stříbro na Evropském poháru v boulderu v Brixenu, podařilo se jí ale dostat pětkrát do semifinále Světového poháru v lezení na obtížnost. V Edinburghu se probojovala i do vysněného finále a připsala si tak svůj druhý nejlepší výsledek na světové scéně. Mimo to se jí skvěle vedlo na Mistrovství Evropy v Mnichově, kde se dostala do finále v obou disciplínách a potvrdila své boulderingové zlepšení. Ze závodu si nakonec odvezla 6. místo v obtížnosti a 5. místo v boulderu a také v kombinaci, čímž se zařadila mezi evropskou špičku a potvrdila naději, že by na příštích olympijských hrách mohla mít Česká republika v lezení i ženské zastoupení.

Mezi další významná jména dospělé reprezentace patří Martin Stráník, který se letos zaměřil hlavně na obtížnost, ve které hájil české barvy ve třech semifinále Světového poháru, také v tom na mnichovském Mistrovství Evropy. Martin nás skvěle, a hlavně dlouhodobě reprezentuje už řadu let a my se nad jeho výkonností můžeme pouze s úžasem pozastavit.

V ženské kategorii se začíná čím dál tím víc skloňovat jméno Michaela Smetanová. Ta letos získala titul mládežnické vicemistryně Evropy a úžasnou bronzovou medaili na Mistrovství světa v Dallasu, čímž ve velkém stylu ukončila svou juniorskou kariéru. Také dokázala, že se začíná prosazovat i v kategorii dospělých, když se jí po několika velmi těsných umístěních, bolestivě blízko k branám semifinále, podařilo dosáhnout své první semifinálové účasti a konečného 16. místa na posledním SP v Jakartě. Jsme si jistí, že o Míše v příštích letech ještě hodně uslyšíme.

 

V konkurenci s dospělými závodníky se nenechal zahanbit ani Šimon Potůček, který na dvou mezinárodních závodech (SP Briancon a EP Žilina) skončil v první polovině startovního pole a na Akademickém mistrovství světa obsadil krásné 13. místo v boulderu a 20. místo v obtížnosti.

Reprezentant v disciplíně rychlost, Jan Kříž, bohužel na své úspěchy z předchozích let nenavázal. Jeho nejlepším výsledkem v tomto roce bylo 46. místo na SP v Chamonix a postup do osmifinále na ME v Mnichově. Ostatní členové rychlostnické reprezentace rovněž nezaznamenali žádná významná umístění. Je nutné říct, že Český horolezecký svaz nedisponuje trenérem speciálně pro tuto disciplínu, a proto je péče o rychlostnické reprezentanty  komplikovaná.

 

V mládežnické reprezentaci se letos začala objevovat i další nová, ale hned úspěšná jména. Mezi ně patří například Sabina Skoupá, která si během svého premiérového roku na mezinárodním poli připsala první stupně vítězů s bronzovou medailí v Dornbirnu. Na svém prvním mládežnickém světovém šampionátu se jí podařilo probojovat až do finále a na domácí scéně se zařadila mezi nejlepší závodnice. Pro Sabču se jednalo o zlomový rok a my jsme zvědaví, co nám v tom příštím ukáže.

Další úspěšnou závodnicí byla v tomto roce Arina Jurčenko. Ta sice na medaili nedosáhla, zato ale bojovala ve finále na MEJ jak v obtížnosti, tak v boulderu, ze kterých si shodně odvezla 5. místo. 

 

Podobné úspěchy, tzn. bronz v Dornbirnu a 5. místo na MSJ si zapsala naše další úspěšná a již zkušená závodnice Markéta Janošová.

Skvělým závodníkem je taktéž Marek Jeliga, který letos ukončil svou juniorskou kariéru s konečným počtem tří medailí. Marek se dokonce stal celkovým vítězem Evropského poháru mezi juniory. Stal se také jedním z našich pěti finalistů na MSJ.

Hvězdami mládežnické reprezentace se letos stali naši nejmladší kluci, tedy Lukáš Mokroluský a Jan Štípek. Ti si letos do své sbírky přidali nejvíce medailových umístění a je jasné, že o nich ještě hodně uslyšíme.

 

Honza, který během posledního roku zaznamenal výrazné zlepšení a dominoval na českých závodech, si z mezinárodních klání přivezl 5 medailí. Stal se mistrem Evropy a celkově si z Evropského poháru v lezení na obtížnost odnesl druhé místo. Jedná se o velmi komplexního závodníka, což ukazuje to, že stál na bedně také na MEJ v boulderu, kde vybojoval 3. místo. Kromě toho byl také jedním z finalistů na americkém MSJ.

Největší počet medailí letos posbíral Lukáš Mokroluský, s úctyhodný finálním počtem šesti kovů. Luky se také jeví velmi všestranně a do budoucna je stejně jako Honza určitě jednou z našich velkých nadějí nejen na laně, ale i v boulderu. Mezi jeho největší úspěchy patří rozhodně titul vícemistra Evropy v obtížnosti a bronzová medaile z MSJ v lezení na obtížnost. V portugalském Souru dokonce stanul na nejvyšším stupni EPM v boulderu.

Významných, finálových umístění na jednotlivých závodech EPM dosáhli také Tereza Širůčková, Jáchym Cink, František Danda, Jaroslav Šikula, Mariana Janošová a Natálie Paarová. 

 

Celkově se v posledních letech řadí česká juniorská reprezentace mezi ty nejlepší. V roce 2022 naši mládežníci získali celkem 19 medailí!

 

---

 

V roce 2022 proběhlo celkem 25 soustředění pro všechny disciplíny, a to v tréninkových centrech reprezentace Jungle Praha a Hudy Brno, dále pak v Budapešti a Ljubljaně.

 

Většina z nich byla koncipovaná jako simulovaný závod, aby naši reprezentanti měli možnost se co nejlépe připravit na atmosféru a stres na mezinárodních soutěžích. Zároveň jsme navázali spolupráci s maďarskou reprezentací, jejíž členové se účastnili několika bouldrových soustředění a přispěli tak ke kvalitě těchto akcí díky své vysoké výkonnosti. Vážíme si také součinnosti se slovinským týmem, pro ně jsme uspořádali simulovaný závod v červnu. Slovinští trenéři hodnotili tuto akci z organizačního a stavěčského hlediska jako výjimečnou.

K výborným výsledkům přispělo partnerství s Fyzio Gym Cooper, specializovaným pracovištěm, které zajišťovalo reprezentantům, členům VSCM a nejlepším závodníkům servis v oblasti pohybové diagnostiky, fyzioterapie a pohybové terapie během roku i na nejvýznamnějších mezinárodních i tuzemských závodech, soustředěních a společných trénincích. Přístup k jednotlivým závodníkům byl koordinován s reprezentačními a osobními trenéry, aby byly zajištěny nejen zdravotní aspekty, ale i optimální rozvoj výkonnosti. 

 

Na závěr bychom rádi poděkovali celému organizačnímu týmu, bez kterého by poslední sezona rozhodně nebyla takto úspěšná. Jedná se hlavně o trenéry, fyzioterapeuty, stavěče a fotografa. To jsou lidé, kteří naši reprezentaci vedou tím správným směrem, neustále přicházejí s novými nápady a umožňují našim závodníkům komfortní a pečlivou přípravu. Zároveň zajišťují veškerou organizaci a udržují dobrého týmového ducha, který v reprezentaci poslední roky panuje. Je za tím mnoho práce a vydané energie.

 

Jmenovitě bychom chtěli poděkovat hlavně Alexandře Gendové (šéftrenér VSCM), Petru Klofáčovi (šéftrenér reprezentace), Štěpánu Volfovi (trenér boulderové reprezentace) a všem ostatním, rovněž osobním trenérům za skvělou přípravu sportovců a bezproblémovou spolupráci. 

Velký dík patří také celému týmu Fyzio Gym Cooper – manželům Chovanovým, Martinu Vankovi, Světlaně Hrachovinové a Nikosi Zerdaloglu za veškerou fyzioterapeutickou péči. 

 

Dále děkujeme českým stavěčům za přípravu perfektních cest pro každé soustředění. Ivaně Palasové a Marcelu Janošovi za veškerou organizaci zahraničních závodů a nekonečnou trpělivost.

Za nádherné fotografie letos vděčíme Petru Chodurovi, který český tým doprovází jak v zahraničí, tak na českých akcích.

 

 

Komentář Martina Stráníka:

,,Highlightem sezóny bylo ME v Mnichově, úžasnej závod s perfektní atmosférou. Jsem rád, že jsem vyladil formu právě na něj. Ještě lépe jsem se cítil na následujícím SP v Koperu, ale špatným přečtením cesty jsem se připravil o lepší výsledek. Obecně, konkurence stále roste, ti nejlepší jsou pořád plus mínus stejní a pořád lepší a lepší, mezi nejlepšími udělali asi největší progres Japonci, kteří na laně začínají dominovat stejně tak, jako tomu je už dlouhou dobu v boulderingu. Ohromně se rozrostlo pole těch ,,středně" dobrých. Vlastně i závodník na 100. pozici leze 9a na skalách, úlet. Prostě se to závodní lezení stále více profesionalizuje a pokud chce být člověk úspěšný, musí makat a makat. Nejen si chodit zálezt, ale mít promyšlený tréninkový plán a bohužel, omezit skály, což mě trošku štve, protože bych ve skalách rád lezl více. Ten pocit být ve finále na svěťáku je ale jedinečnej, takže budu makat, abych se do nějakého ještě podíval. Součástí českého týmu jsem rád, myslím, že mezi námi panuje dobrá nálada a vlastně mě ti mladí stále ženou dopředu. Díky celému ČHS týmu za podporu.’’. 

 

 

Komentář Míši Smetanové:

,,Rok 2022 byl velmi úspěšným pro náš tým. Sama jsem dosáhla na pár ze svých velkých cílů a zúčastnila se závodů v zemích, do kterých jsem netušila, jestli se někdy podívám. Bez podpory a pomoci od týmových koučů a fyzioterapeutů by to ale určitě nešlo. Na všech závodech se nám dostalo té nejlepší péče a já byla vždy na 100% připravená podávat výkony’’.

---

Eliška Adamovská, členka reprezentačního týmu