Martin Stráník si ze SP v lezení na obtížnost v Chamonix odváží bronz

14. 07. 2021 | Rubrika: Sportovní lezení, RSS - iSport.cz

Martina jsme po 5 letech viděli na stupních vítězů a to vůbec poprvé v disciplíně lezení na obtížnost na SP!

V úterý večer 13.7.2021 proběhlo finále Světového poháru v lezení na obtížnost v Chamonix, ve kterém stavěči připravili opravdu pořádnou silovou nálož. Náš reprezentant Martin Stráník si s ní ale parádně poradil.

Martinovi moc gratulujeme a máme obrovskou radost z jeho mnohaleté úspěšné reprezentace!

Zeptali jsme se Martina, jak to cítil:

1) Jaké jsou Tvé pocity po 5 letech na bedně? A vůbec poprvé v obtížnosti na SP?

Jsem ohromně šťastný, finále svěťáku je velký zážitek a bedna to byla

třešnička na dortu. Vyšlo to skvěle!

2) Co tě vedlo k přeorientování z boulderingu na obtížnost v posledních letech?

Vlastně to byla trochu náhoda. Při pokuse o nominaci na olympiádu jsem

zjistil, že dnešní cesty na obtížnost mi hodně vyhovují oproti modernímu

boulderingu, ve kterém nejsem schopen držet krok. Uvědomil jsem si, že

pokud chci ještě na světě něco dokázat musím se vrátit zpět na lano,

začal jsem makat, i přes svůj věk cítím stále progres a teď dobrou formu.

3) Co ti pomohlo v poslední době v přípravě?

Nejvíc mě pomohl tréninkový profil (pozn. vznik nového reprezentačního

centra v roce 2020) na HUDY lezecká stěna Brno, kde jsou postavené

těžké cesty obdobné těm na světových závodech a z psychického

pohledu moje žena a dva úžasní kluci.

Do finále Martin postupoval z 6. místa.

Semifinálové kolo provázel nepříjemný déšť, diváky promočil až na kost a závodníky potrápil se třením. Martin Stráník ze sebe vydal naprosto vše a takto hodnotí svůj postup:

"Včerejší den se mi lezla každá cesta dobře. V první kvalifikační cestě

jsem se dostal kousek pod top a po malé chybě mě uklouzla noha,

trochu jsem si to zazlíval a věděl, že ve druhé cestě musím ještě

máknout. Druhá těžší cesta se mi daří o něco lépe, druhá polovina je po

stiscích a v těch si libuju, padám na bandasky a jsem spokojen.

Semifinále lezu bez chyby, daří se mi najít pár pozic na lehký odpočinek

a dolézám do výlezu, opět pád na natečení takže spokojenost a drama

do konce semi jestli to vyjde na finále nebo ne, a vyšlo! Mám obrovskou

radost!"

Do finále měla našlápnuto i Eliška Adamovská. Prokráčela s převahou až do TOPu! Bohužel jí došel čas před cvaknutím poslední expresky, a tak končí poprvé v kariéře v první desítce žen na světě! Více v jejím komentáři:

"Ohledně včerejška mám hodně smíšené pocity. Nevím přesně, jak bych

to popsala, je to něco mezi nadějí, štěstím a naprostou zoufalostí.

Radost z toho, že jsem v cestě poprvé cítila fakt velkou převahu- byl to

můj styl. Cesta nebyla těžká, jen vytrvalostní a já jsem si opět bohužel

dávala až přehnaný pozor na to, abych neriskovala a tím jsem ztratila

spoustu času, který mi pak opět došel. Nejhorší na tom je, že jsem se

cítila ve fakt dobrém flow a přišlo mi, že dokonce lezu docela rychle.

Když jsem se pak dívala na záznam, vypadalo to jako šnečí dostihy. V

cestě jsem se dokonce vracela, což bych si za okolností, že by to bylo

jen o trochu těžší, nemohla vůbec dovolit a znamenalo by to pád. To jsou

ale věci, na kterých s trenérem pracujeme a hodlám zamakat ještě

mnohem víc…