Facebook

Český horolezecký svaz

Členství, ČHS Trio, pojištění

ČHS informace, servis

Skály

Vzdělávání

Mládež

V sobotu proběhlo Mezinárodní mistrovství ČR v drytoolingu

V sobotu proběhlo Mezinárodní mistrovství ČR v drytoolingu
27. 11. 2018 | Rubrika: Soutěžní ledolezení, RSS - iSport.cz

Brněnský pilíř byl pokřtěn a drytool závodění se vrátilo v plné parádě. Ještě než se dostaneme k popisu akce samé, zaslouží se napsat pár slov o její přípravě.

 

Duro Duro Duro Duro Duro

 

První informace o uspořádání závodu byla zveřejněna 12. října 2018.

Pokud by jste v tu dobu navštívili proklamované místo konání, brali by jste ji jako hloupý vtip, nebo jako zaručenou novinářskou „kachnu“.

O týden později už se však objevily první změny, a potom už práce neustaly do posledních hodin před závodem. Došlo k úpravám terénu a porostu v okolí pilíře, následně k jeho „očištění“ od starých dřevěných chytů a původního jištění. Poté byly osazeny nové jistící body v počtu cca 250 kusů, nové převislé profily, a na závěr celé dílo dozdobily drytoolové chyty, pečlivě rozmístěné, aby vytvořily závodní cesty. Proti snaze organizátorů šel nejen čas, ale také počasí a stále se zkracující dny. Spoustu hodin se tedy pracovalo i při čelovkách. S čerstvými dojmy z právě proběhlého závodu nelze říct jinak, než: „Pánové, i dámy, klobouk dolů!“ Není prostor vyjádřit uznání jmenovitě všem, avšak dva lidé si to zcela jistě zaslouží, a sice Tomáš Lenc a Radek Zoban Lienerth.

Tom dodal veškeré své zkušenosti z výškových prací, a spolu se Zobanem strávili na pilíři nejvíce hodin. A Zoban je kapitolou sám pro sebe. Od první domluvy o pořádání závodu nezapochyboval o jeho úspěchu. Rozplánoval a rozdělil práce, kterých se vždy sám účastnil, a nakonec postavil soutěžní cesty a zorganizoval akci samotnou. Ještě jednou tedy pomyslný klobouček.

 

Duro Duro Duro Duro

 

Nyní už ale o produktu samotném, a tím bylo Mezinárodní mistrovství České Republiky v drytoolingu – Dry Tool Cup 2018. V sobotu 24. 11. 2018 ráno nebylo pod brněnskou přehradou zrovna vlídné počasí.

Pocitově docela chladno, navíc vlhko v různých podobách. Chvílemi jen mlha, která přecházela v jemné mžení. To pak v jemný déšť, a nakonec došlo i na hustý slejvák. Na antukovém kurtu pod pilířem byl naštěstí prostorný stan, připomínající cirkusové šapitó, navíc vytápěný.

Po celý den, a následně i noc, poskytoval divákům, závodníkům i organizátorům skvělé odpočinkové útočiště. Registrace, otevřená v 9:00, se velmi rychle začala plnit. Především hojná účast zkušených drytoolistů ze Slovenska, dávala příslib kvalitním sportovním výkonům. Ale i domácí špička dorazila, v čele s Mírou Matějcem. Na startu jsme bohužel postrádali třeba Honzu „Stračese“ Straku, nebo úřadujícího reprezentanta Toma „Bidla“ Indru, který sice přijel, ale kvůli zranění nemohl nastoupit.

S nepatrným zpožděním začala ukázka kvalifikačních cest předlezením. Sám stavěč je přeběhl celkem rychle a ihned je nabídl k dispozici „ozbrojeným“ nedočkavcům. Ještě předtím hlavní rozhodčí Jirka Čermák ujasnil pravidla. Někteří závodníci se šli zahřát během na silnici podél Svratky, nebo na schody vedoucí na brněnskou přehradní hráz. Počasí si to přeci jen vyžadovalo. Pak už se ale pod pilířem utvořily fronty na kvalifikační cesty. Bylo jich celkem pět, z čehož dvě, cesta číslo 1 a cesta číslo 5, jištěné TR. Nejsnazší byla cesta č. 2, naopak nejtěžší cesta č. 3. Také čtyřka dávala slušně zabrat.  Ovšem o finalistech se skutečně rozhodovalo ve trojce. Začínala na vnitřní straně pravého sloupu, odkud se traverzem po desce dostala na levý sloup, na jehož vnitřním profilu měla topový chyt. Komu se podařilo „přeparagánovat“ desku, zdaleka neměl vyhráno. Je třeba dodat, že cesty byly společné bez rozdílů a úprav pro muže i ženy.

 

Do finále tedy proklouzlo 8 mužů a 5 žen. Dámy zahájily v době, kdy přišel ten nejhustější déšť z celého dne. Naštěstí pro ně vedla jejich finálovka po vnitřní straně levého sloupu, takže je horní překlad trochu chránil, až do místa, kde museli „přístřeší“ opustit a vylézt do čelního profilu. Tento náročný výlez nakonec rozhodoval.

Naše nadějná reprezentantka Aneta Loužecká, která vyhrála kvalifikaci, sváděla souboj s Marií Šoltésovou ze Slovenska. Bohužel nedosáhla její bodované úrovně a musela jí celkové vítězství přenechat. Přesto byla z českých závodnic nejlepší a obhájila pozici reprezentantky i pro rok 2019.

 

To chlapům už tolik vody z nebe neteklo. Zato jim určitě hodně natékalo předloktí a proudem tekl pot. Jejich finálová cesta opět obsahovala oblíbenou „šuka desku“, vlastně dvě vedle sebe, ve výšce 10ti metrů, v délce 9ti metrů, tentokrát oproti kvalifikační trojce, v opačném směru, z levého sloupu na pravý, s výlezem do toho dne dosud nepoužitého, tudíž neznámého, pravého vnitřního profilu. Na jeho konci byl ve stropě umístěn pomocný krápník, a pak už následoval klíč cesty – výlez z převisu do čelního profilu. Především „šeredně“ dlouhá cesta.

Stejně jako u žen, také mužské finále přineslo vyrovnaný Česko – Slovenský souboj. První na tahu byli Češi. Finále rozjel předseda pořádajícího oddílu Lokomotiva Brno a jeden z hlavních organizátorů Pavel „Bača“ Vrtík, který dolezl až do modrého krápníku ve stropě. Po něm pokračoval olomoucký borec Michal Daniel, a také se dostal před klíčový krok, tedy velmi daleko. Následoval další reprezentant Lokálky Ondra Straka, kterého ale vytrápila traverzová deska. Českou čtveřici uzavíral žolík Míra Matějec. Na šuka desce byl rychle a bez zadýchání. Za ní už zadýchaný, ale ještě pořád při síle, aby si postěžoval na délku cesty Zobanovi, který v těch místech kontroloval průchodnost jistícího lana. Potom se Mirek bezpečně dostal ke krápníku, ale jako první ho vynechal a šel cepínem rovnou do chytu v hraně klíčového převisu. Krápník použil pouze pro nohy, a to mu pomohlo dosáhnout ještě o chyt výš. Už už to vypadalo, že Míra půjde dál přes hranu a do topu, když z tohoto kroku vypadl. Přesto skvělý výkon. V izolaci už čekali pouze čtyři slovenští závodníci.

První šel Emil Fraštia. Lehce se mu smeknul cepín ve startovní kolmici pod deskou, ale ustál to. Pak už šel bez chyb až ke krápníku, klíčový krok mu ale vystavil stopku. Poté se do cesty za hlasitého rock´n rolu doslova rozběhl Tono Suchý. U desky byl zřejmě nejrychleji a tři paragány měl také velmi rychlé. Pak se mu ale zadní cepín zasekl horními zuby drytoolového hrotu v díře a na dlouhou ruku nešel ven. Tono musel udělat šuku zpět a cepín uvolnit za cenu ztráty drahocenných sil. Do rytmu už se znovu nedostal, a smolně skončil v půli traverzu. Už zbývali jen dva závodníci – slovenská špička. Druhý nejlepší z kvalifikace, Marek Černý, rozjel svůj finálový pokus také velmi rychle. Vypadalo to, že jde dost na riziko, podle toho jak přebíral chyty. Ovšem jinak to asi nešlo. Takže za chvíli už byl u krápníku. Dal do něj oba cepíny a nasedl na předloktí. Z paragána se mu podařilo dosáhnout na chyt v hraně, avšak střídaní rukou a vyklepávání v těžké pozici šuky, ho stálo příliš mnoho sil a upadl, aniž by dosáhl úrovně Míry Matějce. Rozhodnout už mohl tedy pouze Juraj Švingál. Všichni očekávali, co suverénní muž kvalifikace předvede.

Jenže napětí netrvalo dlouho a Juraj vybral smůlu Slováků dokonale. K obrovskému překvapení všech se mu snad v pátém kroku smekla zbraň a největší favorit seděl v laně. A najednou bylo po závodě. Po skvělém závodě, který přesně posloužil k tomu, proč jsme Vás na něj zvali – k setkání, pobavení a sportovnímu zážitku. Vyhlášení výsledků ještě doplnilo poděkování závodníků organizátorům, Zobanovi zvlášť, a pak už někdo spěchal domů po náročném dni a někdo do vyhřátého stanu na náročné pokračování pozávodního kulturního programu.

 

Blahopřejeme vítězům, těm českým k nominaci do reprezentace, rovněž organizátorům k vydařené akci s velmi pozitivní atmosférou. Na závodě by se dalo pár věcí vylepšit, ovšem rozhodně ne v roce 2018. Toto bylo maximum a podařilo se vám uplést bič, však vy víte z čeho.

Děkujeme také slovenským účastníkům a 8. prosince, tedy decembra, vám návštěvu oplatíme v Žilině.

 

Vysledky_drytoolcup_2018

fotogalerie Pavel Nesvadba

 

A co je nejdůležitější výsledek tohoto závodu? Pilíř v Brně stále stojí (i po tom večírku) a stát bude dál. Je připraven sloužit tréninku i příštím závodům. Ale o tom zase v jiném článku.

 

Slávek Matuška