Mezinárodní mistrovství České republiky v drytoolingu BLACK DIAMOND Drytoolcup je každoročně hodnotným setkáním ledolezců a drytoolistů před zahájením zimní sezóny.

Je škoda, že v České republice nemáme více takových podniků, ale sezóna je krátká, lidé nechtějí jezdit jen po závodech, ale také lézt venku, takže možná lépe jedna pořádná akce než více drobných s malou účastí. Nicméně si neodpustím malé rýpnutí, že je škoda, když startuje více závodníků ze Slovenska než z České republiky, ale to se dá letos tak trochu svést na počasí a budeme pevně věřit, že se pro příští ročník nedají čeští lezci zahanbit.

Takže jaké to bylo. Pokud budu stručný, tak příprava větrná, průběh závodu dramatický a večírek bouřlivý. Ale to by asi nestačilo…

Kvalifikace zahájila jako obvykle krátce po 10:00 a pravdou je, že první cesty musely jít s vynikající bábovkou od našich novaček v žaludku trochu ztěžka. Chlapi rozlosovaní do pěti skupin na pěti cestách od M5 do M8+, které letos až na dva kroky nebyly extrémně náročné, spíš vytrvalostní, a bylo potřeba lézt rychle. Ženy lezly v jedné skupině na čtyřech cestách od M4 do M7-.

Jako hlavní rozřazovače se u mužů ukázaly velmi dlouhá „Transsibiřská magistrála“ M8+ a pak boulderový krok za spárku v „Rehabilitačních cvicích“ M8. Ženy se rozřadily průběžně a o pořadí postupu do finále rozhodla zejména „Iron lady“ M7-.

Finálový večer zahájil vložený závod na rychlost. Čtyři nejrychlejší muži a ženy si dali o vítězství rozlezy na paralelních cestách a publikum bylo připraveno na hlavní část večera finále žen a mužů v obtížnosti. V mužích byl nakonec nejrychlejším lezcem večera Tono Suchý, ale bohužel pád v rozlezu o postup do boje o zlato znamenal nakonec pouze rozlez o třetí místo, kdy předběhl Mano Grajciara. O první místo tak lezli Pepi Leško a Milan Dvořáček, kdy opět rozhodnul pád a zvítězil Pepi Leško. V ženách byla nejrychlejší Lucka Hrozová před Martinou Kratochvílovou, na třetím místě se umístila Linda Synaková a bramborovou medaili si odnesla Olga Kosek.

Finále MMČR odstartovaly ženy. Cesta se jmenovala „Síla něžnosti“ M8+ a do topu bylo potřeba nalézt cca 25 lezeckých metrů. I přes snahu vytvořit první půlku cesty velmi lehkou, stejně jako přechod příčné struktury do druhé půlky cesty, se úvod ukázal být příliš náročný pro pětici finalistek, kdy nejdále dolezla do začátku struktury Olga Kosek a průběžně tak vedla. Pro poslední dvě závodnice měla být cesta kompletně vylezitelná, a tak se spíše počítalo, která ze dvou aktuálně nejlepších žen drytoolingu si s cestou poradí víc v klidu a rychleji. Jako první nastoupila Martina Kratochvílová z domácího oddílu. Spodní pasáž v klidu a příčná struktura, ajajaj… No nakonec se zamotala, rozmotala a přelezla do druhé půli cesty, všichni domácí si oddechli a druhá půlka cesty včetně poměrně méně přívětivého technického spoďáku i vytrvalostnějšího dolezu už byla její. První TOP večera, zasloužený potlesk i radost. Poslední představitelkou ženského finále byla Lucka Hrozová a i přesto, že cesta byla papírově velmi lehká, stát se mohlo cokoli. Lucka však žádné zaváhání nepřipustila a klidně a plynule si dolezla pro třetí vítězství v brněnském drytoolingu.

Zahájení finále mužů patřilo letos k jednomu z nejemotivnějších okamžiků v historii závodu. Finálová cesta mužů „End of darkness“s délkou ke 30 m a obtížností M10 byla věnována kamarádům, lezcům, kteří v průběhu uplynulé sezóny zahynuli v horách. Krátce jsme vzpomenuli Jana Šofranka, který byl nazapomenutelnou osobou bratislavských drytoolcupů. Dina Kuráně, legendu slovenského alpinismu, průkopníka extrémního zimního volného lezení. Kubu Macka, lezce, skialpinistu, výborného parťáka, fotografa, který nafotil na BLACK DIAMOND Drytoolcupu 2012 nádherné fotky a v neposlední řadě jsme pak vzpomenuli Zdeňka Hrubého, předsedu Českého horolezeckého svazu, jehož životní pouť se uzavřela letos v létě ve stěně Gasherbrumu. Už nevím, kdo je autorem, ale dovolím si uvést jednu myšlenku, která mi nejen v souvisloti s kluky rezonuje v hlavě: „Lépe žít jeden den životem lva, než sto dní životem ovce“. Šofo, Dino, Kuba i Zdeněk odešli. Příčiny jejich odchodu byly různé, ale všichni odešli ve dni lva. Jejich odkaz je pro nás jak motivací, tak poučením a uctít jejich památku bylo tím nejmenším, co jsme pro ně mohli udělat.

Po představení finalistů a vzpomínce už měl program letošního Mezinárodního mistrovství České republiky pouze tři body programu. Finále mužů v obtížnosti, vyhlášení výsledků a afterparty s tombolou.

Do finále se jako první pustil muž se čtyřmi topy v kvalifikaci Damir Behlič. Na přechodu příčné struktury jej však zastavil technicko silový zdvih. Ten se ukázal příliš náročný i pro dalšího z finalistů Adriana Zvaru ze Slovenska a tak se začalo čekat, komu se podaří projít dál jako prvnímu. Výbornou show i techniky, které si jen tak někdo nedovolí, předvedl domácí Pavel Vrtík, pro kterého byl postup do finále velký úspěch a jako první nahlédnul do druhé půlky finálovky mužů. Ze šestého místa nastupoval do finále Honza Straka z domácí Lokomotivy Brno, tajná zbraň pořádajícího oddílu. V cestě se téměř ani nezadýchal, fixy držené s rezervou a první TOP na cestě mužů. Na pohovce určené vedoucímu závodníkovi se tak opět střídalo. Z pohodlných polštářů pohovky vedoucího závodníka se Stračese nepodařilo vystrnadit ani dvojnásobnému vítězi BLACK DIAMOND Drytoolcupu Alexandaru Matarugovi, ani Tono Suchému, kterému uklouzla zbraň ve stejném místě jako Damirovi a Adrianovi. Posledním českým závodníkem, který nastoupil z průběžně třetího místa, byl Mirek Matějec. Perfektní vyřešení klíčového boulderu, postup do vrcholové pasáže a pád pod Topem. Přeci jen je něco jiného, když cestu lezete bez tlaku času a porovnání s výkony soupeřů, než potom po závodě v tréninku, kdy vás nikdo nehoní a o nic nejde. Hoza Straka zatím stále na vedoucí pozici. Z druhého místa nastoupil Juraj Švingál, vítěz prvního ročníku drytoolcupu v Brně a několikanásobný mistr Slovenska v drytoolingu. Cestu lezl s přehledem a silovou převahou, ale přeci jen byla vidět malinká nervozita. Dolézá do posledního chytu pod Topem, cvaknutí topové expresky a pak…. Přehlédnutý Topový chyt a zavěšená zbraň ve vrcholovém řetězu. K času už není potřeba přihlížet, Honza zůstává sedět v pozici vedoucího závodníka a Ďuri s úsměvem komentuje vzniklou situaci s typicky slovenskou výslovností a výrazovostí. I to je závod. Průběžně druhé místo.

Nejrychlejším mužem na pěti topech kvalifikačních cest byl Janez Svolšjak. Ještě stále juniorský závodník už dnes hovoří i do semifinále IWC, finalista mistrovství světa juniorů 2013 v Saas Grund byl posledním, kdo mohl Stračese zvednout z pohodlné pohovky vedoucího lezce. Trocha nerovzity v nástupu na příčnou strukturu, perfektní fix v klíčovém kroku a obrovské uvolnění a zrychlení. Loni Janez spadnul v nálezu do příčné struktury a bylo to čtvrté místo, letos chce víc, chce vyhrát a cítí se silný. A je to z jeho lezení vidět. Trochu problémy se zamotaným lanem ve stropě, ale nakonec je cvaklá poslední expreska, obě zbraně v Topu a rychlejší čas. Poslední střídání na pohovce vítězů a Mezinárodní mistrovství České republiky v drytoolingu BLACK DIAMOND Drytoolcup Brno zná vítěze kategorie mužů i v roce 2013. Je jím Janez Svolšjak ze Slovinska.

Pak už jen vyhlášení vítězů, předání cen od našich partnerů a afterparty, která byla velmi důstojným zakončením perfektního dne, ale podrobnosti se k publikaci na oficiálních stránkách ČHS jaksi trochu nesluší. Všichni známe horolezecké večírky, že…

Takže díky organizátorům a pořadatelům ČHS, Lezecké centrum Klajda a HO Lokomotiva Brno, kdy zejména bez organizačního týmu brněnské Lokálky by se závod nemohl uskutečnit. No a dík našim partnerům, které nalezenete na webové stránce závodu www.drytoolcup.eu .

Pro rok 2014 si do svých diářů škrtněte termín 6.12.2014 a potrénujte, ať můžete podpořit českou účast. Aktuálně se na stěně dá lézt každé úterý od 14:00 do 22:00, přesné informace naleznete na www.klajda.cz .

Průběh závodu natáčela i Česká televize, zkácený komentovaný záznam byl uveden na ČT sport a nyní si ho můžete prohlédnout v archivu ČT. Další pozornost věnoval závodu magazin Vertikal, čas věnovaný závodu začíná na 5:00 minutě.

za pořádající HO Lokomotiva Brno

Radek Lienerth

fotografie Pavel Nesvadba a archiv pořadatele