Oceněné výstupy 2007

Horské výstupy naplňují pojetí klasického horolezectví. Jejich sportovní hodnota spočívá nejenom v technické obtížnosti a horském charakteru výstupu, ale dalších faktorech, jako je psychická náročnost, objevitelská hodnota, čistota lezeckého stylu a další. Kvalitu výkonů je obtížné posoudit - můžeme je pouze srovnat s výstupy podobného charakteru s ohledem na současný lezecký styl a lezeckou etiku.

Už samotné zařazení uskutečněných výstupů z tohoto hlediska do jednotlivých „horských“ kategorií nebylo jednoduché. Několikadélkový výstup může mít charakter jednoznačně horský, ale i charakter čistě sportovní zajištěné cesty nebo něco mezi tím. Současný trend lezení jakoby se snažil vyhnout přílišné námaze a riziku, takže v některých kategoriích nebylo z čeho vybírat.

Velehory nad 6000 metrů

V kategorii nejvyšších velehor je hlavním kritériem výkonu alpský styl a určitá jedinečnost výstupu, a proto podle názoru hodnotitelů nedosáhl žádný z výstupů na některé ocenění.

Přesto byla úspěšná celá řada expedic, z nichž nejvýraznějšího úspěchu dosáhla expedice na K2 vedená Leopoldem Súlovským. Na rameno postupovala expedice Česenovým pilířem a její člen, Libor Uher, dosáhl vrcholu této nejobtížnější osmitisícovky dne 20. 7. v 16:45. Od ramene, kde Česenův pilíř ústí na rameno a cesta se spojuje s Abruzziho žebrem, se Libor připojil ke členům americké expedice. Šli společně ve stopě prošlápnuté předchozí expedicí s kyslíkem, dosáhli vrcholu a společně také poněkud dramaticky sestoupili Abruzziho žebrem. V rámci této expedice předtím dosáhli Zdeněk Hrubý, Pavol Lupták a Radim Slíva dne 12. 7. vrcholu sousední osmitisícovky, Broad Peaku.

Mezi další úspěšné výstupy na osmitisícovky patří Lhotse (8516 m) klasickou cestou z jihu. Martin Minařík dosáhl vrcholu Lhoce v samostatném výstupu dne 21. 5. 2007. Vzhledem k tomu, že spodní část je jako společná výstupová trasa s Everestem velmi frekventovaná, postupoval sám až ze třetího tábora (7400 m). Cesta k vrcholu mu odtud trvala 48 hodin. Sám prošlapával stopu až na posledních 200 m, kdy ho předstihla expedice s kyslíkem. Shodou okolností ve stejných místech jako rok před tím jeho spolulezec, uklouzla a zahynula šerpská členka této expedice.

Alpským stylem McIntyrovou cestou na Shisha Pangmu 8013 m vystoupili v podzimním období Josef Morávek a Josef Šimůnek. Na vrcholu stál Morávek, Šimůnek po vylezení stěny sestoupil kvůli hrozícím omrzlinám a také proto, že už jednou na vrcholu byl.

Cílem hned dvou českých expedic se stala skupina Gasherbrumů. Obě si kladly za cíl vystoupit buď na jeden, nebo oba osmitisícové vrcholy, Gasherbrum I (8068 m) a Gasherbrum II (8035 m). Velká mezinárodní expedice, vedená zkušeným himálajistou Josefem Nežerkou, měla navíc za cíl prvovýstup alpským stylem na Gasherbrum III, který ambiciózně plánovali s návratem přes vrchol Gasherbrum II Marek Holeček a Jan Doudlebský. Počasí nakonec dovolilo vystoupit jen na jeden vrchol. Trojice Josef Nežerka, Olav Storli Ulvund a Zdeněk Němec zdolala nejvyšší horu masivu Gasherbrum I (8068 m) dne 12. 7. 2007. Pokus o prvovýstup na Gasherbrum III skončil návaly lavinézního sněhu ve výšce kolem 7000 m a jeho aktéři byli rádi, že se vůbec dostali dolů. V rámci této expedice působila rovněž čtveřice vedená Pavlem Klimešem, ze které bohužel zahynul během výstupu k vrcholu Gasherbrum I Jiří Daněk. Expedice vedená Pavlem Matouškem úspěšná nebyla.

Na výsluní zájmu se ocitla také nejvyšší hora světa, Mt. Everest. Češi si mohli připsat hned dva nové výstupy, a to oběma nejfrekventovanějšími trasami. Z tibetské strany vystoupila jako první česká žena Klára Poláčková (pokud nepočítáme výstup Renaty Chlumské s dvojím občanstvím), vedena svými Šerpy a za použití kyslíku. První český výstup normálkou přes jižní sedlo si pak připsal Pavel Bém (po kyslíku sáhl ve výšce 8000 m). Stal se zároveň prvním primátorem na Everestu (zatímco první český primář Vladimír Nosek byl na vrcholu již v roce 1998 bez kyslíku). Oba výstupy se těšily velké mediální pozornosti. Bohužel, na Everestu nevládla jen radost – v rámci jiné expedice zahynul další český horolezec, Libor Kozák.

Mezi výstupy v alpském stylu patří dosažení západního vrcholu Drifiky (6447 m) v Nagmah valley v Karakoramu Martinem Klonfarem a Jiřím Šplíchalem. Oba lezci dokončili prvovýstup započatý Slovinci v roce 2004, Babba’s Dead Cam, V M4.

Velehory pod 6000m

- skalní alpinistický charakter

Zde dominovaly tři výstupy. Dušan Janák společně s Václavem Šatavou jako druzí v historii volně přelezli na Grand Capucin cestu Voie Petit, 8b, E3, kterou vytvořil v roce 1997 Arnaud Petit a přelezl stylem AF. V roce 2005 uskutečnil Alex Huber první RP přelez a nejtěžší délku ohodnotil jako 8b.

Druhým oceněným výstupem bylo první volné přelezení cesty Jet Stream, 10-/10 PP, E4 (D. Janák jištěn přítelkyní) na Jastrabiu vežu. Vznikla tak pravděpodobně nejtěžší volně lezená linie ve Vysokých Tatrách. „Jet Stream“ vede v jihovýchodní stěně vlevo od tatranské klasiky “Pochylého plotny“. V roce 2000 ji jako technickou dokončili Martin Heuger a Ivan Štefanský a oklasifikovali ji 6/A3+.

“Čestným uznáním” byl ohodnocen prvovýstup na Mt. Kenya v Africe s názvem „Haba na Haba Hujaza Kabati“, obtížnosti 8 UIAA stylem OS, vylezený V. Šatavou a P. Jonákem. Jde o nejtěžší volně vylezenou cestu na hlavní vrchol Mt. Kenya (5199 m).

Velehory pod 6000 m

- sportovní charakter

Lezení ve většinou dobře zajištěném horském terénu s důrazem na obtížnost jednotlivých kroků zohledňuje kategorie „Velehory pod 6000m – skalní sportovní charakter“.

Zde se prosadil fenomenální Adam Ondra, který dosud lezl jenom na skalkách. Výstup roku získal za přelez cesty Silbergeier 8b+ stylem PP v Rätikonu ve Švýcarsku. Je prvním lezcem, který tuto cestu přelezl během jediného dne (za 8h). Cesta má 6 délek, dosud ji stylem RP vylezlo před Adamem 8 lezců: Beat Kammerlander, Peter Schaffler, Stefan Glowacz, Pietro dal Pra, Andreas Jörg, Iker Poe, Hari Berger a Ondřej Beneš. Hari Berger nacvičoval cestu asi 10 dní, Ondra Beneš čtyři dny. Adam Ondra ji přelezl za 8 hodin. Silbergeier (prvovýstupce Beat Kammerlander) patří mezi cesty tzv. Alpské trilogie, které byly ve své době nejtěžšími sportovními vícedélkovými výstupy v Alpách. Alpská trilogie ještě zahrnuje cesty End of silence 8b+ (Thomas Huber) v Berchtesgadenských Alpách a Kaisers neue Kleider 8b+ (Stefan Glowacz) ve Wilder Kaiseru.

Po Silbergeieru si Adam Ondra den odpočinul a pustil se do prvního RP přelezení cesty „Zub za zub“ z roku 2004. Autoři Sobotka, Mázl, Beneš a Rosecký ji tehdy vylezli stylem AF a oklasifikovali 9+ UIAA. Nejtěžší délku Adam vylezl na třetí pokus stylem PP a ohodnotil stupněm 8b+ francouzské stupnice.

Dalším kvalitním sportovním výstupem v nižších velehorách byl první český prvovýstup Ramadan obtížnosti 7c v oblasti Taghia v Maroku na masiv Tagoujimt N´Tsouitant, na kterém se podíleli J. Duchoň, M. Polmová a Slováci S. Fajka a T. Urban.

Je celkově vidět, že se v poslední době dostává do popředí zájmu spíše čistě sportovní přístup k lezení, preferující fyzickou složku horolezeckého výkonu před složkou psychickou. Klasické zimní a mixové lezení ve středních horách jakoby vymizelo, alespoň podle podaných přihlášek a zaznamenaných výstupů.

Nevelehorské skalní terény

Adam Ondra se prosadil i v kategorii skalních terénů sportovního charakteru. Za dva nejhodnotnější výstupy obržel „Výstup roku“. Prvním oceněným byl velmi rychlý přelez cesty Abysse, 9a PP na třetí pokus v jednom dni.

Jde o teprve třetí přelez této cesty v Gorge du Loup ve Francii, po Alexandru Chabotovi a Andreasi Bindhammerovi. Andreas dokonce navrhl obtížnost zvýšit na 9a/9a+.

Druhé ocenění v této kategorii získal opět Adam Ondra za pravděpodobně nejtěžší sportovní cestu v ČR, „Perla východu“ 8c+(9a) , kde má 1. RP přelez. Cesta vede v Moravském Krasu na Lidomornu mezi Kostějem Nesmrtelným a Hradní spárou.

Ohodnocením „Čestné uznání“ byl oceněn prvovýstup a první RP přelez čtyřdélkové Czech Line, 7c+ z dílny Ondřeje Beneše a Tomáše Sobotky. Cesta vede na skalní útvar Bird man v provincii Yangshuo v Číně. Jednalo se o náhradní program, když počasí prakticky nedovolilo vylézt ze stanu pod pětitisícovkami v oblasti Siguniang, která byla hlavním cílem této výpravy.

Začátkem roku se zapsali do historie na Homoli cukru v Rio de Janeiru T. Sobotka a J. Lautner prvovýstupem Město bohů 10- RP. Jednalo se o první český a zároveň nejtěžší výstup na Homoli cukru se samostatnými třemi délkami, ústícími do Italské cesty. Cestu však místní lezci zrušili pro údajný konflikt s pravidly ochrany přírody.

Na žádné z ocenění nestačil ani prvovýstup Martina Stráníka s inteligentním názvem „Big Chovno“ 8b+ PP v sektoru Big Guerrera ekvádorské oblasti Paute.

Mixy a ledy sportovního charakteru

Mírné zimy a stoupající obtížnost ledového a mixového lezení ho v posledních letech přibližují spíše k drytoolingu, tedy lezení s cepíny po skále. Drytooling si u nás našel své četné příznivce, a tak byla tato kategorie nabitá.

V kategori „mixy a ledy sportovního charakteru“ padly hned tři Výstupy roku. První dva si odnesl L. Mázl s V. Šatavou za čtvrtý a pátý přelez Game over M13-, PP v rakouském Drylandu bez použití patních hrotů v březnu loňského roku. Jde o donedávna nejtěžší mixovou, respektive drytoolovou cestu v Evropě. Těsně po nich tuto cestu přelezl ještě Stanislav Hovanec s patními hroty, což snižuje obtížnost o stupeň. Proto se vydal do Drylandu znovu těsně před koncem roku opravit styl, a výstup bez patních hrotů se jako třetí český přelez podařil i jemu.

Výstup roku získala Jitka Mázlová za přelez cesty Jsi bůh nebo ďábel, M10/10+ v Českém Drylandu ve skalách u Pily. Tímto přelezem, třetím celkově, se jí podařil nejtěžší ženský výstup mixovou cestou. Své kvality pak potvrdila ještě v rakouském Drylandu, kde si na své konto připsala Fontok M10- PP.

V domácích a saských pískovcových oblastech nebyl přihlášen žádný výstup provedený v souladu s platnými Pravidly lezení a tím jsme se dostali k „nejnižšímu“ lezeckému směru, kterým je bouldering.

Bouldering

Nejtěžším přelezeným boulderem v minulé sezoně byl Black Box 8b/b+ (klas. Fontainebleau) na petrohradský kámen Zimní palác.

Petr Resch se prvním přelezem tohoto boulderproblému stal druhým Čechem vedle Rosti Štefánka, který má na svém kontě tak těžký boulder. Význam Petrova výkonu je podpořen skutečností, že se boulderingu v Čechách věnují i naši nejlepší lezci Adam Ondra, Martin Stráník a další. Ve světě však dosáhlo bouldrové obtížnosti kolem 8b už více lezců, proto byl výstup oceněn jako „Čestné uznání“. Nejtěžší boulder, Poslední mažoret 8c přelezl podle zpráv na internetu Rosťa Štefánek, ale do soutěže jej již tradičně nepřihlásil.

Tradiční skialpinismus

Radku Váňovi komise udělila ocenění „Sjezd roku 2007“ za lehký styl výstupu v malé skupině na Spantik (7027 m) a následující sjezd z vrcholu do výšky 4800 m pod C1. Celá akce proběhla v progresivním stylu současného výškového skialpinismu.

Zvláštní uznání

Zvláštní uznání za horolezecký výkon navzdory svému handicapu obdrželi
nevidomí lezci Roman Ruský za výstup hranou Sasso di Bosconero, obtížnost IV+ v samostatném dvojčlenném družstvu s Janem Bourkem za pět dní a Jan Říha za třídenní výstup bigwallovou cestou The Nose VI 5.9 C2 na El Capitan v Kalifornii v USA. Honza se stal pravděpodobně druhým nevidomým lezcem na světě, který tuto cestu přelezl za asistence Janka Bednaříka a Vojtěcha Dvořáka.

Poděkování a uznání patří také spolulezcům obou nevidících lezců.

Za komisi alpinismu Jan Kreisinger, Petr Jandík, Alena Čepelková