Uffff….. a je to tady, dlouho očekávaný konec, aspoň co se týče pro Members Gasherbrum One. Na druhou stranu pro Vás čtenáře se teprve teď rozvíjí nasycený příběh, který má v sobě všechny prvky Hollywoodského trháku. Nehodlám jen tak třepotat pyskem do větru, naopak  jsem si zcela a naprosto jist tím co tvrdím: KREV,POT a SLZY……… 

Předhazuji malou rekapitulaci  jako lehký předkrm, neboli doslova návnadu pro roztažení polykacího ústrojí, které bude nuceno přijímat mega sousta prošlých dnů. Jak jsem psal již v úvodním článku, stal jsem se, a to podotýkám, přinucen okolnostmi osudu dle definice úředních samců LEADREM výpravy. Měl jsem na starosti sedm bílých, neboli Sira Honzu, Sira Kubu, Sira tamtoho a onoho, plus kuchaře Aliho včetně pomocníka Azahíra, no a v neposlední řadě také sám sebe. Jak se dá očekávat, na jednoho člověka je toho až moc a tak kus  z té tíhy odhodím směrem k vám ze svých prohnutých zad ……….  

Na kopci nakonec postupně stáli čtyři z nás osmi zoufalců, nemotorný obrněnci pod vrstvami peří s chrčivým dechem,krůček za krůčkem řídkým vzduchem až na samý konec. Jeden přesto dokázal gymnastický veletrumf, když z výšky mnohem víc jak sedm tisíc metrů dělal dolů za přihlížení obdivných pohledů tři stovky metrů bravurní kotouly po hlavě. Přežil a odešel rozchechtaný do údolí. Další si vymyslel podobný hororový námět končící až následným transportem helikoptérou do nemocnice v údolí. “Děkuji za optání“, ano, žije, k tomu bez viditelné ztráty kytičky. Další z mnoha nabízených titulů může znít„ zcela sám na vrcholu“, nebo "kde máme to hulení", případně závěrečný tahák "kam zmizel chlast"!!!

Doufám, že aspoň jeden podtitulek zláká Vaši pozornost, JELIKOŽ v nejbližších  dnech vtrhne na stránky webů příběh s fotkami, dobarvující stále živoucí historii osmi lidí, toužících po stejném cíli a to podívat se z vršku krásného kopce Alláhovi do oken.

Zatím těbůh

Marek