Co všechno obnáší taková „pořádná expedice“? Tradičně na závěr tříletého programu Sokolíci jsme se vydali na měsíční výjezd do Himálaje v severní Indii. Volba padla na oblast Zanskar.

Zahraniční lezci do Zanskaru, který sousedí se známějším Ladakhem, jezdí zhruba od roku 2016. Během příprav jsme se tedy spojili s členy předchozích expedic a zjistili od nich informace o jejich prvovýstupech, ale i o tom, že je možné za pomoci místních lidí zařídit base camp s kuchařem a zásobami, vynášku materiálu a spoustu dalších logistických záležitostí.

Po příletu jsme se nejprve aklimatizovali ve městě Leh a vesnici Tungri. Base camp jsme pak postavili ve výšce lehce nad 4900 m n. m. na plošině podél ledovcové řeky Rangtik. Po dobu tří červencových týdnů se stal naším domovem.

Jak jsme už zmínili, v údolí Rangtik Tokpo před námi působilo několik lezeckých výprav (Slovinci, Italové a Rakušané), a tak jsme se, kromě hledání nových směrů, pokusili také o volné přelezy cest, které prvovýstupcům odolaly. Respektive, které byly prostoupeny technickým lezením – hákováním. Tohle se povedlo hned dvěma dvojcím Sokolíků.

Se zásobami a materiálem nám do BC pomohlo deset koní. 

První byla dvojice Marin Jeliga a jeho bratr Honza, který na expedici vyrazil místo Honzy Vopata. Bráchové Jeligovi byli po pěti jednotlivých dnech hledání a nacvičování, kudy technicky přelezené části zvládnout volně, připraveni na ostrý pokus... Během něj strávili dva dny ve stěně a přespali na vypůjčené portaledgi. V druhé klíčové délce vytvořili vlastní variantu, jelikož původní tenká trhlina po skobách lézt volně nejspíš vůbec nepůjde. Zapsali tak PP přelez cesty Norbu Duk Lam (560 m, 8a+) na Little Jamyang Ri (5600 m n. m.). Klasifikaci se rozhodli ponechat na 8a+, což odhadovali také prvovýstupci z Jižního Tyrolska. Sice nemá extrémní himálajskou délku, avšak v této nadmořské výšce je to jedna z nejtěžších volně lezených skalních cest na světě. Většina lezení se jistí po vlastním a v klíčových délkách se dají cvaknout postupové nýty. Kluci do své varianty také přidali několik nýtů – ručně bez elektrické vrtačky, což je pro toto údolí současný etický standard.

Marin Jeliga bouldruje v nové volné variantě cesty Norbu Duk Lam. Druhá klíčová délka pustila za 8a+.

O další úspěch se postarala dvojka Albert Musil a Tomáš Trajbold. Ti nás v basecampu napínali s přelezem až do samotného konce expedice, jelikož vrcholu cesty dosáhli úplně poslední den před odchodem do údolí. Cestu vylezli stylem „ground up, single push“, který trval pět dní. Počasí v závěru expedice úplně nepřálo, a tak se kluci obrnili řádnou dávkou vytrvalosti a využili každého několikahodinového okna lepšího počasí, vylezli pár délek denně a pak se vrátili zase zpátky v mlze, dešti nebo sněžení do své portalledge a doufali, že další den to bude lepší. Počasí se umoudřilo až pátý den, což jim dovolilo výstup dokončit a absolvovat několikahodinové slanění relativně v klidu. Cesta Nelim Lam (700 m, 7b+) na horu Jamyang Ri (5800 m), obsahuje původně několik délek A0 a dvě houpačky – pendly. Nyní má však kompletní volný přelez a není třeba se nikde houpat.

Dále se povedlo najít jeden úplně nový směr, o který se postarala dvojice Albert Musil a Jarda Málik, kteří v podstatě stylem „OS tým“ vylezli na Little Jamyang Ri a svoji cestu pojmenovali Dwarf Elephant Hunters (450 m, 7a). Prvovýstup se jim povedlo vylézt celý po vlastním jištění včetně štandů, takže v ní není zavrtán jediný nýt. Ani zatlučená skoba – celé to zvládli po frendech, vklíněncích a smyčkách.

Na závěr po nás zůstal projekt, který vede z dálky viditelnou poruchou na Jamyang Ri a po cca 300 metrech lezení se měl napojit do existující slovinské cesty Cunka (6a+, 650 m) a logicky ji narovnat odspodu. Porucha, ač lezitelná, však neposkytovala příliš možností k jištění, a tak i přes snahy trvající osm dní a přispění téměř všech členů expedice zůstala cesta po pěti délkách, 220 metrech lezení a obtížností okolo 6c+ nedokončena. Na další pokračování už nám nezbyl čas. Shodli jsme se, že projekt ponecháme otevřený, a budoucím zájemcům jsme do nejvíce morálových míst ze slanění dodali dva nýty – abychom nebyli příliš proklínáni. Pracovní název cesty (inspirován Špekem) je Nobody Forced You, tedy Nikdo tě nenutil (to lézt).
„Soko-projekt“ Nobody Forced You. Těsně pod napojení do hlavní pukliny/jizvy, která šla poměrně těžko jistit.

Pustili jsme se také do věcí, které měly alpinistický ráz. V prvních dnech vylezli Albert s Tomem jako aklimatizační a rozlezovou cestu Inschallah, Maybe (350 m, M6, 5c+) vedoucí na Little Jamyang Ri. Trojice Vojta Fejta, Kristýnka Uhlířová a Mikuláš Konečný vylezli Hasenjagd in Zanskar (430 m, 65°, 6b+) na Shawa Kangri (5728 m n. m.). Celkem náhodou si vybrali nejmrazivější den ze všech, a tak ani 200 metrů dlouhý 65° ledovo-sněhový svah nekladl příliš velký odpor. Rakouští prvovýstupci cestu kvůli špatným podmínkám v roce 2023 nezvládli dotáhnout až na vrchol, a tak se pravděpodobně jednalo o první kompletní opakování.

A ještě trocha sněhu na konec. Dvě dvojice Albert + Kristýnka a Vojta + Mikuláš se současně vydali na nejvyšší horu v okruhu dvaceti kilometrů: Remalaye (6278 m n. m., D, 60°, V). Celý den bylo sice krásně slunečno, což však udělalo ze sněhových svahů břečku, a tak byl výstup pomalý a úmorný. Samotnou část na hlavní vrchol jsme zavrhli vzhledem k tajícímu sněhu, vodopádům a s nimi padajícím kamenům, které voda brala s sebou. Naše pozornost se tak stočila k vedlejšímu západnímu vrcholu (6266 m n. m.), který je sice o pár metrů nižší, ale zato k němu vede nádherný, pevný a zhruba 250 metrů dlouhý žulový hřebínek. Využili jsme zkušenosti z „krátkého lana“ v loňském Chamonix a do tábora jsme se vrátili po necelých 23 hodinách akce. Před cestou domů jsme se od místních buddhistických obyvatel dozvěděli, že samotný hlavní vrchol Remalaye uctívají jako ochránce širšího okolí. Takže bylo dobře, že jsme ho nechali být. 

I když se skoro každý z nás v základním táboře potýkal s různými problémy způsobenými výškou, kvalitou vody, únavou nebo odlišným stravováním, než na které jsme zvyklí, získali jsme tu důležité zkušenosti pro další podobné aktivity v horách. Doufáme také, že jsme touto akcí také dobře reprezentovali český horosvaz a důstojně zakončili naše tříleté působení v projektu Sokolíci. Děkujeme všem, kteří nás podpořili, a těm, kdo na nás z domova mysleli. Na závěr bychom rádi ocenili výjimečnou pohostinnost místních lidí a obětavost našich přátel ze Skitpo Travel – jmenovitě Stanzin Tsephel, Stanzin Diskit a Yeshi Dorjay. Za gastronomickou péči v BC pak patří poděkování kuchaři Lobsangovi a pomocníku Deselovi.

Vrcholová fotka z Remalaye West (6266 m n. m.). Vojta Fejta, Mikuláš Konečný, Albert Musil a Kristýna Uhlířová.

Vylezené cesty:

● Inschallah, Maybe (M6, 5c+, 60°, 350 m), Little Jamyang Ri (5 600 m n. m.)
● Hasenjagd in Zanskar (430 m, 65°, 6b+), Shawa Kangri (5 728 m n. m.), první výstup až na vrchol

● Dwarf Elephant Hunters (7a, trad, 450 m), Little Jamyang Ri (5600 m n. m.), prvovýstup

● Slovinská cesta (V, 60°, D, 1200 m), Remalaye West (6266 m n. m.), pravděpodobně třetí opakování

● Nelim Lam (7b+, 700 m) Jamyang Ri (5800 m n. m.), první volný přelez

● Norbu Duk Lam (8a+, 560 m), Little Jamyang Ri (5600 m n. m.), první volný přelez

● Nobody Forced You (6c+, 220 m), Jamyang Ri (5800 m n. m.), nedokončený projekt

M. Konečný (s přispěním S. Mitáče)
foto: S. Mitáč (5. foto V. Fejta)