Sraz s Rakušany Harim a Floem máme v hlavním městě Madagaskaru. Náš pohodový let pokazila akorát francouzská ochranka, která nás v Paříži 15 minut před odletem odmítla pustit do letadla, pro nebezpečný horolezecký materiál v našich příručních zavazadlech.

Ve 22:30 dosedáme na ranvej v Antananarivu. Taxi nás hodí do nejbližšího hotelu Manoir Rouge. Kupujeme si dva kousky 65cl lahvového místního THB (Three Horses Beer) a po pěti minutách už po nás pokukují místní krasavice a pokřikují ať jim koupíme pití. Raději moc nekomunikujeme a mizíme spát.

Cíl naší cesty je 800 m vysoká stěna Tsaranoro Be. Hari a Floe nás vyzvedávají v hotelu dodávkou od agentury a cesta nám příjemně utíká. Vše okolo je pro nás úplně nové, tak je hodně na co koukat. Lidé jsou neuvěřitelně milí, a když následující den vjíždíme do parku Andringitra, nemůžeme se vymanit z obklopení nádherných dětí, které nežebrají a jsou šťastné, že vidí bílé a zdraví nás SALI VAZA (ahoj bílí). Půl hodiny offroadové jízdy a už se ubytováváme v příjemném stínu kempu Catta, pouhou hodinu chůze od Tsaranoro Be.

Hned následující den vyrážíme na průzkum stěny. Nechápeme, že je zde okolo 40 cest obtížnosti až 8b+, ale logický direkt nejvyšší stěnou zde chybí. Máme obavy z jednoho místa, asi 200 metrů nad zemí, které vypadá docela bez chytů a možností oblezu. Zítra se pokusíme o Direkt, a když to nepůjde, ztratíme maximálně dvacet nýtů a další směr vyberou Hari a Floe.

Časně ráno vyrážíme s vynáškou lan, vrtačkou HILTI a vším ostatním potřebným pro osazování nýtů. Protože Hari s Floem nemají zkušenosti s děláním cest odspoda, rozdělujeme se do dvojic. Dnes polezu já s Harim a zítra nás vystřídá Ondra s Floem a my si dáme rest day.

Nástupový rajbas se ukázal těžší než vypadal, ale i přesto se nám daří lézt poměrně rychle a ve 2 hodiny odpoledně už máme vylezené čtyři délky na hranatou polici, kde nás čeká klíčové místo. Začíná to největší dobrodružství, kvůli kterému jsme sem přijeli. Možnosti zavěsit háček jsou tu opravdu mizerné, malé šupinky se odlepují, ale po několika minutách ručkování mi nezbývá nic jiného než háčku zavěšenému za podezřelou šupinu věřit a s žaludkem v krku vsazuju nýt. Teď už vidíme víc, tři metry mikrolišt, ale pak by mohl být chyt. Hari je skvělý parťák, a jeho precizní chytání mých pádů mi dodává odvahu. Po pěti pádech se mi daří vyhmátnout klíčový chyt a k mé velké radosti založit i tutový háček.

Osazuji ještě dva nýty a střídám se s Harim. Má trochu obavy si sednout do háčku, a tak dělá dlouhé odlezy mezi nýty. Chválím ho a říkám: „Tak tohle to je GOOD STYL.“ Máme velkou radost, vylezli jsme dnes skoro 250 metrů stěny, ale hlavně jsme vyřešili klíč k našemu direktu.

Teď už nás sice čeká ještě 550 metrů lezení, ale stěna už vypadá chytovatá a slibuje poměrně vyrovnané lezení. Druhý den máme zasloužený rest day a klukům se daří vylézt další dvě délky. Ondrovi v hodně lámavé skále, tak si užil pěkně adrenalinu. Další den se nám podařilo vylézt a zasjistit tři délky a pak zas klukům dvě.
Protože si Floe při pádu nepříjemně poranil kotník, dáváme si společně dva dny odpočinku. Protože už nemáme fixy, čeká nás vrcholový pokus, na který půjdeme všichni společně. Floův zraněný kotník je trochu lepší. Lézt s ním sice nemůže, ale jumarovat určitě jo. Hodinu po svítání jsme na konci fixů a začínáme s lezením. Skála se začíná totálně měnit a lezení po lištičkách střídá technické lezení po krystalech.

Nepříjemné je vrtání děr pro nýty z volné pozice, protože krystalická žula neumožňuje bezpečné sednutí do háčku. Poslední převis bravurně zvládá Hari. Mne čeká lezení po oblinách a odměnou mi je krásné místo na štand, pohodlná police. Už jsme tu všichni a poslední délku na vchol si vychutnává Ondra. Okolo tří hodiny stojíme všichni společně na vrcholu. Podařilo se nám vytvořit nejdelší cestu oblasti na nejvyšší vrchol. Dáváme jí jméno Shotcut. Je to 800 metrů opravdu těžkého lezení a RP přelez za jeden den bude hodně náročný. Po pár dnech odpočinku a vyzkoušení klíčové délky dáváme s Ondrou RP přelez, který nám trvá 10,5 hodiny. Den po nás dělají druhé RP Hari s Floem. Společně se shodujeme na klasifikaci 7c+. Všichni jsme moc rádi, že už to nemusíme lézt znovu.

Popisování všech našich příběhů by vydalo na knihu a málokdo by nám možná i věřil. Tak snad jen pár praktických informací navíc.

Vadou na kráse lezení na ostrovech je, že to stojí 50 Eur na den a 24 Eur dáte za transfer. Pohled na krásné dívky vám budou kazit staří, tlustí francouzští páni, kteří si zde pořád připadají jako kolonizátoři. Mezi patnáctiletými dívkami, které vám za pivko splní každé přání, se cítí asi opravdu dobře. V restauracích se raději nedívejte do kuchyně, nebo vás přejede chuť k jídlu a zapomeňte na evropskou toaletu.

Přesto všem přeji navštívit tuto unikátní zemi, kde se rozhodně nebudete nudit a pořád budete v úžasu. Jak říkají místní: „ Na Madagaskaru je všechno možné, ale nic není jisté!“

Za Dolní Žleb Company
Tomáš Sobotka

Cesta vznikla za podpory ČHS, HUDY SPORT, ROCK EMPIRE, DIREKT ALPINE, TENDON, HILTI a Petra Maštálka. Děkujeme.

Schéma a popis cesty je zde v databázi cest

Další články a obrázky:

Sali Vaza - Horyinfo.cz
dále hudy.cz a lezec.cz.