9. června v 6:45 byl zahájen odjez expedičních vozidel ze Starého Města u Morovské Třebové - prší, Mohelnice - leje, Olomouc - průtrž mračen. Od Hranic po Mengusovce polojasno a teplo. Ve 14:00 jsme ve Starém Smokovci bouří a prší, na Hrebienuku trochu poprchává, na Zámkovského chatě je vedro, V 18:15 jsme už na Téryho chatě, od jihu funí naše výprava zalitá potem a teplý vítr.

10. června v 7:00 prší a mraky jsou pod okny. Vstávat je zbytečné. Ale Charli měl jiný názor a tak snídáme a skrytě se těšíme zpátky do pelechů. Ze spaní nic není, trocha ranní teorie na chatě nikomu neuškodí. Ustává déšť a jde se ven. Před chatou Jirka s Miguelem vysvětlují orientaci v cestě, názvosloví, místopis, no prostě vše, co se může hodit. Není čas ztrácet čas, balíme lezecké nádobíčko a jde se nacvičovat. Stavíme štandy, šlapeme, sjíždíme a traverzujeme sněhové pole a nakonec i lezeme dvě lanové délky  "po vlastním". Miguel  odpoledne v chatě vysvětluje, jak má vypadat topo cesty a pak lezecká družstva malují topa "imaginárních" výstupů.

11. června v 5:05 se děje neuvěřitelné, slunce vykukuje za Lomnickým štítem, nebe se barví do modra a lezecké ambice dostávají konkrétní obrysy. Snídaně o sedmé a můžeme začít měnit sen ve skutečnost. Pod Žlutou stěnou dohodneme pořadí lezeckých družstev a pak už se pouštíme do klasické "Korosadowiczovy cesty" z roku 1933 s obtížností V.
Jirka Vogel s Vaškem a Majdou nastupují do stěny první, za nimi jde Fous, Týna a Barča, Miguel s Kačkou a Jondou tvoří třetí družstvo a lezecký vláček uzavírá Charli, Matěj a Vojta. Jirka buduje štandy, které využívají všechna lezecká družstva. Leze se příjemně a nálada je fajnová. Jen Matěj těžkne úměrně s přibývající výškou - jde poslední a sbírá vše co v cestě zůstalo. Volné kameny v levém pilířku při odlezu ze čtvrtého štandu trochu vyděsí slabší povahy, ale jinak pohoda. První družstvo zvládá cestu přelézt za dvě hodiny, čtvrté družstvo dolézá dvě hodiny po prvním. Chvíli svítí slunce, chvíli se kolem nás prohání mraky. Na vrcholu Žluté stěny je slunečno a Malá Studená dolina se ukazuje v celé své kráse. Vrcholové foto a jdeme dolů. Trojité slanění, mraky a zimu na štandech rozežene sněhulák Hugo Pepek Tatranský. Ve slunci se po suti, sněhu a trávě vracíme zpět na Térynku. Večer ještě stihneme vystoupit na Pfinovu kopu a poděkovat za prima den.

12. června je obvyklá snidaně na sedmou, balíme své věci, dáváme poslední společné foto před chatou a oficiálně zakončujeme akce.  Zahajujeme sestup do "base campu", se kterým jsme udržovali pravidelné relace po celou dobu pobytu v "C1". Z brzkého jara sestupujeme do léta, kytky a potoky nás provází od Téryny až na Hrebienok.