Dne 7.12.2013 se ve Vyškově uskutečnil 3. ročník Memoriálu Zdeňka Polišenského, který byl současně finále Tendon Cup regionálního poháru mládeže pro rok 2013.

Pořádání regionálních závodů TENDON CUPu má v našem oddílu dlouholetou tradici a pamětníci vzpomenou závody Lanex cupu, které se konaly předtím v Pustiměři (kde náš oddíl vzniknul a dlouhá léta působil). Přípravy na závody probíhaly jako každý rok dostatečně dopředu, aby se na nic nezapomnělo.

Prvním problémem byla jako vždy sportovní hala… je bohužel pro některé druhy sportů jediná a zajistit, abychom mohli včas sundat chyty, očistit je, nastavět cesty (a to za plného provozu) a potom v pátek po posledním sportu připravit lavice, žíněnky, koberce, bufet… to již chtělo především včasnou (byť komplikovanou) dohodu s provozovatelem haly, obětavost členů klubu, anebo kamarádů (kterých máme naštěstí dost).

Každý, kdo pořádá závody, dobře ví, že nikdy není vše tak, jak by mělo, a může-li se něco zkomplikovat, tak se to určitě stane. Problém byl, když ještě dva dny před závody jsme neměli zajištěnou kantýnu (zboží), ani šéfkuchaře ke grilu, ani venkovní stan pro gril (a tak trochu i pro šéfkuchaře), a současně tam nebyl ani žádný teplomet a určitě všichni budou se mnou souhlasit, že je prů … švih!!! Dobré jídlo a pití - jak všichni dobře víme - je životní nutnost… inu Češi (ale nám Čechům to nevadí, my se za to nestydíme). Takže s vědomím, že bez spokojenosti s kantýnou, bez dobrého teplého jídla není a nemůže být spokojenost s celým dnem, jsme s oroseným čelem sháněli, nabízeli, podbízeli, přemlouvali… ale konec dobrý, všechno dobré, a v pátek (den před závody) se podařilo vše zajistit (takže gurmánsky uspokojený čtenář si může být jist, že tuto otázku my ve Vyškově nepodceňujeme a ani na dalších závodech nepodceníme!).

Takže - organizace byla zabezpečena, cesty postaveny, koberce nataženy, kantýna vybavena a závody mohly klidně začít! A ještě něco… jako každý rok nám přijel pomoci Jarda Jordán z Jeseníku, bez kterého si ani závody (a zejména závodní cesty) neumíme představit. Možná i touto cestou… Jardo díky!
 
Konečně nadešel den D (7. 12.2013) a od rána začali proudit do haly závodníci a jejich rodiny. Nakonec k nám našlo cestu 136 závodníků v jednotlivých kategoriích, což opět podle našeho názoru svědčí o tom, že lezecké závody ve Vyškově do kalendáře českého TENDON CUPu patří a doufáme, že patřit budou i do budoucna. Ve Vyškově se soutěžilo v kategoriích B, C, D, E rozdělených na chlapce a děvčata.
  
Díky špatnému počasí se příjezd některých závodníků opozdil, takže k zahájení došlo o něco později, než jsme plánovali, což v nás ale vzbuzovalo obavu, kdy (při takovém množství účastníků) skončíme. Cesty předlezla dvě děvčata z HO REBEL, Anna a Ema Deuserovi a především pak Jana Vincourková! Ta v jednom tahu dala za sebou pět cest!

Jakmile se začalo, tak se náhle čas změnil, chvilku plynul pomaleji, chvilku rychleji, ale co bylo důležité, po celou dobu se závodilo, a to za fantastické atmosféry plné haly! Musím pochválit chování rodičů a zejména závodníků, protože se fandilo opravdu tomu, kdo to nahoře na cestě potřeboval, nejen vlastním! Někdy okolo třičtvrtě na 3 odpoledne byla ukončena kvalifikace a mohlo začít finále. Do finále se kvalifikovalo 72 závodníků. Po seznámení s cestami se závodníci odebrali do „izolace“, kde měli vyčkat na svůj velký okamžik, finálovou cestu! Ještě předtím, než samotné finále započalo, tak všichni finalisté obdrželi od HO REBEL jako pořadatele tričko s logem závodu, a až na malé výjimky si všichni finalisté tričko převlékli a závodili v něm! Bylo to překvapení pro všechny závodníky i jejich rodiče, kteří o tom nevěděli, a myslím, že se nám tenhle dárek vydařil!

Jak popsat samotné finále… Úžasná atmosféra, těžké cesty, bojovnost všech závodníků, nebo spíš nádherný zápal, se kterým zdolávali jeden chyt za druhým. Zejména závodníci v kategorii B, kteří nejprve museli přeboulderovat celou stěnu a teprve pak vyrazili nahoru přes buben! Pro všechny závodníky byly připraveny zajímavé cesty, které vyžadovaly nejen sílu, ale i přemýšlení, schopnost improvizace a rychlého rozhodování, protože v záporných sklonech síly ubývají rychleji než rychle! A nakonec je lhostejno, že někdo spadnul dříve, někdo později… důležité bylo, že se závodilo a že se to všem líbilo… no přece proto to pro děti děláme! Nemůžou vyhrát všichni, takže na závěr byli někteří šťastnější, jiní již méně, ale vzhledem k tomu, že tentokrát jsme neměli ani jednu stížnost, tak to bylo i spravedlivé! Mimochodem klobouk dolů před malými závodníky, protože jejich cesty jsou pro mnohé dospělé nepřekonatelné.

No a pak přišlo vyhlašování vítězů, vlastně těch nejlepších, protože vítězi se stali všichni, kdo závodili a nevzdali se! Byl čas téměř Vánoční (škoda, že nám nenasněžilo, zima byla dost dobrá, ale zima bez sněhu je jako stěna bez chytů), ale především bylo den po Mikulášovi, a protože se v našem oddíle každoročně koná Mikulášské lezení (což letos možné nebylo), nemohlo to skončit jinak, než tak, že ceny těm nejlepším předával Mikuláš (i když vypadal spíše jako Santa Klaus), spolu se dvěma čerty a dvěma anděly. Inu, není se co divit a vezmeme-li v úvahu naší politickou scénu, nebylo na škodu, že se protentokrát profesionální „funkcionáři“ vynechali a ceny předávali lezcům bližší pohádkové bytosti. Málem bych zapomněl na fantastického moderátora, který svým neotřelým způsobem dokázal nejen vyburcovat obecenstvo, pochválit závodníky, ale i z vážných okamžiků udělal naprostou komedii. Napříště bude moderovat celé závody, takže přijeďte, bude to ještě větší legrace, než letos!

Neměli bychom zapomenout ani na toho nejlepšího z HO REBEL, kterým se stal Kryštof Pacejka, jenž vyhrál k radosti naší a především jeho rodičů (při finálové cestě opustili kantýnu, ale to lze určitě prominout… no… to jsem zdramatizoval, v kantýně neprodávali sami, ale vypadalo to zajímavěji, no né?) svojí kategorii. Škoda, že se chce do budoucna Kryštof věnovat spíše jinému adrenalinovému sportu… bude nám chybět (tím sportem jsou mimochodem … šachy… no fakt!).

A po skončení závodů nás opět čekalo uklízení a uklízení a uklízení! Né, že by to byla naše nejoblíbenější činnost, ale pokud se u toho udržuje dobrá nálada, současně přeje k narozeninám jednomu členovi oddílu, tak to zase taková hrůza není a zvládli jsme to v pohodě (mimochodem, chlapci i muži také vysávali, vynášeli odpadky, nosili koberce, zametali…, a vím, že všichni doufali, že se to doma nikdo nedoví… tak snad to naše holky nebudou číst).

No… a co na závěr, chtěl bych poděkovat sponzorům, členům oddílu, kamarádům a všem, kteří nám pomáhali a bez nichž by se závody neuskutečnily a především závodníkům a jejich rodičům a trenérům, že přijeli! Tak zase za rok!
 
za pořadatele - Petr Machálek

kompletní výsledky

fotografie - archiv pořadatele