Nový formát olympijské kombinace otestován na ME v Mnichově
Máme za sebou, pro Česko úspěné, Mistrovství Evropy ve sportovním lezení, jehož součástí byl také kombinační závod v novém olympijském formátu, který je připraven pro Olympijské hry v Paříži 2024.
Mistrovství Evropy v Mnichově bylo první mezinárodní akcí, kde byl naostro vyzkoušen upravený olympisjký formát ve sportovním lezení. Po olympijské premiéře v Tokiu, kde se závodilo o jednu sadu medailí v trojkombinaci disciplín lezení na obtížnost, rychlost a boulder, dochází k zásadním změnám, a to jak v samotných disciplínách, tak v principu jejich bodování a hodnocení.
Rozdělení disciplín
Sloučení všech tří lezeckých disciplín bylo již od začátku velmi kontroverzní, jak mezi závodníky, tak lezeckou veřejností. Ovšem vzhledem k přidělení pouze jedné sady medailí šlo o jediné možné řešení situace, jelikož jinak by nezbývalo než některou či některé z disciplín zcela vyřadit. Ačkoliv lezení na rychlost je pro laického diváka nejsrozumitelnější a možná proto také nejatraktivnější disciplínou, z hlediska sportovního jde o disciplínu diametrálně odlišnou od obtížnosti a boulderu. Zatímci boulder a obtížnost se u většiny nejen vrcholových sportovních lezců překrývá, lezení na rychlost je spíš atletická disciplína vyžadující zcela jiný druh síly, přípravy i fyzických předpokladů. V přímém přenosu jsme tak viděli, jak se někteří rychlostníci zbytečně trápí na lanu či na boulderu a naopak.
Pro Olympijské hry v Paříži tak došlo k rozdělení disciplín a přidání jedné sady medailí, přičemž jedna bude pro samostatnou disciplínu lezení na rychlost a drohá pro kombinaci boulderu a obtížnosti.
Bodování závodu
V jednotlivých kombinačních disciplínách dochází ke změně v bodování.
V boulderu přibude, oproti běžné samostatné disciplíně, druhá zóna. Boulder tak bude obsahovat dvě zóny a top, přičemž první zóna má hodnotu 3, druhá zóna 6 a top 25. Hodnoty v rámci jednoho boulderu se nesčítají, to znamená, že doleze-li závodník do topu, má 25 bodů. Celkem se poleze na 4 boulderech a maximální bodová hodnota je tak 100 bodů.
V obtížnosti je stěna rozdělena do několika úseků, přičemž zrhruba první třetina cesty je bez bodového hodnocení. To má spravedlivě korespondovat se situací, kdy závodník v boulderu odchází bez dosažení jediné zóny a tedy s nula body. Zhruba v druhé třetině cesty začíná úsek, kdy je každý chyt počítán za 1 bod, následně úsek kde chyt se rovná 2 bodům a poslední pasáž, kde má každý chyt hodnotu 5 bodů. Celkový součet do topu musí být 100, aby bylo dosaženo shodných podmínek jako v boulderu.
V Mníchově měli možnost otestovat nový olympijský formát hned dva čeští závodníci, Eliška Adamovská a Adam Ondra. Eliška si tak k 5. místu v boulderu a 6. místu v obtížnosti přidala také úžasné 5. místo v kombinaci a je jasné, že za rok bude útočit na nominaci do Paříže. Adam si z Mnichova odvezl kompletní sbírku zlato, stříbro, bronz, přičemž z kombinace získal stříbro.
Eliščiny pocity ze závodu i z olympisjkého formátu
si přečtěte v krátkém rozhovoru:
Co jsi od sebe na ME očekávala, s čím jsi tam jela? Reálné šance byly určitě i na bednu, ale ten konečný, ve všech disciplínách vyrovnaný výsledek, je taky úžasný!
Nevím, co čekali ostatní, ale já si takhle moc nevěřila. Na bednu by ta šance asi mohla být v kombinaci, ale to bych musela zalézt dobře na boulderech a cestu topovat, což vlastně nebylo tak daleko. Byla jsem mega šťastná z toho, že po nepříliš vydařené sezoně vyšlo finále lana. S finále boulderu jsem absolutně nepočítala a bylo to pro mě fakt velkým úspěchem. Cílem bylo finále kombinace, ale nevím, jestli jsem si na to věřila, spíš jsem v to tajně doufala.
Boulderu se teď věnuješ víc než kdy dřív, ale lano bereš pořád jako disciplínu číslo 1, myslíš, že se to třeba někdy otočí?
Upřímně, myslím si, že asi ne. Jsem prostě od přírody vytrvalostní typ a na laně se cítím přirozeně. Každopádně se teď ale budu boulderu věnovat ještě o něco víc, protože v něm mám opravdu velké rezervy. Přestože jsem už znamenala velký progres, pořád nejsem tam, kde bych být chtěla. Vlastně je to dost dobrá motivace k tréninku, když vím, o kolik lepší můžu být, když zesílím a naučím se všechny ty pohyby.
Co je pro tebe na závodech víc stresující, boulder nebo obtížnost? Bez ohledu na to, co ti víc jde, spíše vzhledem k formátu.
Více stresující je pro mě určitě lano, protože si v něm mnohem víc věřím a v pouhém jednom pokusu, který máme, chci ukázat, co ve mě je.
Celkově psychicky náročnější je pro mě ale naopak bouldering, protože je opravdu těžké si během celého závodu udržet čistou hlavu. Hlavně, když se na prvních boulderech nedaří. Je to ale třeba, protože často rozhoduje každý pokus, každá zóna. Všechno se prostě počítá.
Je asi divné to říct, ale já se za to, jak lezu na boulderech, dost stydím. Vím, že můj boulderingový projev je dost jiný, než ostatních holek. Jsem pomalá, nejistá, chyty zbytečně ždímám. Často mě dost negativně ovlivňují přicházející myšlenky na to, že se na mě lidi koukají v televizi a říkají si, že tam nemám co dělat.
Co říkáš na Janju, jak jí vnímáš?
Janja je naprosto úžasná a vyjímečná. Kromě toho, že je to bezpochyby největší talent, který se kdy v našem sportu objevil, je to také dříč, který nemá nic zadarmo.
Upřímně si čím dál tím více uvědomuju, jak extrémně těžké je být na jejím místě, kdy od tebe všichni očekávají výhru a bezchybný výkon.
Vyjímečná je hlavně tím, jak zodpovědně vše bere. Každý závod, každý jednotlivý výkon. I když by nás všechny strčila do kapsy s prstem v nose, tak se vždy stejně stoprocentně připraví, rozcvičí, soustředí se. Ta holka je opravdu naprosto jedinečná. Myslím si, že tady nikdo takový dlouho nebude, pokud vůbec někdy.
A dá se říct nějaký obecný postoj všech závodnic, jak jí berou? Jezdí tam vůbec někdo s tím, že jí porazí nebo je to prostě souboj o druhé místo?
Myslím si, že si všechno výše zmíněné všichni uvědomují a obdivují ji stejně tak, jako já. Celkově si ale myslím, že si holky věří více, než já, takže někdo na vítězství asi pomýšlí. Každý vlastně chce vyhrát, že jo. Stát se může cokoliv, Janja je taky jen člověk, který může udělat chybu. Výkonnostně je ale úplně jinde, než všichni na světě.
Pro olympiádu v Paříži se mění formát lezení, který jste teď měli šanci poprvé vyzkoušet. Co na to říkáš?
Formát se zatím zdá být takovým, že hraje do karet spíš nám - lanařům, takže si nemůžu stěžovat. Každopádně mi ale scoring systém nepřijde na 100% fér. Hlavně teda to, že pár kroků na laně jednoduše přebije dominanci někoho jiného na boulderech. Taky si myslím, že by cesta s lanem měla být hodnocená už odspoda. Když je první bodovaný chyt v půlce stěny, je pak jasný, že bude cesta spíše lehčí a pouze o vytrvalosti.
Celkově mě ale formát dost baví a opravdu mě překvapilo, jak extrémně náročný je a to si myslím, že toho zvládnu dost.
Určitě máš ambice se do Paříže dostat a my tomu moc věříme a hrozně fandíme! Jak bude vypadat tvůj rok 2023?
Je to můj velký sen. Jak bude příští rok vypadat, to ještě přesně nevím. Vím jen, že to bude náročný rok, ale, že pro nominaci udělám vše.
Co v tuhle chvíli považuješ za svojí největší slabinu a silnou stránku?
Mojí největší slabinou je, bohužel, stále moje labilní hlava, neustálé porovnávání se a nedostatek sebedůvěry, který mě negativně ovlivňuje hlavně na boulderech. V těch totiž občas opravdu stačí se odhodlat, věřit si a půl práce je hotovo. Pak často dojíždím na to, že toho na boulderu nemám zatím ještě tolik nalezeno (naskákáno). Portfolio pohybů, které jsem už někdy zkoušela a zvládám, je zatím poloprázdné, což je asi docela pochopitelné vzhledem k tomu, že se boulderu více věnuju teprve rok, ale stejně mě to štve a zároveň i pohání.
M. Košatková, ČHS