MEJ v lezení na obtížnost a rychlost Imst 2018 – úspěch celého reprezentačního týmu
Tisková zpráva z MEJ vyjmenovává nejlepší výsledky jednotlivých lezců na obtížnost, ale ocenění zaslouží celý reprezentační tým. Při celkovém počtu 28 závodníků, 6 koučů a 3 fyzioterapeutů není prostor popsat podrobně výkony všech účastníků, alespoň krátkou zmínku si však zaslouží všichni.
Juniorský titul Jakuba Konečného by byl úspěchem, ať už by byl dosažen jakkoli. V tomto případě je však nutno zdůraznit způsob, jakým Jakub titul získal: kromě své první kvalifikační cesty, jejíž těžké technické pasáže jeho způsobu lezení nesvědčí, zvítězil ve všech dalších cestách – ve své druhé kvalifikaci závěr přeshyboval a totální vytrvalostní převahu demonstroval i v semifinále a finále, kde byl rozdíl mezi ním a dalšími lezci více než výrazný.
Životního výsledku dosáhla 4. místem v kategorii B Míša Smetanová, které přitom začátek sezóny příliš nevyšel, když ve Voironu byla až 31. a ani další závody nedopadly podle jejích představ. V Imstu však skvěle zvládla svou psychiku, když s přehledem postoupila do semifinále, z něhož se probojovala do finále ze 7. místa, které jistým a uvolněným výkonem ve finále proměnila v konečné vynikající 4. místo.
Ondra Slezák po loňských výsledcích patřil k favoritům kategorie B a tuto roli zvládal skvěle – v semifinále skončil 3. pouze o plus za 2. pozicí a ve finále mu nakonec medaile unikla o jediný krok. Asi nikdo by netipoval, že Ondru zvaného Karbous sužovala těžká alergie, v jejímž důsledku se mu těsně před finálovým pokusem spustila krev z nosu a jen díky fyzioterapeutům se ji podařilo zastavit a dostat Ondru do stavu, v němž mohl k semifinálovému pokusu nastoupit.
Marek Jeliga se ve stejné kategorii pere s výškovým handicapem a vždy záleží na tom, co mu v tomto směru stavěči připraví. Tentokrát s přehledem zvládl semifinále, kde o jeho 4. příčce za Karbousem rozhodlo to, že ve stropě, kam dolezl s velkou fyzickou převahou, nepřidal druhou ruku do dvojchytu. Ve finále ho pak hlavní stavěč Honza Zbranek nešetřil a ve stropě Marin se svou výškou neměl šanci klíčové místo překonat. Přesto je 6. příčka Marinovým nejlepším výsledkem na mezinárodní scéně.
Markéta Janošová je v kategorii B prvním rokem, ale hned v prvním letošním závodě Evropského poháru mládeže ve Voironu vybojovala postup do finále. Pár týdnů před MEJ v Imstu si však při tréninku zranila ruku tak, že ji to na řadu dnů vyřadilo z tréninku a ani v při vlastním závodě nebyla zcela v pořádku. I tak se z 8. pozice probojovala do finále, kde svůj výsledek nesmírnou bojovností a u ní ne zcela obvyklou ochotou riskovat dokázala ještě vylepšit na 7. příčku.
Jediné místo od finále zůstala v této kategorii 9. Nikola Králíková, jejíž letošní výkony jsou důkazem neuvěřitelného zlepšení ve srovnání s předcházející sezónou. Nikola díky svému poctivému přístupu a odbornému vedení zapracovala na fyzické, technické i psychické stránce svého výkonu a určitě se od ní máme do budoucna na co těšit.
Rovněž na 9. místě a tedy hned pod čarou postupu skončila v kategorii A Eliška Adamovská. Ač jde o vynikající výsledek, pro Elišku znamenal zklamání, protože na finále určitě měla. Z kvalifikace tato závodnice postupovala ze 6. příčky a v semifinálové cestě, kde bojovala s pro ni nezvyklými chyty, jí od postupu dělil pouhý krok. Eliška ale ještě zdaleka neřekla poslední slovo a v dalších závodech se určitě popere o medaile.
Vysokou úroveň měly i výkony dalších semifinalistů – juniorky Sabina Večeřová a Lenka Slezáková sice měly postup jistý a semifinále zejména Lence navíc nevyšlo podle představ, ale i přesto jsou 16. a 17. místo v nejsilnější evropské konkurenci kvalitními výsledky. Rovněž Vojtěch Trojan si v juniorské kategorii ve srovnání s pořadím v kvalifikaci mírně pohoršil, ale 20. pozice je v této kategorii známkou dobré úrovně, zvlášť když stejného výkonu v semifinále dosáhl i bronzový medailista z letošního prvního závodu EYC ve Voironu Leo Avezou a až za ním skončil stříbrný ze stejné soutěže Arséne Duval. Eliška Bulenová v kategorii B zvládla boj s psychickým tlakem, který si na sebe sama vytvořila, postoupila do semifinále z 25. příčky, kterou pak dokázala vylepšit na konečné 20. místo. Psychickou odolnost osvědčili postupem do semifinále Šimon Potůček a Eliška Novotná v silné kategorii A, protože oba byli po první kvalifikační cestě daleko za hranicí postupu. Zejména Šimonovi dělené 37. – 38. místo po první cestě nedávalo velké šance, ale ten se skvěle zkoncentroval na druhou kvalifikaci, kde překonal extrémně těžkou technickou pasáž, která shodila řadu lezců a vybojoval zde dělenou 11. – 12. pozici, což mu zajistilo postup do semifinále z 21. příčky. V semifinále vypadal výborně až do místa, kde měl špatný program pro nohy, což pro něj znamenalo celkové 22. místo. Eliška po své první cestě figurovala na dělené 29. – 33. příčce a ve druhé cestě ji navíc děsil skok, který rozhodně její malé postavě nenahrával. Eliška zde ale podala výborný výkon, překonala obávaný skok i další náročné sekvence a 17. – 18. pozice v této cestě ji posunula do semifinále z 24. místa. Opatrný výkon v semifinále jí pak vynesl 25. příčku, ale i ta je v dané konkurenci vynikajícím výsledkem, zvlášť když připočteme, že stejného výkonu v semifinále dosáhly další čtyři lezkyně, které Elišku předstihly pouze díky výsledku z kvalifikace.
Kvalitní výkony podali i další závodníci, z nichž některým unikl postup do semifinále jen velmi těsně. V kategorii juniorů by tak 28. Ondrovi Haškovi stačilo na postup přidat pouhé plus v obou cestách a moc nechybělo ani 30. Tomášovi Lukáškovi – i tak jsou však bodovaná místa v nejprestižnější kategorii velmi cenná. Hodnotná, leč smolná, je i bodovaná 30. příčka Alberta Musila mezi 49 lezci v kategorii A, který v první cestě dosáhl nejlepšího výsledku z našich závodníků, ve druhé mu pak vyklouzl palec ve chvíli, kdy už téměř držel chyt, který by pro něj znamenal postup do semifinále.
První cesta se hodně nepovedla v kategorii A Natálii Tužové a Jirkovi Churavému. Oba tito závodníci ale dokázali zabojovat v té druhé, v níž Natka dosáhla na dělené 29. a Jirka na dělené 30. místo s výkony, s nimiž už se postupovalo do semifinále. V celkovém pořadí to pro Natku znamenalo 39. a pro Jirku 41. pozici, pro oba ale hlavně povzbuzení do budoucna a potvrzení faktu, že když závod psychicky zvládnou, mají na kvalitní výsledky.
Závod nevyšel Štěpánovi Potůčkovi na 45. a Tereze Kubátové na 47. příčce v kategorii A. Šimona rozhodila technicky náročná první cesta, kde trochu podcenil koncentraci na úvodní pasáž a spadl podstatně dřív, než musel. Do druhé cesty šel proto s tím, že musí podat vynikající výkon, což je zátěž, se kterou se těžko leze. Terka bojuje delší dobu s chronickou únavou, která se zde výrazně projevila.
Celková výborná výkonnostní úroveň celé české mládežnické reprezentace v lezení na obtížnost je podstatně důležitější, než jakýkoli individuální výsledek. Čtvrté místo z 26 zúčastněných zemí v pořadí národů je toho důkazem, navíc s relativně malým bodovým odstupem na třetí Slovinsko. Stačilo, aby se Míša Smetanová a Ondra Slezák posunuli o místo výše a Češi by se dostali před Slovince.
Ale i 9. místo v pořadí národů v lezení na rychlost je bezesporu úspěchem, zvlášť, když se česká mládežnická reprezentace v této disciplíně musela obejít bez zraněného mistra Evropy z roku 2015 Matěje Buriana. Několik českých závodníků i přes kluzkou stěnu v Imstu dokázalo překonat osobní rekordy a je škoda, že IFSC na rozdíl od závodů MSJ, SP a MS, kde postupuje prvních 16 soutěžících v kategorii, letos v pravidlech MEJ stanovila pro postup do vyřazovacích bojů hranici 8 lezců v kategorii.
Postupu byla nejblíž Tereza Cibulková v kategorii B, která skončila na 9. pozici s časem 11,48s a postup jí unikl o pouhé 3 setiny sekundy. Organizátoři navíc do výsledků dopsali Rusku Siutkinovou až později, takže celá česká výprava už slavila postup a Terka se začala připravovat na čtvrtfinále. Přes smolnou příchuť jde o výborný výsledek a Terka si štěstí v budoucnu určitě vybere.
Do první šestnáctky se vešli a osobní rekordy v mezinárodních závodech si vytvořili 15. Hanka Křížová v kategorii A časem 11,17s a 16. Čeněk Babača v kategorii B časem 10,67s. V obou případech jde o kvalitní výsledky a příslib do budoucna.
Mezi juniorkami obsadila 20. místo Sára Urbanová, které se ale závod nepovedl a dosažený čas 14,29s je daleko za jejími nejlepšími výkony. Hned za ní na 21. příčce figuruje Denisa Mercová, startující na vlastní náklady, která si časem 14,64s vytvořila osobní rekord.
Svůj první mezinárodní start v lezení na rychlost absolvovaly v kategorii B Lenka Toužínová a Eliška Hobzová. Obě ho zvládly se ctí, když v konkurenci 40 závodnic obsadila Lenka s časem 13,39s 21. místo a Eliška s časem 14,53s 24. místo. Na 25. pozici pak skončila s časem 14,70s po svém úspěšném vystoupení v lezení na obtížnost Markéta Janošová, která se přes zranění rozhodla sbírat body do kombinace. Na body dosáhla při svém prvním mezinárodním startu v lezení na rychlost i Simona Prokešová v kategorii A s časem 13,80s.
Česká mládežnická reprezentace měla historicky nejsilnější realizační tým – vedoucí výpravy byla Saša Gendová, hlavním trenérem Tomáš Binter st., oficiálními mezinárodními kouči Eliška Karešová, Eva Křížová, Tomáš Sycha a David Urbášek, fyzioterapeutický servis zajišťovali Nikol Chovanová, Patrik Chovan a Martin Vanko z Fyzio Gym Cooper. Kromě tohoto oficiálního zajištění na místě pomohla i řada osobních trenérů, rodičů a dobrovolníků, kterým tímto děkujeme.
Celá výprava – závodníci, trenéři, fyzioterapeuti, rodiče i dobrovolníci - tentokrát společně fungovala jako výborný tým, a to má bezesporu podíl na dosažených výsledcích. Týmového ducha pomáhá vytvářet i nezávodní oblečení od partnera mládežnické reprezentace společnosti Rock Point, které patří naše speciální poděkování.
Tomáš Binter
fotografie Monika Brkalová