Ruské město Perm, které dalo název jednomu z období prvohor, leží na úplném východě evropské části Ruska a v jeho blízkosti se nachází pohoří Ural. To se nám, ač jsme ho vyhlíželi i z vysokého ruského kola, nepodařilo zahlédnout… Když jsme se ptali místních obyvatel, kterým směrem leží a jestli ho máme šanci vidět, nechápavě jen kroutili hlavou – nakonec jsme pochopili, že to bylo asi jako bychom se obyvatel Bratislavy ptali na to, odkud uvidíme Tatry.

Lezecká stěna, na které se závodilo, nakonec vypadala větší než na fotkách a v tom nejvyšším místě měla dokonce 19 metrů. Hlavním stavěčem cest byl Honza Zbranek, který nás ujistil, že jsou cesty krásné – což bylo  vše, co nám mohl prozradit.

Kvalifikace proběhly hladce a bez nervů, neboť závodníci měli vzhledem k nižší účasti ve všech kategoriích semifinále jisté. Byli dokonce i takoví, kteří do druhé kvalifikační cesty nastoupili a u první expresky se nechali dobrat – což by si naši závodníci a také 99% dalších naštěstí nedovolili a do cest šli naplno.

Semifinále pobíhalo už v podstatně napjatější atmosféře a na výkonech se větší tlak určitě podepsal.

Šimon Potůček, který nakonec obsadil 15. místo, lezl rozhodně, jak je jeho zvykem a nedělal moc zbytečných chyb, v semifinálové cestě v kolmějším začátku ne úplně správně vyhodnotil držení chytu a nabral ho opačně, což ho stálo více sil a v převislejší části už nebylo z čeho brát.

Štěpán Potůček bohužel spadl ještě o krok níže než jeho bratr a skončil 19. , v jedné z kvalifikačních cest pak doplatil na vypadnuté nohy (dokonce 2x za sebou) a bylo s podivem, že ještě byl schopen udělat dalších pár kroků.

Eliška Bulenová, reprezentuje B kategorii a na každém závodě sbírá cenné zkušenosti. V první kvalifikační cestě  i přes počáteční velkou nervozitu (hlavně při rozlézání) skončila jako 10. a tu druhou trošku pokazila, když se vyčerpala komplikovaným cvakáním. V semifinále pak doplatila na méně zkušeností, když cestu při prohlídce ne úplně správně přečetla a skončila tak na 16. místě.

Sabina Večeřová v první kvalifikační cestě nechtěla riskovat a první nejistý krok bohužel nezvládla, v druhé cestě naopak lezla rozhodně a kdyby nepřehlédla významný stup, mohla by  ještě pár dalších kroků udělat. V semifinálové cestě nevyhodnotila Honzovu záludnost, kdy bylo nutné dlouhý krok dělat přes  špičku, nikoliv přes patu a po několika pokusech ho nedotáhla. Obsadila 22. místo.

Eliška Adamovská se v kvalifikaci teprve jakoby rozlézala, podle jejích slov i podle lezeckého projevu se jí nelezlo dobře – jakoby se i na neúnavné Elišce podepsala dlouhá závodní sezóna. V druhé kvalifikaci už lezla odhodlaněji, ale lehkost v krocích jakoby chyběla. V semifinále naopak vypadala velmi silná a rozvážná, bohužel ji ale zastavil nejistý krok do chytu, který se měl vzít na odtlak a teprve přenesením váhy doleva pořádně zabral – Eliška se touto situací nechala rozhodit a tato ztráta koncentrace ji posunula až na 20. místo (v kvalifikačních cestách skončila  9. a 12.)

EvaKřížová,  reprezentantka A kategorie na rychlost byla s kvalifikací spokojena, ale vzhledem k tomu, že do ¼ finále postupovalo jen 8 závodnic skončila už po 2 cestách na 15. místě.

Po závodě jsme na společném obědě výsledky a všechny chyby se závodníky prodiskutovali a jejich osobní vyjádření k výkonům pak  zněla takto :

Šimon Potůček A kategorie:

„Závody se mi celkem povedly, myslím, že obě kvalifikační cesty. Měl jsem radost, že si můžu vyzkoušet po závodech finálové cesty… Příště by se rád vyhnul zbrklým chybám a lépe a rychleji bych se měl umět v cestách rozhodovat. V Rusku se mi moc líbilo a myslel jsem, že to bude vypadat hůř“

Štěpán Potůček A kategorie:

„ Závodní cesty mi nepřipadaly moc těžké, byly hezké, ale v semifinále jsem udělal velkou chybu, špatně jsem si přečetl cestu při prohlídce… Byl jsem rád, že jsem si po závodě mohl zkusit finálové cesty – které se k mému překvapení daly lézt a nebyly tak těžké, jak jsem si myslel.“

Sabina Večeřová A kategorie:

„První kvalifikační cestu jsem lezla moc na  jistotu a v prvním riskantním kroku jsem zaváhala, nenašla místo kam dát levou nohu – zazmatkovala jsem. Druhá kvalifikace se mi podle mého názoru naopak povedla, lezla jsem uvolněněji , odhodlaně, dávala jsem pozor na nohy. V semifinále jsem byla zase nervozní, cesta byla ze začátku nepříjemná a já jsem se rozlezla až u třetí expresky. Nad ní bylo těžké místo, kde jsem udělala chybu a místo přes špičku jsem do dalšího chytu chtěla nastoupat přes patu – což jsem nedotáhla. Doufám, že se z této zkušenosti poučím v příštím závodě.Na závodech se mi také líbilo, že jsme tentokrát více fungovali jako tým, což bylo dáno tím, že jsme byli všichni ve stejném ubytování, společně jsme cestovali a moc nám to prospělo.“

Eliška Adamovská A kategorie:

„První cesta se mi lezla docela dobře, ale asi jsem už nemohla více…v té druhé jsme udělala pár chyb, takže mi docela nateklo a asi bych už taky nemohla lézt dál….i při rozlezu jsem se cítila slabší… Další den v semifinále jsem se cítila dobře i na rozlezu a i když jsem měla být unavenější po kvalifikacích, tak se mi lezlo lépe – asi se mi leze lépe, když jsem unavená…V semifinálové cestě jsem udělala malou chybu při zvednutí do chytu přes špičku, kdy jsem ji nejdříve nepoužila, ale podruhé jsem udělala krok v pohodě, nenateklo mi…při dalším kroku jsem se ale dostatečně nenavážila na nohu a chyt, který se měl chytat na odtlak mi vyklouzl. Ztratila jsem na moment koncentraci a to se mi vymstilo.“

Hanka Křížová rychlost A kategorie:

„Se závody jsem spokojená. První cestu jsem šla na jistotu, dosáhla jsem času 11:52, druhá cesta se mi už nepovedla, tak jak bych chtěla, udělala jsem chytu.Výsledný čas mě dostal na 15.místo. Taky jsem byla ráda, že jsem měla po závodech možnost trénovat a jeden z časů jsem měla dokonce pod 11 sekund, takže osobní rekord.“

Eliška Bulenová B kategorie:

„Jsem moc ráda, že jsem se mohla podívat na závody tak daleko, až na Ural a že jsem se naučila nějaké písmena z Azbuky. Závody se mi líbily, obě kvalifikace se mi celkem povedly, ale semifinále už tolik ne, udělala jsem chybu, ale na druhou stranu jsem byla ráda, že jsem si mohla zkusit na evropských závodech lézt z izolace, což se mi dosud nepodařilo. Také jsem byla ráda, že jsme fungovali jako tým a mohli se seznámit i se závodníky z jiných zemi, kteří byli ve stejném hotelu.“

Saša Gendová, kouč

fotografie David Urbášek