Soustředění mládeže ČHS v Tisé

Na podzimním setkání vedoucích mládežnických oddílů ČHS bylo „upečeno“, že jedno soustředění lezecké  mládeže bude na písku, v nějaké významnější pískovcové lezecké oblasti, a jedno v horách. A tak se mládež sešla 20.6. v sobotu v chatě Spartaku Ústí nad Labem, pár metrů pod Hřebenovými stěnami Velkých Tiských stěn. Skály lákaly k lezení silou nezměrnou a proto se první skupinky vytrousily do skal už v sobotu – příjezdový den. Lezení na nedaleké věže probíhalo pod dohledem instruktorů ČHS a ze skal jsme odcházeli natěšeni na další polezeníčko. Večer u krbu jsme si řekli základní pravidla o pobytu na chalupě i ve skalách a postupně se šlo spát.

Neděle se už od rána klubala slibně, ale jen do doby než jsme stihli vylézt dvě cesty v Ptačích stěnách,  potom nás to spláchlo a nezbývalo, než dojít prohlídkovou trasou zpět do chalupy. Optimismus zatím ještě nechyběl, ale to jsme netušili, že zbytek soustředění prožijeme doslova mezi kapkami deště.

Pondělí – pohled na oblohu a na mokrou silnici vyřešil denní činnost a jelo se kolmo na umělou stěnu, což je asi 16 km. Vzali jsme to pěkně terénem přes Sněžník, Kristin hrádek a Maxičky rovnou do tělocvičny. Bylo znát, že na umělé stěně je většina dětí jako doma a dávaly jednu cestu za druhou i převisech (kdo zná bělskou stěnu ví o čem se mluví).  Cesta zpět už tak veselá nebyla, protože z Tisé do Děčína je to z kopce, ale zpět je to docela  k zadejchání. Před posledním stoupáním do obce Sněžník došlo i na emoce.

Úterní scénář nešlo řešit jinak než podle pondělního vzoru lezením na umělé stěně. Tentokrát se jelo auty. Na stěně jsme technicky a metodicky probrali dobírání a odlézání od štandu, jumarování se slaněním a techniku lezení spár, každý si tam myslím našel  nějakou informaci pro sebe. Po lezení dala část dětí bazén na prohřátí a potom zpět do zamračené a mokré Tisé.

Středa měla být podle meteorologů zlomový den v dobré počasí, ale nebyla. Pěší seznamovací túra sklaním městem s průvodcem v ruce a koukání co by se dalo lézt měla sice svoje kouzlo, ale poněkud mokré. Odpolední činnost na chalupě zpestřil Andy ukázkami, kterak dopravit poraněného kámoše ze skal či hor a jak to udělat aby se nám dobře nesl. Probrali jsme i základy zdravovědy, první pomoci po úrazu.

Čtvrtek byla na programu pro změnu mokrá varianta. Vyrazili jsme i s churavějícím Bímem do Labského údolí nikoli na věže, ale na uměle vytvořenou lezeckou stěnu v bývalém pískovcovém lomu. Rozdělili jsme se na dvě party. První si šla zajeskyňařit do nedalekých jeskyněk, které i když vlhké přece jen dopřály trochu pohybu. Dali jsme Ledovou jeskyni a Jeskyni přátelství. Po dlouhé době jsme byli jediní Češi. Ostatní se s různými úspěchy pokoušeli zdolat umělou cestu na Toreadora. Večer už bylo všeho dost; ani ne tak lezení jako deště, zimy, větru, navíc Moraváci měli Moravu z části pod vodou a tak se zatroubilo na ústup. Po telefonických relacích se domluvil odvoz a v pátek se jelo domů.

Sluší se poděkovat všem co vydrželi nápor dešťů: Bímovi, Andymu, Pepovi Uherkovi, Kačence za to, že nás neotrávila, a všem co tam byli a byli v pohodě, a taky ČHS. Škoda myslím, že se všichni těšili na pískové lezení, ale příroda rozhodla jinak Tak snad se to povede příště.

Martin Chmelař