Ve dnech 7.2  a 8.2  proběhl metodický víkend lezení v ledu na umělé ledové stěně ve Víru, který připravila metodická komise ČHS.

Deset dní před  plánovanou akcí v noci mrzlo. Díky tomu se podařilo díky velkému nasazení členů HO Vír  znovu pokrýt stěnu ledem a víkend tak poskytl možnosti nejen dobrého výcviku, ale i kvalitního lezení v ledu.

V sobotu výcvik provázelo ideální počasí. Dorazilo 47 lezců a lezkyň - převahu tvořili členové ČHS. Převážná většina účastníků neměla s lezením v ledu zkušenosti. Výzbroj měla většina účastníků vypůjčenou – k dobré úrovni akce přispěla možnost zapůjčit vybavení na místě od HO Vír a firmy Singing Rock. Výcvik pod vedenim lektorů  Radana Keila, Jarmily Schückové a Michala Buřila probíhal v dopoledních hodinách od deseti do dvanácti hodin  na dvou stanovištích. 

V úvodu na prvním stanovišti byla probrána výstroj a výzbroj pro lezení v ledu a vlastní technika lezení. Na druhém stanovišti byly demonstrovány různé druhy šroubů do ledu a jejich vrtání. Účastníci si mohli na všechny předváděné činnosti vyzkoušet v praxi.

Od 12 hodin do dvou hodin probíhalo lezení na lezecké stěně.
Od dvou hodin do čtyř pokračoval výcvik. Na prvním stanovišti byl demonstrován štand  v ledu a odlez prvolezce. Na druhém stanovištiyly demonstrovány Abalakovy hodiny a organizace slanění Na navrstveném ledu si každý zájemce mohl   tvorbu Abalakových hodin  vlastnoručně vyzkoušet. Od čtyř hodin do hluboké noci následovalo lezení na ledové stěně – po setmění za svitu reflektorů.

V neděli dorazilo 45 lezců a lezkyň. Jejich příjezd byl díky sněhové kalamitě mírně opožděný, několik účastníků se kvůli dopravě omluvilo. Výcvik probíhal dle stejného scénáře jako v sobotu, nicméně za drsných klimatických podmínek. Vítr mráz a sněhové přeháňky vytvořily iluzi dobrodružného lezení za ztížených podmínek.

Z pohledu organizátorů se celá akce vydařila a díky kázni účastníků a nutné dávce štěstí si účastníci odnesli jen několik drobných oděrek.

Závěrem velký dík členům HO Vír a Slávkovi Matuškovi za výbornou přípravu lezecké stěny.

Radan Keil